Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Herečka Regina Řandová, kterou si většina diváků pamatuje z filmu Bota jménem Melichar, navštívila talkshow Na kafeečko. V rozhovoru s Miluškou Bittnerovou promluvila o svém komplikovaném rozvodu s toxickým manželem Čestmírem Řandou mladším, dramatických sporech o syna, ale také o nové lásce, se kterou si po dvaceti letech znovu dopřála svatbu. Jaký je tedy dnes její recept na dlouholeté spokojené manželství?
Herečka Regina Řandová (57) je dětskou hvězdou filmu Zdeňka Trošky z 80. let, Bota jménem Melichar, přičemž v době natáčení jí bylo pouhých šestnáct let. Televizní diváci ji znají také jako dabérku Angeliny Jolie a proslavila se svými rolemi v populárních seriálech Slunečná nebo Kamarádi.
V manželství s Čestmírem Řandou mladším (†60) prožila herečka toxický vztah, kdy se dlouhé roky soudila o alimenty na jejich společného syna, Čestmíra Řandu nejmladšího. Proč s despotickým Řandou tak dlouho zůstávala? Kvůli synovi. V pátém měsíci těhotenství ale zjistila, že ji podvádí se spolužačkou z konzervatoře. „Když jsem na to přišla, stavěl se k tomu dětinsky. Říkal, že by chtěl vlastně být s námi oběma a že si to máme my dvě nějak vyřešit. Kamarádi a rodina mi říkali, že si mám nechat miminko a být svobodná matka. Já jsem si to tehdy ale nedokázala představit,“ svěřila celý svůj příběh v pořadu 13. komnata. Jak nyní prozradila v talkshow Na kafeečko, nakonec jí vlastně pomohlo téma dramatického rozvodu znovu otevřít a poté, co svůj příběh sdílela s veřejností, konečně zažila velký pocit úlevy.
Regina Řandová vodí vnuka do dabingu, mladší je stydlín
Mám pocit, že geneticky vychází u tvých vnoučat umění – tvůj bývalý manžel Čestmír Řanda mladší byl herec a stejně tak i jeho otec, který byl v branži velmi oblíbený. Ty jsi také úžasná herečka, takže geny se nám spojily. Copak dělají vnoučata?
Starší Matěj je vyženěný, takže mu jdeme příkladem a vkládáme do něj to, co on nasává. Toho už vodím do dabingu – a ono ho to baví! On si o to sám říká! Byl tam se mnou na pár repliček a hrozně se na to těší. Takže v tomto případě to není o genech.
A mladší, Čestmír?
A ten mladší, ten je hrozný stydlín. Jsou mu čtyři a zatím jsme zažili dvě besídky ve školce. Vždycky poctivě trénuje, paní učitelky nám posílají videa, jak tam má to své sólíčko, něco řekne a zazpívá… no a potom tam přijdeme, vidíme ten dlouhý had dětí, které se postaví před nás, a on se rozpláče. Takže ho tak dvě nebo tři minuty necháme a usedavě plakat, potom ho stáhneme a koukáme na ty ostatní děti. Zatím je to velký stydlín.
Zatím to tedy vypadá dobře, umělec by z něj být nemusel.
Zatím to vypadá dobře, ale ještě se to může vymknout.
Dramatický rozvod Reginu Řandovou posílil
Takže vnoučkovi jsou čtyři. Když byly čtyři roky tvému synovi, tak jste asi neprožívali úplně šťastné období. To, co se ti dělo – že ti bývalý manžel de facto unesl dítě – se děje dodnes, lidé nezmoudřeli. Děti trpí tím, že se lidé rozvádějí a jeden z nich to nemůže unést. Ty jsi to ustála velmi dobře. Jak jsi to dokázala zvládnout, a přitom mohla ještě pracovat a fungovat?
