Eliška byla ráda, když se její manžel Prokop začal hýbat a pravidelně cvičit. Jenže on přes všechnu snahu kila neshazoval, ale nabíral. Elišce to nešlo do hlavy. Když zjistila pravdu, byla z toho v šoku.
Můj Prokop (40) je opravdu kus chlapa. Má téměř dva metry a jeho váha dávno překročila stovku. Kdysi se mi to líbilo, ale jak se z něj místo kusu chlapa začala stávat hrouda, už tak moc sexy nebyl...
Můj manžel začal hubnout
Jednoho dne jsem toho měla dost a řekla mu, že když se sebou něco neudělá, nebudu s ním spát. Neměla jsem chuť dotýkat se toho rosolu, který měl na břiše. A navíc sám cítil, že třeba chůze do schodů mu dělá problémy. Jeho kolena prostě tu váhu už nezvládala.
Šel do sebe a začal chodit do fitka. Nejdřív jednou týdně, pak přidával na intenzitě. Pořídil si také nějaké činky domů a každý den se s tím lopotil a funěl. Byla jsem ráda, že šel do sebe. Dokonce trochu změnil stravu. A když jsem viděla, jak k nedělnímu obědu kromě masa snědl i kousek salátu, hned jsem měla chuť dát mu pusu.
Nechtěla jsem ho trápit, takže jsem se neptala, jestli něco shodil. Jen jsem ho chválila za to, že se snaží. Opravdu poctivě chodil do fitka, později dokonce třikrát týdně.
Objevila jsem tajemství svého manžela
Když měl za sebou půl roku snažení, připravila jsem na oslavu hezkou večeři a pak ho zatáhla do ložnice. Přišlo mi ale, že jeho tělo se moc nezměnilo. Ruce měl trochu vyrýsované, jinak vypadal jako předtím. Nešlo mi to do hlavy. Ale nechtěla jsem ho ranit, tak jsem na to nic neřekla. Jen jsem si sex nedokázala užít. Prostě jsem pod obézním manželem ztratila chuť.
A tak to pokračovalo dál. Prokop cvičil, jenže stále nosil stejné oblečení. Dokonce jsem si všimla, že si kalhoty ne vždy zapíná na knoflík. Má je povolené a zachycené páskem, protože jeho břicho snad roste nebo co. Byla jsem z toho blázen.
Pak jsem se jednou v noci probrala a potřebovala se napít. Překvapilo mě, že Prokop neleží vedle mě. Tiše jsem šla do kuchyně a viděla ho, jak klečí v obýváků u své skříňky s věcmi na cvičení. Vůbec o mně nevěděl. Aby ne, byl totiž zabraný do toho, že zrovna lžící dlabal nutellu nebo něco podobného...
Změnu jsem si všimla i v ložnici
"Prokope..." pronesla jsem tiše. Nevnímal mě. Tak jsem si odkašlala. Od leknutí mu lžíce vypadla z pusy. Honem se snažil všechno nacpat zpátky do skříňky, ale byla jsem rychlejší. Klekla jsem si vedle něj a koukala, co ukrýval pod oblečením. Měl tam spoustu chipsů a čokolád. Kdyby jedl alespoň ty hořké, ale viděla jsem hromadu levných, které jsou plné cukru.
Podíval se na mě, kolem pusy měl čokoládu a v očích slzy. "Ne-nemůžu si pomoct," vypadlo z něj. Pochopila jsem, že kritika není na místě. "Zlato, vím, že se snažíš. Co kdybychom na tohle zapomněli a začali spolu?" řekla jsem mu a políbila ho.
A tak jsme začali chodit do fitka spolu, aby měl větší motivaci. Zbavil se všech sladkostí v té své skříňce neřesti. To ale neznamená, že si občas něco nedopřeje. Jenže už si vybírá, co bude jíst. Do měsíce bylo vidět, že dělá pokroky. Sám se mi totiž přišel pochlubit, že hubne. A musím říct, že jsem si toho všimla i v ložnici...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.