Eliška (41): Moje snaha o dokonalou štědrovečerní večeři skončila v oblaku kouře. Místo kapra jsme si museli dát fast food

Manžel s dětmi zmizel v parku a já se těšila na hodinku klidu. Vánoční pohádky už měly své kouzlo dávno za sebou a vůně kapra s bramborovým salátem, připravených v kuchyni, dávala tušit, že se konečně blíží Štědrý večer. Naposledy jsem zkontrolovala svíčky na adventním věnci, odložila hrnek s kávou na kuchyňský stůl a otevřela balkonové dveře, abych vyvětrala kuchyň, kterou přes veškerou snahu zahalil oblak smaženého tuku.

Mohlo by Vás zajímat:

Natálie (28): Adventní výlet mi převrátil život vzhůru nohama. Stačil jeden den a věděla jsem, kterého muže si vybrat

Průvan mi zavřel dveře

Vyšla jsem ven na balkon, abych se podívala, jestli se rodina vrací. A najednou jsem za sebou uslyšela klapnutí. Ano, vítr. Průvan za mnou zabouhnul balkónové dveře, a ty teď tvořily neproniknutelnou bariéru mezi mnou a kuchyní. Zůstala jsem stát v ponožkách a vánočním svetru s jelenem. Chvíli jsem se snažila dýchat zhluboka. Manžel se vrátí za hodinu, říkala jsem si, to zvládnu.

Vánoční atmosféra šla stranou, když jsem se pokoušela dostat zpět dovnitř. Nejdřív něžně. Pak zoufale. Pak s dramatickým úsilím. Balkonové dveře ale držely jako přibité. Hodiny na stěně naproti balkónu mi s každým tiknutím připomínaly, že na sporáku mi stojí pánev s pálícím se tukem a několika kusy kapřích řízků.

Chlad mi prolézal nohama do celého těla a vánoční idyla začínala mít hořkou příchuť. Sousedé v protějších oknech si zjevně užívali svých slavnostních chvil. Pozorovala jsem je, jak si připíjejí na něco, co vypadalo jako štěstí. Proč ne, bylo to vážně idylické – dokud mi nezačalo být jasné, že hodina je dlouhá doba. Když vám mrznou palce na nohou, minuta připomíná věčnost.

Mohlo by Vás zajímat:

Tereza (49): Když nám dcera představila na Štědrý den nového přítele, manžela málem trefilo. Nebylo to ale poslední překvapení večera

Večeře zmizela v kouři

Když se po nekonečných minutách objevili manžel s dětmi, nevěděla jsem, jestli brečet nebo se smát. Nejdřív mi odmítal věřit, že jsem tam skutečně byla celou dobu uvězněná. Jeho logika byla prostá – na Štědrý večer se přece nikdo dobrovolně nezavírá na balkóně. „Jen jsem chtěla vyvětrat ten smrad smaženého kapra, abychom to měli hezké, to je vše.“

Manžel se mi smál a opakoval, že to se mi tedy povedlo, zatímco otevíral všechna okna v bytě a rukama rozháněl všudypřítomný kouř. Večeře byla zničená. Aspoň že vánoční stromek v obýváku stál a čekal, až ho obložíme dárky.

„Tak co budeme dělat? Nemáme štědrovečerní večeři.“ Manžel vytáhl telefon a začal zjišťovat, kde je nejbližší fast foodová restaurace, abychom nezůstali úplně hlady. Nesplňovalo to moje představy o slavnostní večeři, ale děti si to vyloženě užívaly. A když došlo na cukroví a dárky, nakonec naše večeře nebyla úplně zkažená.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Magda (28): Zatímco jsem svému příteli vařila večeře, on honil sukně. Pustila jsem ho k vodě, ale začít nový život nebylo jednoduché