Já jsem se prostě nějak zakousla. Právě proto, že jsem věděla, co to dítě na druhé straně prožívá, co se děje, tak že někde musí být ten pevný bod, který ho bude pořád držet. Aby on měl pocit, že někde ta jistota je. A já jsem před ním nikdy nemluvila o tom mém bývalém muži zle. Protože ono se ti to vždycky vrátí. Říkala jsem: „Nemůžu to dítě používat jako prostředníka k tomu, že si přes něj vylévám své srdce, a ta druhá strana to dělá, to nejde.“ Takže já jsem se kousla. To víš, že jsem si doma pobulela bez toho, aby to mé dítě vidělo, a že jsem si zanadávala. Ale vždycky jsem se snažila být před ním silná. A samozřejmě mi pomohla práce. Já jsem věděla, že nikoho nezajímá, že řeším nějaké velké problémy, a že do té práce prostě musím jít. Věděla jsem, že se každé ráno musím zvednout, namalovat, obléknout a fungovat.
Tohle byla taková tvoje terapie.
Samozřejmě mi pomohla i práce. Já jsem věděla, že nikoho nezajímá, že řeším nějaké velké problémy, a že do té práce prostě musím jít. Věděla jsem, že se každé ráno musím zvednout, namalovat, obléknout a fungovat. To víš, že když dítě nemáš u sebe a nevíš, kdy ho zase budeš mít u sebe - trvá to týden, měsíc, dva, tři. Teď si říkáš, kdy to skončí. Ale já jsem každý den věděla, že musím být připravená. Že jednou to zase skončí a jednou zase to dítě budu mít u sebe. Že musím být na sto procent připravená jet kamkoliv, i kdybych měla jet tisíc kilometrů mimo republiku. Takže takhle jsem fungovala a ani jsem naštěstí nesklouzla k žádným podpůrným věcem, jako jsou léky, alkohol, nic… dennodenně jsem fungovala a říkala jsem si: „Musíš být připravená fungovat.“ A podívej – dopadlo to dobře.
Když teď pozoruješ toho čtyřletého vnoučka, vrací se ti to?
Často si to říkám, protože on je teď přesně v tom věku, kdy můj syn tyhle věci prožíval úplně nejvíc. A taky si říkám, jak bylo jemu. Muselo to být šílené.
V těžké chvíli se Regina Řandová znovu zamilovala
Bylo to těžké pro tebe i syna, ale strašně dobře jste se z toho dostali. Myslím, že jsi obrovský symbol naděje pro někoho, kdo tohle prožívá. Navíc jsi našla lásku, která vydržela a drží dvacet let.
My jsme dvacet let manželé, ale už jsme spolu asi pět let předtím chodili. Já jsem se tomu strašně dlouho bránila – nějakému dalšímu manželství. Ale ten můj muž to prostě ustál. I to, že si našel ženu s dítětem a s ne úplně harmonickým vztahem s bývalým mužem. Postavil se k tomu takhle hezky čelem a vychoval mého syna. Mají spolu krásný vztah. I kdyby se v našem manželském vztahu cokoliv dělo – neděje se, ale i kdyby – takové ty běžné věci, co lidé řeší – tak za tohle jsem mu neskonale vděčná. Že mě v tom nenechal. Mohl mávnout rukou a říct: „Hele, vždyť mě to vlastně už nezajímá…“ Protože to trvalo strašně dlouho, už to přesahovalo i do toho našeho vztahu a manželství. Trvalo to strašných let. Ale on to ustál a prostě ochránil mě, moje dítě, a tak jsme si hezky – i v tom ošklivém – společně prožili hezký kus života. A stále ho prožíváme.
Takže takoví chlapi existují. Ono to chvílemi vypadá, že ne.
Opravdu. I když máš pocit, že ne a že jsi úplně na dně, tak musíš pořád věřit. Musíš být pozitivní, nevzdávat to a nepropadat nějakým depresím. Já vím, že je to hrozně těžké, protože ne každý má štěstí, že je to schopný takhle hezky ustát. Ale je to tak.
Je to tím, jakou máš povahu, nebo jsi k tomu došla?
Myslím, že obojí. Já jsem o tom strašně dlouho nemohla a nechtěla mluvit. Natočení mé 13. komnaty jsem se hrozně dlouho bránila, protože mě oslovovali několikrát a já jsem odmítala. I k tomuhle člověk musí dozrát, aby o tom vůbec byl schopný mluvit nezaujatě a s nadhledem. Musím říct, že mi to paradoxně hrozně pomohlo, i ta 13. komnata. Říkala jsem si: „Chci já to vlastně? Chci se v tom ještě šťourat?“ Protože samozřejmě je jasné, že emoce, které jsem zažívala, půjdou na povrch. „Chci to? Nechceš už ten šuplík nechat zavřený?“ Ale konstelace byla nějak nastavená a svou výpovědí jsem to ze sebe nějak dostala. Mně se ti tak zvláštně ulevilo.
