Dominika je velmi nespokojená s tím, jakým stylem jí matka pomáhá s dítětem. Když potřebovala, nikdy neměla čas. Naopak sama vyžadovala hlídání vnučky podle svého harmonogramu. Dominika si musela přiznat, že její máma prostě není ideální babička.
Moje máma se nemohla dočkat, až se malá narodí. Nechápu proč, za celý rok mi s ní pomáhala jen minimálně. Je pro ni důležité vyfotit se s kočárkem a dát si fotku na Facebook. Když ji sháním, nikdy nemá čas a vymlouvá se na nesmysly.
Doufala jsem, že se babičky zapojí víc
Když jsem otěhotněla, budoucí babičky měly radost a už se předháněly, která dřív poveze kočárek. Skutek utek, ani jedna nemá moc času. Tchyně je pracovně vytížená, mohla by na chvíli hlídat akorát večer, což mi u ročního caparta moc nevyhovuje. Moje máma zase hlídá jen tehdy, když má čas. Vlastně mi tím nepomáhá, ale jen komplikuje život.
„Domčo, příští úterý mi odpoledne odpadla fyzioterapie, přijdu ti pohlídat,“ oznámí mi. Namítám, že úterky chodíme s malou na plavání. Prý to mám zrušit. Malá je v úterý zrovna rozmrzelá, tak je mi jasné, že interakce s babičkou nebude asi nejlepší. Mámu hned ve dveřích pláč vnučky očividně zklame. „Babička se na tebe těšila!“ šišlá.
Přes veškerý řev máma klidně malou vezme s kočárkem na procházku a mně to rve srdce, vůbec mi to v ničem nepomáhá. Naštvaně uklízím a pak jim jdu zoufale naproti. Výsledkem jsou fotky „dokonalé babičky“ na facebookovém profilu mojí mámy. A takhle to je pořád, i když jsem jí zakázala dávat snímky své dcery veřejně na odiv. Někdy mám pocit, že se chce jen pochlubit. O opravdovou pomoc prostě nejde.
Když ji potřebuji, je matka k nezastižení
Nedávno jsem dostala pořádnou chřipku a dost to se mnou zamávalo. Úplně jsem odpadla, manžel si zrovna nemohl vzít v práci volno. Máti mě vyslechla se zájmem po telefonu, politovala mě a pak si stěžovala na to, že ji bolí kotník. Nemůže proto přijít, udělat mi polívku, nechat mě dvě hodiny prospat a pohlídat malou.
Přitom je tak hloupá, že si dá na Facebook fotky z divadelního představení. Zřejmě se tam v lodičkách nějak dopajdala. Nebylo to poprvé, co jsem potřebovala pomoct, a ona si neudělala chvilku. Tentokrát to byla poslední kapka. Rozhodla jsem se sehnat si chůvu. Našla jsem si moc milou studentku, stačilo mi dvakrát týdně na hodinku a půl hlídání.
Když se to dozvěděla máma, bylo z toho velké „haló“. Prý jsem jí měla říct, vyhazovat peníze oknem, kde jsem se to naučila? Připomněla jsem mámě, kolikrát na mě neměla čas. Máma je uražená, ale já nemám náladu si ji udobřovat. Nejde přece o nějakou ješitnost, ale o pomoc vlastní dceři.
Matka má vnučku v podstatě jen kvůli fotkám
Když u nás byla máma naposledy, uvědomila jsem si, že není babičkou, jakou by si přála být. Malou pochovala asi minutu, pořád něco žvanila a vůbec si nevšímala, že jí vnučka podává hračky. Mluvila jen o svých problémech anebo mi radila do života.
Uvědomila jsem si, že ani se mnou si nikdy moc neuměla hrát. Nepamatuji se, že bychom spolu něco tvořily nebo si četly z knížek. Moje máma prostě nikdy nebyla mateřský typ a není ani ten babičkovský. Jen se tak pochlubit ostatním, ale nic moc pro to neudělat. Nedá se nic dělat, jsme jedni z těch, co prostě nemají hlídací babičky.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.