Facebook
Instagram
Dita neřeší úklid, pečení ani shánění dárků. Vánoce plné stresu a shonu vyměnila za exotické země, kde se tyto svátky skoro vůbec neslaví. A je tak moc spokojená.
Naše první Vánoce bez dětí byly zvláštní. Syn si užíval svátky s přítelkyní, dcera odjela na hory s kolegy a já s manželem zůstala sama. Bylo to divné. Večeři jsme jedli mlčky, jazyky nám rozvázal až svařák. Pak jsme šli trochu nostalgicky vyhlížet první hvězdu, a vzpomínali jsme na dobu, kdy byly děti malé. Když jsme rozbalovali dárky, Pavel najednou přestal a řekl: „Příští rok to uděláme jinak. Vyrazíme někam, kde Vánoce nemají.“ Netušila jsem, že to vezme vážně. Dokonce jsme kvůli tomu v létě nejeli k moři. Pavel šetřil…
První pokus vyšel
Mám narozeniny na konci září a k nim jsem ten rok dostala dárek, který jsem si užila až během vánočních svátků. Odjeli jsme na Zanzibar! Tento úchvatný ostrovní stát je převážně muslimský, a tak tam po vánočním „blázinci“ nebylo ani vidu ani slechu – žádné koledy a blikající kýčovité stromky, jen teplé moře, palmy, písek a milí lidé. Já, která jsem byla nejdále v Chorvatsku, jsem byla u vytržení!
„Tohle je tak osvobozující!“ smála jsem se, když jsme si na Štědrý večer připili koktejlem a procházeli se po bílé pláži. Pavel byl nadšený, miluje šnorchlování, dříve i závodně plaval a věnoval se vodnímu záchranářství, na Zanzibaru byl jako v nebi – v našem vánočním nebi.
I další rok jsme utekli
Další rok jsme vyrazili na Srí Lanku. I tam jsou Vánoce spíš okrajovou záležitostí. Většina místních slaví úplně jiné náboženské svátky. Naprosto nás nadchly čajové plantáže, buddhistické památky i nádherné pláže. „To jsou boží Vánoce!“ zavtipkoval muž, když jsme seděli na terase malého penzionu a sledovali západ slunce nad horami.
„Nemrzí tě, že si nedáš kapra a salát a nesvítí nám tu stromek?“ zeptala jsem se. Pavel se smál. „Máš pocit, že je tu málo stromů a dobrého jídla?“ Salát si koupím po svátcích v hypermarketu a na stromečky budu koukat ještě začátkem ledna v obchodech,“ prohlásil a slastně se protáhl.
Těšíme se na finskou samotu
Minulé Vánoce jsme strávili ve Vietnamu. „Hanoj je nepopsatelná,“ vyprávěla jsem po návratu dětem, a vzpomínala na skvělou vietnamskou kávu z tržišť. Sice jsme tam viděli pár výloh s vánočními dekoracemi, ale nijak to nenarušilo naši sváteční pohodu. Když děti odešly, prohlíželi jsme si ještě skoro dvě hodiny fotky z našich cest a těšili se na další.
„Kam plánujete vyrazit letos?“ ptala se nás už začátkem září dcera a „střílela od boku“ tipy. Obvykle si dělá legraci s Arktidou, Antarktidou či Severní Koreou a podobnými „destinacemi“. Dceři jsme vyrazili dech. Nejedeme totiž nikam mimo Evropu, jedeme do Finska! Do maličké vesničky uprostřed lesů a jezer. Oslavy Vánoc v této severské zemi jsou mimo velká města doslova minimalistické s důrazem na rodinnou pohodu a komercí nerušený klid. Těšíme se na krásný dřevěný srub, poctivý kamenný krb a vlastní saunu u jezera!
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