Ženských, které si tímhle prochází, je hrozně moc. Pohodových rozchodů a rozvodů je strašně malinko, tak aby dítě bylo úplně v pohodě. Jsi symbol naděje.
To byla jedna z věcí, když jsme o tom s dramaturgií mluvili a procházeli můj příběh. Požádali mě o to a ani v době, kdy jsme už točili, jsem o tom ještě nebyla úplně přesvědčená. Ale potom jsem si řekla: „Jo. Jestli to pomůže alespoň jedné ženské v tom, že ví, že je alespoň nějaká naděje a že může její příběh dopadnout i dobře, tak je to fajn a má cenu o tom mluvit.“
Recept na partnerské štěstí od Reginy Řandové
Už jen to, že ses rozhodla odejít od někoho, s kým se ti nežije dobře. Spousta ženských zůstává v nefunkčních vztazích. Navíc potom přijde chlápek a připraví ti druhou svatbu po dvaceti letech. Takže – vy jste slavili dvacáté výročí, a co udělal tvůj manžel?
Já jsem tušila, že bude malá oslavička, ale netušila jsem, že to bude takhle veliké. Že tam bude celá vesnice. Měli jsme to u nás na chalupě. Že tam přijde starosta, který nás před dvaceti lety oddával, zase bude mít řeč, že budu mít závoj a šaty a svatební dort.
Ty jsi měla i svatební šaty?
Měla! Takže já jsem věděla, že bude nějaký mejdánek, ale myslela jsem, že to bude komorní. Že si přiťukneme a přijedou děti. Najednou tam byly kamarádky a bylo to krásné. Samozřejmě, že jsem byla dojatá.
Můžeš nám říct recept?
Musíš být hodně tolerantní – ale vzájemně, i já, i ten můj muž. I v tom svazku, který je hezký, pevný, fungující, postavený na dobrých základech a na zamilovanosti, dát mu určitou svobodu. Neomezovat ho. Jít vedle sebe hezky za ruku a musí se to hezky prolínat. Samozřejmě, že někdy se názorově v něčem neshodnete, ale uvědomte si, že mnohdy lidé řeší úplné krávoviny. A důležité podstatné věci fungují. I když jsem se třeba na svého manžela naštvala, něco jsem udělala jinak, než chtěl on, tak se za ty roky nestalo, že by neudělal to, co jsme měli domluvené, na druhý den nebo za dvě hodiny. Že by řekl: „Tak já odcházím do hospody!“ a tři dny nepřišel. Neexistuje. Všechno, co si řekneme, to prostě platí za jakýchkoliv okolností. Respektuje moji rodinu, mámu, všechno je v hezkém souladu.
Vždyť je to hrozně jednoduché!
Je to hrozně jednoduché. Neštěkat se. A hlavně – mluvit, komunikovat, říkat si o těch věcech. „Tohle mě štve. Tohle nedělej.“ A být tolerantní. Prostě nikdo nejsme dokonalý, každý máme spoustu vrtochů – já jsem šílená herečka, on je z úplně jiného oboru. Ale prostě mě respektuje. Když už je mě moc, tak řekne: „Zase se uklidni, miláčku, jo? Buď nohama na zemi.“ A já ho zase občas musím z toho gauče zvednout a říct mu: „Pojď, zase musíme trošku něco jinak!“ On má rád jistoty, je plánovač. Já to chápu, protože každý to máme nějak nastavené, takže já mu jeho plány trošku bortím a snažím se ho pozvednout. Ale je dobré, že se ty protipóly vyrovnávají. Takže – svoboda, tolerance a láska.
O čem dalším promluvila Regina Řandová:
- Jak nakupuje boty a zda vlastní stříbrné hromnice
- O dabingu Angeliny Jolie
- Proč si tolik zamilovala golf
- Jak se jí žije s velkými ňadry
Na fotografie herečky Reginy Řandové s jejími vnuky se můžete podívat v naší fotogalerii.
Související články
