Elena dodnes vzpomíná na zážitek, který se jí přihodil ve 14 letech. Kluci tehdy ve velkém sbírali a prohlíželi si hanbaté časopisy. Jeden z nich se přitom řízením osudu dostal až k Eleně za postel, kde ho našel její otec.
Nevím, jak přesně to mají dnešní mladí, ale v dobách naší puberty hanbatými obrázky všude jen hemžilo. Dětství v devadesátkách znamenalo přísun všeho, co starší generace neměla. A mezi takové věci patřily i filmy, fotografie či časopisy se „svéráznou“ tematikou". Zajímaly kluky, zajímaly holky, jen já si držela odstup, který mi stejně nepomohl.
Odmala mě bavily stejné věci jako kluky
Tehdy mi bylo čtrnáct. Chodila jsem na základku a intimní sblížení s kluky mi absolutně nic neříkalo. Spolužáky jsem brala jako kamarády a přesně tak k nim přistupovala. Občas chodili na návštěvu oni k nám, jindy já k nim, někdy jsme šli ven. Bavívali jsme se o PC hrách či filmech a žádného z nich tenkrát nenapadlo, aby mě balil. Na vášnivé představy totiž měli jinačí objekty než robustní kamarádku ze školy…
Ne, nejsem na holky, i když si mě na to leckdo tipuje. Ráda bych měla manžela a rodinu, jenže… Obyčejný život, na jaký leckdo dosáhne, mi nejde. „Naboural“ mi jej banální zážitek, který mi pořádně zkomplikoval budoucnost.
Odmala jsem statnější postavy a baví mě věci, o které se jinak zajímají kluci. Nejsem typ na líčení nebo katalogovou módu, takže bylo už v pubertě jasné, že volný čas nebudu trávit se stejně starými děvčaty, ale spíše s kluky. Oni můj charakter přijali takový, jaký je, takže jsem měla několik kamarádů, kteří k nám domů často chodívali hrát PC hry. A právě tenkrát se začal psát příběh, který mi možná změnil budoucnost.
Otec našel za mou postelí hanbatý časopis
Kluci samozřejmě nebyli „vzorňáci“ a měli svá tajemství. Světy, do kterých nevtahovali žádnou holku. K takovým patřila i jejich sbírka nahých fotek vnadných žen nebo celkově hanbatých časopisů. Co vím, tak otec jednoho z nich dokonce pracoval jako redaktor v podobném médiu, takže synek měl vše z první ruky. Mě jejich záliba nezajímala. Tím spíše informace, kde ony materiály schovávají, jak si je mezi sebou vyměňují či kam je nosí.
Že většinu onoho pečlivě nasbíraného „materiálu“ přenášejí v batozích sem a tam, mi nevadilo. Ale jen do doby, než si jeden peprný plátek u nás doma omylem zapomněli, či lépe řečeno jim v nestřeženém okamžiku zapadl za postel. Mě by zase ani ve snu nenapadlo, že se bude zrovna za mou postelí ukrývat něco, co bych rozhodně nečetla a už vůbec neschovávala. A „nezvaného hosta“ objevil jednoho dne při úklidu můj otec.
Nejsem schopna milování
Pamatuji si dodnes, jak mi vyhuboval. Nadával a mlátil dveřmi. Rozčílilo ho nejen to, že jde o dost drsný časopis, ale vlastně i představa, že bych mohla být na ženy. S mámou mi pak důkladně vysvětlili, jak se věci mají, což bylo psychicky ještě horší, než jakýkoliv jiný trest.
Milování obecně mi tím znechutili. Nadlouho. Dokonce tak, že nejsem ani dnes schopna navázat vztah. Jak dojde k intimnostem, mám pocit, že děláme něco nepatřičného, legračního či nedůstojného a musím skončit. Ke klukům jsem měla vždy jiný vztah, protože to bývali kamarádi, ne objekty touhy. Jenže příhoda s oním časopisem mě ve „vývoji“ vrátila ještě hlouběji. Ne na výchozí „bod nula“, ale spíš tak k bodu „mínus sto“.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.