Eliška má obavy o svou tchyni Helenu. Ta totiž podle všeho začíná trpět stařeckou demencí. Zapomíná jména a věci ukládá na místa, kam nepatří...
Co si pamatuju, tak moje tchyně Helena (67) byla vždy trochu zmatená žena. Myslela jsem, že je prostě jen zamyšlená. Ale v posledních letech mám pocit, že to byla předzvěst stařecké demence.
S tchyní se něco děje
Helena žije na vesnici a vedle baráku má velkou zahradu. Chodíme k ní rádi, my se totiž tlačíme v paneláku na sídlišti. Asi před třemi lety došlo k podivné situaci. Byli jsme u tchyně, děti kdesi pobíhaly, my dospěli jsme seděli na terase.
Helena chtěla něco říct, ale nešlo jí to. Jako by se marně snažila vzpomenout si na to, co chtěla povědět. Trvalo to jenom pár vteřin, pak to ze sebe konečně dostala. "Eliško... jak jde dětem škola?" zeptala se.
Na moment jsem se zasekla. Byla totiž druhá polovina srpna a do školy daleko. "To víš, koho by škola bavila..." snažila jsem se vtipem odvést pozornost. Tchyně souhlasně přikývla a dál nic neříkala. Mně ta událost mi uvízla v hlavě a dodnes na to vzpomínám. Tehdy jsem totiž poprvé zjistila, že s Helenou se něco děje.
Manžel si to nechce připustit
Od té doby jsem si začala víc všímat to, co jsem považovala za roztržitost. Helena zapomínala na data, někdy stála v kuchyni u sporáku a přemýšlela nad tím, jak dál. Třeba se mě zeptala, jestli do kuřete na paprice patří paprika.
Když jsem v knihovně objevila mouku, kterou jinak ukládá do spíže, řekla jsem manželovi, že Helena se mi nezdá. "Co tím myslíš?" zeptal se. "No, vždyť víš, zapomíná víc, než je obvyklé. A podívej, kde jsem našla mouku," dodala jsem.
Manžel se zatvářil rozpačitě, ale nic neříkal. Vím, že má maminku moc rád a nechce si připustit, že by mohla být nemocná. Podle mě by bylo lepší nezavírat před tím oči. Jenže manžel se dál tvářil, že je to v pořádku. Pak začal častěji jezdit za mamkou, aby s ní mohl trávit víc času.
Myslím, že je to stařecká demence
Helena občas chodí na návštěvu k nám. Nosí vnoučatům dárky, ale většinou něco nevhodného. Kájovi (10) dala plyšáka, přestože ten žije fotbalem. Když viděl tu chundelatou věc, řekl, že už není mrně. Pak odešel a zavřel se v pokoji.
Nejsem sama, kdo si všiml, že Helena už není v pořádku. Děti mi říkají, že je někdy osloví jiným jménem. Nebo dá ovladač od telky do lednice. Snažím se jim vysvětlit, že babička s nimi hraje takovou hru, kterou sama vymyslela. Pravda ale je někde jinde. Podle mě Helena začíná trpět stařeckou demencí. Nevím, jak se to řeší. Říkala jsem manželovi, že by se měl poptat u lékařů. Ale ten to stále odkládá.
Vím, že se tím trápí. Po každé návštěvě maminky nemluví a jednou se mi v noci zdálo, že ho slyším brečet. Doufám, že se vzchopí a začne to nějak řešit. Pokud to tedy ještě půjde...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.