Roztomilost miminek bychom mohli nazvat superschopností. Podle vědců z University v Oxfordu je z evolučního hlediska velmi silným ochranným mechanismem. Miminkům, která jsou plně závislá na péči okolí, totiž zajišťuje přežití.
Mají obří hlavy, vysoká čela, velké oči, malé nosy a ústa a baculaté tváře. Pokud mluví, není jim moc rozumět, slintají a všechno okusují a na záchod si nedojdou bez pomoci. Přesto jen málokoho nechají miminka chladným. A víte proč? Protože jsou prostě roztomilá.
Roztomilost jako základ přežití
Když už jsme si řekli, že jsou miminka roztomilá, přenechme slovo vědě. Lidé z University v Oxfordu totiž zjistili, že jejich roztomilost je navržena tak, aby oslovila všechny naše smysly – dokonce i nosy. Jak je to vůbec možné?
Roztomilost bychom mohli nazvat superschopností, neboť podporuje klíčové rodičovské vlastnosti. A jak už jsme naznačili, neomezuje se pouze na vizuální rysy, ale měla by zahrnovat také vůně. I když mají za sebou probděné noci a spoustu přebalování a vyhazování plných plenek, každá maminka vám řekne, že dítě hezky voní.
„Kojenci nás přitahují všemi smysly, což pomáhá učinit roztomilost jednou z nejzákladnějších a nejmocnějších sil utvářejících naše chování,“ vysvětluje psychiatr Morten Kringelbach, který se podílel na studii o roztomilosti. Všechny vlastnosti miminek popsané v úvodu článku přispívají k tomu, že se spouští naše pečovatelské chování. To je životně důležité, protože kojenci potřebují neustálou pozornost, aby přežili a prospívali.
Miminka aktivují v mozku radost
„Roztomilost pomáhá kojencům přežít tím, že vyvolává péči, kterou nelze omezit na jednoduché, instinktivní chování. Místo toho péče zahrnuje komplexní choreografii pomalého, opatrného, záměrného a dlouhotrvajícího prosociálního chování, které podněcuje základní systémy mozkové radosti," vysvětluje Kringelbach. Systémy mozkové radosti znají všichni, neboť se aktivují třeba při dobrém jídle nebo sledování filmů. Vždy to zahrnuje příjemné zážitky.
Zajímavé je, že roztomilost "postihuje" muže i ženy, dokonce i ty bez dětí. Patrně jde o základní reakci, která je přítomná u každého, bez ohledu na rodičovský status nebo pohlaví. Tato superschopnost není vlastní jenom lidem, miminka mnoha druhů savců mají řadu rysů, jako je velká hlava, velké oči a malý nos, které vyvolávají pečovatelskou reakci.
A to není všechno. Už v první polovině 20. století se roztomilosti věnoval také rakouský zoolog a etolog Konrad Lorenz, který na pozemcích kolem rodičovské vily nechal zbudovat rybníčky a výběhy pro zvířata a zkoumal jejich chování. Z práce tohoto nositele Nobelovy ceny za fyziologii a medicínu vyplývá, že roztomilost aktivuje vrozený mechanismus, díky kterému se lidé budou snažit vyživovat a chránit dítě, i když jej třeba předtím nikdy neviděli...
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Konrad Lorenz
Ox.ac.uk: Babies don't just look cute, scientists find
Nine.com.au: You are totally defenceless against babies' cuteness, finds adorable study