Facebook
Instagram
Eliščina sestřenice začala v rodině šířit nehezké pomluvy. Důvodem je její poslední návštěva u Elišky, která skočila pořádným trapasem. Sestřenice si ale nedá vysvětlit, jak se věci skutečně mají.
V poslední době u nás doma kolem třetí hodiny ráno začíná opravdová podívaná. Jako první zahájí svou noční pouť můj šestiletý syn Jakub, který se jde vyčůrat.
Naše noci jsou trochu jiné
Po návštěvě koupelny se však místo návratu do své postele nějakým způsobem ocitne v naší ložnici. Nejprve se skromně uvelebí na kraji matrace, ale než se nadějeme, rozvalí se jako malý král. Nakonec můj manžel Václav nemá jinou možnost, než lože opustit. Jelikož nemůže Kubu přenést do dětského pokoje – malý totiž spí na horním lůžku patrové postele – uchýlí se do pokoje pro hosty.
Pak přichází na řadu náš čtyřletý Adam. Na první pohled vypadá jako statečný chlapec, ale jakmile se někde něco šustne, hledá útočiště u maminky a začne plakat. Často tak trávím noci zaklíněná mezi oběma kluky, kteří bojují o prostor. Když už nemůžu snášet náhodné kopance do zad nebo nosu, odejdu do klučičího pokoje v přízemí.
Když Adam ráno vstane a zjistí, že nejsem v ložnici, začne mě hledat po domě. Někdy se buď uvelebí s tátou na gauči, nebo se vrátí do postele a rozvalí se na mém místě.
Moje sestřenice je stará panna
Před několika měsíci nás navštívila moje sestřenice Eva. Táhne jí na padesát a žije sama. Nazvat ji „svobodnou ženou“ není úplně přesné, je spíš jako stará panna z románů Jane Austenové. Krása není její silnou stránkou a její názory na život působí zastarale. Touhu potkat někoho výjimečného jí znemožňuje vrozená ostýchavost vůči mužům.
Jako učitelka na základní škole tráví své dny učením dětí. Je inteligentní a velmi se zajímá o umění, což je důvod, proč nás občas navštěvuje v Praze. Vždycky nám dá vědět pár týdnů předem a obvykle zůstane dva dny. Její výlety jsou většinou spojené s divadelním představením nebo koncertem klasické hudby, kterou zbožňuje.
Obvykle přijede v sobotu ráno, večer jde za kulturou, přespí u nás a v neděli po obědě odjíždí. Když byly děti menší, své návštěvy vynechávala, ale později se její cesty staly pravidelnými. Tyto návštěvy byly únavné a každý takto strávený víkend se mi zdál být promarněný. Ale co jsem mohla dělat? Odmítnout ji nepřicházelo v úvahu.
Její návštěvy měly vždy podobný průběh, až na tu poslední. Na tu budeme vzpomínat dlouho...
Můj manžel nebyl nadšený
„Co kdybychom v sobotu zašli do kina a potom na drink?“ navrhl Václav. „Děti by mohly zůstat u mých rodičů. Už jsem s nimi mluvil a souhlasí.“
„To je skvělý nápad, až na jeden problém – Eva přijede,“ odpověděla jsem sklesle.
„Ach ne...“ zasténal Václav.
Zmlkl, ale jeho výraz mluvil za vše. V sobotu, krátce před obědem, dorazila. Jako obvykle přinesla tašku plnou domácích dobrot – sklenice marmelád, nakládaných hub a kyselých okurek. Je od ní vždy milé, že na nás nezapomene.
Když už byla tady, rozhodli jsme se změnit plány a vzít do kina také děti.
„Nebude to pro ně moc pozdě?“ zeptala se Eva starostlivě.
„Nebojte, je to promítání speciálně pro děti,“ vysvětlil Václav. „Začíná v šest, což je akorát, když budete mít divadlo. Odvezeme vás tam, takže si nemusíte brát taxi.“
Když se Eva vrátila z divadla, děti už spaly. Václav se ponořil do práce, a tak jsem se rozhodla dělat jí společnost u sklenky ořechového likéru, který přinesla.
Takovou noc nikdo nečekal
V noci mě vzbudil příšerný křik. Vyskočila jsem z postele a utíkala zkontrolovat děti, ale jejich postele byly prázdné. Když jsem se otočila, narazila jsem na někoho, kdo v panice vybíhal z pokoje pro hosty. Zevnitř se ozývaly zvláštní zvuky. Byla jsem tak vyděšená, že jsem sama vykřikla. Pak Václav rozsvítil světla.
„Co je s dětmi?“ zeptala jsem se zadýchaně.
„Dětmi?“ odpověděl široce otevřenýma očima. „Jsou tady.“
Pomalu mi docházelo, co se stalo. Uprostřed zmatku jsem si nevšimla, že kluci spali hned vedle mě.
„A co ty?“ zeptala jsem se Václava.
„Já?“ otočil se k pokoji pro hosty. Uvnitř seděla na gauči Eva a svírala polštář jako ochranný štít. Vypadala vyčerpaně a rozrušeně. „Úplně jsem zapomněl, že tu přespává. Prostě jsem si šel lehnout na gauč, jak mám ve zvyku. Byl jsem úplně rozespalý. A ona najednou začala křičet...“ vysvětloval Václav.
Začala pomlouvat mého manžela
Snažila jsem se potlačit smích. „Jdi spát k dětem. O Evu se postarám,“ řekla jsem.
„Chtěl jsem jí všechno vysvětlit, ale myslí si... no, víš...“
„Dobrou noc, Casanovo,“ popíchla jsem ho, když jsem šla za Evou, která se právě oblékala.
„Odjíždím,“ oznámila stroze.
„To nemyslíš vážně... V tuhle hodinu? Pojďme si o tom promluvit.“
„Není o čem. Tvůj manžel... Jak mě mohl... napadnout...“
„Napadnout? Uklidni se, Evo. To všechno je kvůli dětem...“
„Máte nějaké manželské problémy?“ zeptala se starostlivě.
„Ne,“ odpověděla jsem podrážděně. „Jdi si lehnout. Ráno si dáme snídani a třeba půjdeme na procházku do parku.“
„Musím odjet brzy,“ prohlásila pevně.
Jenže když jsme ráno vstali, Eva už byla pryč. Zanechala nám jen jednoduchý vzkaz: „Děkuji za pohostinnost.“
Podívali jsme se s manželem na sebe. „Doufám, že to myslela vážně...“ pronesl.
Jen jsem pokrčila rameny. Václav se pokusil Evě zavolat, aby jí všechno vysvětlil, ale nebrala mu telefon. Od té doby uběhlo šest měsíců a situace se nezměnila. Ještě horší je, že jsem slyšela, že mezi příbuznými šíří nepěkné historky o chování mého manžela...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Pavlína Jágrová o slavném strýci: Jaromír mě v podstatě vychoval, vlastního tátu jsem nepoznala
Pavlína Jágrová o slavném strýci: Jaromír mě v podstatě vychoval, vlastního tátu jsem nepoznala
Související články
