Dojemné vzpomínky Miluše Voborníkové na Jiřího Grossmanna: Dodávala jsem mu sílu tancem, když umíral na rakovinu

Zpěvačka Miluše Voborníková (73) nastoupila do slavného Semaforu ve svých osmnácti letech. Jak prozradila v talk show Na kafeečko, byla "přesťastná, že tam je, a také pořád vykulená". Miloslav Šimek (†63) a Jiří Grossmann (†30) ji tenkrát přijímali a také hned obsadili do představení Večer pro otrlé aneb Pět Pupáků namísto zpěvačky Nadi Urbánkové (†83). "Bylo to pět písniček a pět scének, do toho nějaké dialogy a nestřídala jsem se s nikým. Takhle byli odvážní. Jirka samozřejmě ještě zpíval," vzpomíná Voborníková, pro kterou Grossmann napsal Pupákovu píseň lásky. "To trošku zlidovělo. On byl roztomilý. Dělal šišlavého Pupáka, to byl lidový spisovatel, a jeho protějšek byl rozeřvaný veřejný činitel Čenda Krchov. Toho hrál Slávek," dodává Voborníková.

Tip redakce: S Miluší Voborníkovou jsme si již dříve na Lifee.cz povídali v pořadu Na kafeečko.

Jiří Grossmann záviděl a toužil po životě

V roce 1971, kdy Grossmann umíral, napsal pro Naďu Urbánkovou melancholickou píseň Závidím. Nikdo, vyjma Slávka Šimka, přitom netušil, že je mladý umělec nemocný. "To je nesmrtelná píseň. To není písnička, to je píseň. Je to až modlitba. Ano, touha po životě," hodnotí Grossmannovu genialitu Miluše Voborníková.

Píseň pochopitelně zazněla v Želivu na pohřbu Urbánkové, ale také na pohřbu samotného Jiřího Grossmanna, kde ji Urbánková na jeho počest zazpívala. "Tam jsem právě zažila tu Nadinu obrovskou sílu. Byla to silná, odvážná, statečná ženská. Ve Strašnicích tenkrát Jirkovi zazpívala a cappella Závidím. Neuvěřitelné. My mladší jsme stáli kolem rakve a ona zpívala. Ale opravdu to dozpívala, byla úžasná," vzdává Voborníková čest své starší kolegyni, kterou v mládí na prknech Semaforu obdivovala.

Mohlo by Vás zajímat:

80 let od narození Jiřího Grossmanna: 10 nejvtipnějších hlášek slavného komika

Nemoc na sobě nedal znát, toužil bavit publikum

Jiří Grossmann svoji nemoc držel před ostatními v tajnosti. "Jediný Slávek Šimek to věděl. Ale nikdy o tom nemluvili. Až potom – jestli jste viděla Hop dva tři. Ale potom to Janík Roháč zakázal. To se nevysílalo, až po dvaceti letech. Protože tam už to na Jirkovi bylo znát," naznačuje Voborníková solidaritu, kterou s nemocným umělcem měli ostatní – veřejnost jej nesměla vidět zasmušilého či vyčerpaného, byť mu fyzických sil rychle ubývalo.

"Ta jeho obrovská touha na jevišti být – a on to opravdu dal. Všichni jsme byli nervózní, protože to už šlo opravdu do tuhého a jezdila s ním zdravotní sestra, která ho ošetřovala v zákulisí. I barva hlasu už byla jiná," vzpomíná Voborníková. "Ale ta paměť a chuť lidi bavit, prostě bylo to tam všechno! Neuvěřitelné." Celý soubor Semaforu se tenkrát jeho velkou chutí žít nechal strhnout a každé představení bylo nabité zvláštní nepřenositelnou energií. "Já se přistihla, že tam tančím jako o závod, jako blázen. Protože jste mu chtěla dodat sílu. Zažila jsem v Semaforu hodně silných zážitků," dodává Miluše Voborníková s nostalgií v hlase.

Zavzpomínejte na tohoto geniálního umělce i díky naší bohaté fotogalerii.

Galerie Dojemné vzpomínky Miluše Voborníkové na Jiřího Grossmanna: Dodávala jsem mu sílu tancem, když umíral na rakovinu

+ 22 fotek + 23 fotek