PORADNA: Babička upřednostňuje vnučku z bratrovy strany. Za vším hledejte strach, vysvětluje koučka

Tento problém řeší i Andrea, která je mámou pětileté Emmy. "Velmi mě trápí, že moje mamka dává ve všem přednost bratrově šestileté dceři Viktorce. Tráví s ní daleko víc času, pořád ji srovnává s mou dcerou (přičemž moje dcera z toho vždy vychází hůř), a když jsou obě holky u ní výjimečně společně, přijde mi, že babička protežuje Viktorku," svěřila se Andrea, které se podle jejích slov nejednou stalo, že babička náhle zrušila něco, co spolu už měly domluvené, jen proto, že na bratrovu žádost musela narychlo vyzvednout Viktorku ze školy.

"Říkala jsem si, že se to třeba časem změní, protože brácha je rozvedený a babička asi cítí, že by na jeho dceru měla být hodnější, aby jí snacha nebránila v kontaktu s ní, ale situace je čím dál horší. Mámě už jsem naznačovala, že mi přijde, že Viki protežuje na úkor naší dcery, kterou to pak mrzí, ale velký efekt to nemělo. Vždy argumentuje tím, že o kontakt s bráchovou dcerou nechce přijít, tak se musí víc snažit. Co s tím?" táže se Andrea.

Mohlo by Vás zajímat:

PORADNA: Přistihla jsem tátu při nevěře, mám to říct mámě? Napište tátovi dopis, který to rozhodne za vás, radí koučka

Co radí koučka Sylvie Mobagi?

Víte, jak to je. Každý z nás se snažíme dělat v daný moment to, co si myslíme, že je nejlepší. Já si opravdu nemyslím, že by to vaše maminka dělala z nějaké negativní pohnutky a chtěla tím něco negativního vyvolat. Myslím si, že je její konání OVLÁDÁNO STRACHEM, to je bohužel velmi časté. U vaší maminky to bude zjevně strach z toho, aby o vnučku ze synovy strany nepřišla. Strach je něco, co paralyzuje každého z nás, v různých situacích. S maminkou bych doporučila to probrat. Píšete, že vaši dceru to pak mrzí. Znamená to, že vám dcera řekla, že si něčeho všimla, že se cítí upozaděná? Vidím tam tedy dvě roviny.

Jednak by bylo fajn to probrat s maminkou. Vyvarujte se vyčítání, spíše se snažte pomoci mamince najít sebevědomí a to, z čeho má strach. Vždyť miluje obě vnučky, je jim skvělou babičkou. Proberte s ní, čím by mohla snachu či syna naštvat, že by jí malou přestali dávat na hlídání? Nechte ji zamyslet se a uvědomit si, že se snaží být v každý okamžik tou nejlepší babičkou. Přece žádnému z vnoučat neubližuje, miluje je.

Zeptejte se maminky, zda si myslí, že když jste si s dcerou všimly, že nadržuje druhé vnučce, zda si toho všimla i druhá vnučka? A co ji tím učíte? Opravdu je to to, co ji chcete naučit? Nemáte strach, že namísto toho, aby pak spolu obě holčičky skvěle vycházely a staly se z nich kamarádky, které se budou podporovat i v dospělém životě, že to právě tímto pokazíte a vnučka od syna bude mít pocit, že je „něco víc“, a vaše dcera se pak s ní nebude chtít kamarádit a vídat, protože bude mít svoje kamarádky, se kterými si bude rovna a toto nebude muset řešit?

Zkuste otázkami maminku navést na to, aby zapřemýšlela, co toto jednání do budoucna způsobí mezi oběma vnučkami. Opravdu to bude v jejich prospěch? Opravdu chce pokračovat? Pokud si vaše dcera něčeho všimla, tak se maminky zeptejte, zda jí to nevadí. Zda si opravdu myslí, že vaše dcera k ní bude chtít chodit, když se tam cítí méněcenná. Chce maminka risknout, že přijde o vaši dceru, o kontakt s ní? Ne že byste jí ji nedávala vy, ale dřív nebo později ona sama dojde k názoru, že tam být nechce. Kdo by dobrovolně chodil někam, kde se k němu chovají „podřadně“? Položte mamince tyto dotazy, nechte ji a dopřejte jí čas, ať má možnost si nad tím popřemýšlet a vše zvážit.

Druhou rovinu vidím u vaší dcery. Pokud vám sama řekla, že to tak vnímá, určitě by bylo dobré to probrat i s ní. Vysvětlit jí, že babička je má ráda obě stejně, že jen měla strach z toho, že by druhou vnučku nemohla vídat, a že to s ní proberete. Dceru ubezpečte o lásce babiččině i svojí.

Obrňte se trpělivostí. Mamince dejte podnětné dotazy, dopřejte jí čas. Strach není dobrý rádce a umí být velmi svazující. Maminka musí sama najít odvahu ho překonat. Ono je to většinou jen strach, který si sami uděláme ve své hlavě, bývá neopodstatněný. Přesto je potřeba ten proces uvědomění a nalezení síly strach porazit.

Mohlo by Vás zajímat:

PORADNA: Jak se vypořádat s agresorem na ulici? Protiútok by měl být až poslední varianta, varuje koučka

Sylvie Mobagi vystudovala aplikovanou psychologii a párovou terapii na University of Maryland. Nyní na téže škole dokončuje doktorský program psychologie. Už dvanáct let se specializuje na práci s dětmi, posledních sedm let je ředitelkou partnerské a rodinné poradny SPOLU v Brně, kde díky unikátnímu systému mediačních technik spolu s neurolingvistickým programováním dosahuje skvělých výsledků v rodinné i párové terapii. Je také autorkou knihy SPOLU partnerský manuál a NAJDU TĚ seznamovací manuál.