Mnozí dnes možná neví, kým byl Díogenés ze Sinópé. Tento zakladatel kynismu byl považován za duševně labilního. A možná právě proto o něm neexistují žádné psané oficiální záznamy. Spousta informací, které víme dnes, se uchovala jen díky ústnímu předávání z generace na generaci.
Kynismus propaguje jednoduchý život s minimem věcí. Pojem cynik či cynismus jsou od kynismu sice odvozeny, ale představují něco jiného. V moderním pojetí je cynik osobou, která bezohledně zraňuje city druhých anebo zesměšňuje morální a lidské hodnoty.
Kdo byl Díogenés?
O jeho raném životě je toho známo jen velmi málo. Akademici se domnívají. že se narodil kolem roku 404 před naším letopočtem, a to v Sinópé, městě v nejsevernější části Černého moře v Turecku. Otec Hikesios byl bankéř. Díogenés tak měl kvůli němu studovat právě tento obor, aby v budoucnu přebral rodinný podnik. Jenomže po čase byli oba shledáni vinnými ze znehodnocování měny a z města vyhnáni.
Archeologické nálezy tuto verzi podporují, protože v Sinópé byly objeveny poškozené mince s Hikesiovou značkou. Nápad to byl údajně Díogénův. Dospěl k tomu poté, co navštívil věštírnu v Delfách. Prý udělal to, co mu bylo řečeno. Nebo alespoň si myslel, že mu to bylo řečeno. Po nuceném exilu odešel do Atén, kde se snažil změnit mnohé zvyky občanů. Právě proto najdeme více vyprávění o Díogénovi z Řecka, nežli z jeho rodné Sinópé.
Život v Aténách
Atény byly místem, kde žila většina filozofů. Díogénes měl být žákem Antisthena , který je, dle mnohých, skutečným zakladatelem kynismu. Ať tak či onak, měl tam dostat přídomek "pes". Měl se totiž lísat k těm, kteří mu poskytli nějaký dar, štěkat na držgrešle a kousat darebáky. Ono i jeho místo k životu připomínalo tak trochu psí boudu. Jako zapřisáhlý asketa trávil dny v sudu na víno. Možná šlo ale o smyšlenku. Ve staré řečtině znamenal výraz pro sud totéž jako pro konec vesnice.
Vystačil si jen s tím nejnutnějším k životu a opovrhoval těmi, kteří měli potřebu vlastnit otroky a žít okázalým, luxusním stylem. Vysmíval se také závislosti vznikající ze vztahu otrok-pán. V létě ležel na horkém písku a v zimě zase objímal zasněžené sochy.
Zrození kynismu
Díogénes nežil jen asketicky. Rád také provokoval. Močil a kálel na místech, kde lidé rádi vystavovali své bohatství, čili na trzích a v divadlech. V tomhle neměl žádné zábrany. Nesvírala ho žádná sociální omezení. Žil asketicky i nestydatě. Byl vlastně ztělesněním toho, co vymyslel. On kynismus nevyučoval, on ho žil. Preferoval také spíše mluvení než písemné záznamy. Řeč byla podle něho přirozenější.
Jak se ale dle kynismu vlastně žije. Filozofové tvrdí, že skrze asketický život v přírodě dosáhneme eudaimonie, což je nejvyšší lidské dobro či duševní "jasnost". Je to spíše ale vykonáváno pro vlastní dobro, než pro dobro jiných.
Historici se domnívají, že zemřel v roce 323 před naším letopočtem v Korintu. Nad jeho údajným hrobem postavili lidé pomník. Před smrtí prý ale žádal, ať mu dají do ruky hůl, protože ho určitě nepohřbí, ale vyhodí polomrtvého za brány města. Chtěl by mít tak čím odhánět divou zvěř. Jakmile by ztratil vědomí, bylo by mu to již jedno. Svých zásad se, jak vidno, nezřekl ani na pomyslné smrtelné posteli.
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Díogenés ze Sinópé
Historydefined.net: The Unconventional Life of Diogenes the Cynic