PORADNA: Po porodu cítím jen úzkost a bezmoc. Co je příčinou a jak stav napravit, radí zkušená psycholožka

Před čtyřmi dny se Viktorii narodilo vytoužené miminko, jenže se vůbec necítím šťastná. Měla dlouhý a těžký porod, který trval skoro 24 hodin, a dvě noci kvůli němu prakticky nespala. "Když mi syna dali poprvé pochovat, měla jsem pocit, že je nějaký zvláštní, necítila jsem žádný příval lásky či štěstí. Druhý den na mě padla strašná bezmoc. Nedokážu si k dítěti vytvořit vztah, říkat mu jménem," svěřila se nám Viktorie se svými nejniternějšími pocity.

"Pořád jen brečím a mám pocit, že se o syna nedokážu postarat. Že ho radši dám někomu, kdo to zvládne a bude ho mít rád. Racionálně si říkám, že je to nesmysl, ale neumím si pomoct. Změní se to někdy?" táže se Viktorie.

Mohlo by Vás zajímat:

PORADNA: Pětiletá dcera se začala bát, že umře. Jak s tím naložit, prozradila psycholožka

Co radí psychoterapeutka Sylvie Samsonová?

Milá Viktorie, vy jste v pořádku, vše je tak, jak být má. Není výjimkou, že se po delším a nesnadném porodu dostaví všelijaké pocity. Do toho přijdou všechny ty výměny hormonů, k nimž po porodu dochází (a že jich je mnoho), takže někdy je toho na ženu prostě moc.

My ženy jsme obvykle stále silné, utěšujeme a povzbuzujeme všechny okolo, umíme naslouchat, svoje starosti „házíme za hlavu“ a máváme nad nimi rukou a snažíme se stále být ve všem perfektní, protože se to tak „má dělat“. Realita je ale taková, že každá z nás má právo někdy „vypnout“. Někdy se toho na nás nahrne tak moc, že prostě nemáme sílu a potřebujeme si odpočinout.

Píšete, že brečíte. To je dobře, vyplakejte to ze sebe. Někdy je právě porod tím spouštěčem, po němž ze sebe vyplavíme všechny nespravedlnosti, které se nám v běžném životě dějí. Podívejme se tedy na realitu: Staráte se o svého novorozeného chlapečka? Přebalujete jej, houpete na rukou, uklidňujete ho, krmíte? On teď nic víc nepotřebuje. Dáváte mu tedy vše.

Určitě se nebojte požádat o pomoc svoje okolí – kamarádku, ségru, maminku, partnera, tchyni… Vysvětlete jim, že vám prostě není dobře, že potřebujete pomoct. Že budete ráda, když vám pomohou s péči o malého, abyste každý den měla aspoň 2 hodinky pro sebe.

Uvidíte, jak vám bude den ode dne lépe. Budete čerpat víc a víc energie a uvidíte, jak se vám po malém začne stýskat a budete se těšit, až se s ním vrátí z procházky a vy ho budete moci zkontrolovat, že je v pořádku. Tento stav je v šestinedělí opravdu „normální“, velmi častý, byť je pravdou, že mnoho žen o tom nemluví.

Pokud byste se necítila ve své kůži déle než 3 měsíce po porodu, skočte za gynekologem a proberte to s ním, ale do té doby buďte úplně v pohodě. Vaše tělo se jen rozhodlo se emočně vyčistit, pravda možná ne v tu nejlepší chvíli, ale na druhé straně, kdy je ta správná doba, že?