Emotivní přiznání Diany Dulínkové z filmu Dvě slova jako klíč: Natáčeli jsme v nemocnici, ve které zemřela moje sestra

Diana Dulínková prožila při natáčení filmu Dvě slova jako klíč natolik intenzivní emoce, že později musela vyhledat psychoterapeuta. "Stala se tam taková zvláštní věc. V nemocnici, ve které jsme točili, mi před čtrnácti lety zemřela sestra. Bylo zvláštní se tam vrátit a prožívat to. Určitě se nechci stavět do stejné role a tvrdit, že jsem prožívala to, co tam prožívala moje maminka, když tam ležela," ​vysvětluje v našem rozhovoru mladá herečka.

Natáčení jejího prvního celovečerního filmu pro ni bylo náročné i jinak - její postava Anna totiž v příběhu přijde o syna. Dianě se kvůli tomu vrátily vzpomínky na sestru. "Bylo to pro mě hodně emoční a náročné vrátit se do toho období. Mluvila jsem o tom i s maminkou, tetou a různými ženami, kterým se staly podobné věci. Snažila jsem se to udělat nejlépe, jak jen to šlo, aby se za mě nemusely stydět," uvádí Diana.

Mohlo by Vás zajímat:

Herec Ivan Franěk z filmu Dvě slova jako klíč: Za láskou jsem utekl do Francie na rok, už jsem tam 30 let a máme čtyři děti

Diana Dulínková z filmu Dvě slova jako klíč

Jak jste si užila premiéru svého filmu Dvě slova jako klíč?
Bylo to naprosto úžasné, protože jsem tam měla rodinu a přátele. Vidět například babičku, tatínka a maminku, jak sledují, že se něco opravu povedlo, to pro mě bylo nádherné.

Takže splněný sen?
Určitě, i pro ně, protože se báli, co ze mě bude, když jsem si vybrala tuhle trochu nejistou profesi.

Hrajete ženu, která je starší než vy, je to tak? Kolik je vám let?
Je mi 28. Anna měla mít původně 35 let, ale nakonec jsme to snížili na 30.

Anna má dítě, vy zatím ne. Jak jste si k té roli hledala cestu, když jste četla scénář?
Scénář jsem přečetla na jeden zátah. Bylo to, jako když je vám třináct a koupíte si nějakou knížku, která vás zaujme tak, že od ní nedokážete odtrhnout zrak. To se mi stalo se scénářem. Původně jsem si myslela, že to bude maličko jednodušší, vžít se do této postavy. Později jsem zjistila, že ta práce bude složitější. Udělala jsem si docela hluboký research, co se týká postavy a toho, co si prožívá. Nakonec jsem to nějak poskládala.

Anna je mladá žena, která přijde o dítě. Jak těžké pro vás bylo se do této situace nacítit?
Stala se tam taková zvláštní věc. V nemocnici, ve které jsme točili, mi před čtrnácti lety zemřela sestra. Bylo zvláštní se tam vrátit a prožívat to. Určitě se nechci stavět do stejné role a tvrdit, že jsem prožívala to, co tam prožívala moje maminka, když tam ležela. Ale bylo to pro mě hodně emoční a náročné – vrátit se zpátky do toho období. Mluvila jsem o tom i s maminkou, tetou a různými ženami, kterým se staly podobné věci. Snažila jsem se to udělat nejlépe, jak jen to šlo, aby se za mě nemusely stydět.

Jaké byly rady, které vám tyto ženy dávaly?
Vlastně mi nedávaly žádné rady, jen jsme si povídaly o těch pocitech. Co jsem tak pochopila, je to bolest, která nikdy úplně neodejde, ale člověk se přes to může skrze další děti nebo jiné aktivity alespoň trochu přenést. Byť přenést asi není to slovo, které bych chtěla použít.

Možná vám pomohli také kolegové na place, třeba charismatický Ivan Franěk, který hrál vašeho partnera.
Ivan byl úžasný. Měli jsme mezi sebou instantní spojení. Režisér Dan Svátek to asi věděl dopředu, i když jsme se předtím neviděli. Říkal mi různé zážitky ze zahraničních natáčení a je to hodně srdečný a lidový člověk. Cítila jsem se dobře a v bezpečí.

Máte tam spolu také milostnou scénu. Bylo to dopředu naplánované?
Ano. Dokonce ta scéna měla být trochu ostřejší, ale nakonec jsme se domluvili, že pro atmosféru toho filmu by bylo lepší, kdyby to bylo jemnější. A neměla jsem s tím vůbec problém.

Mohlo by Vás zajímat:

Premiéra filmu Dvě slova jako klíč: Princezna Arabela okouzlila jako brunetka v růžové, Špindlerová neodhadla večerní dress code

Diana Dulínková opouští Česko a míří do zahraničí

Žádný váš životopis jsem zatím nenašla. Přibližte, jestli teď máte před sebou další natáčení.
Mám před sebou menší projekty a čeká mě premiéra dalšího filmu, ve kterém jsem měla menší roli. Po Novém roce bych chtěla vycestovat do zahraničí. Ještě nevím, jestli to bude New York, nebo Londýn. Dělala jsem různé castingy na zahraniční projekty, takže uvidíme, jak to dopadne. Kdyby něco z toho klaplo, tak půjdu.

Vy nás chcete opustit?
Na nějaký čas, na zkušenou.

Máte dobrou jazykovou výbavu?
Ano. Odmalička mluvím anglicky a je to jediný jazyk, který ovládám pořádně.

Jak probíhají zahraniční castingy? Musíte mít nějaké speciální dovednosti?
Ne. Úplně stačí, když se jim tam hodíte typově. V dnešní době, od pandemie covidu, hodně projektů funguje přes domácí self tapes. Nemusíte ani nikam jezdit, stačí, když se natočíte doma nebo ve studiu.

Máte nějaký sen? Je to třeba Hollywood?
Hollywood to není, chtěla bych dělat nezávislé filmy, artové. Evropské i americké. Ale klasické blockbustery mě moc nelákají. Samozřejmě, že kdyby to vyšlo, tak do toho také půjdu.

Jste kvůli roli ochotná změnit image? Z blondýnky na černovlásku nebo zrzku?
To bych moc chtěla. Jsem celý život blonďatá. Klidně bych si i oholila hlavu, kdyby to byla dobrá role. Nemám s tím problém.

Máte herecké vzdělání? Jaká byla vaše cesta k filmu?
Nemám vystudovanou žádnou hereckou školu, ale mám filmové kurzy herectví, které jsem si asi pět let zpátky dělala v New Yorku. Když to jde, pracuji s hereckým koučem, který sem jezdí z Londýna nebo z Ameriky.

Podporuje vás rodina? A jsou to lidé od fochu, nebo obyčejní smrtelníci, kteří netočí filmy?
Jsou to obyčejní smrtelníci a podporují mě. I když ze začátku tolik ne. Vědí, že jsem samorost, a když jsem jim oznámila, že chci být herečka, tak jen mávli rukou. Uvidíme, jak to dopadne. Zatím to vypadá, že dobře.

Známe vás z nějakých seriálů?
Točila jsem menší role v českých seriálech. Šlo o jednu nebo dvě epizody.

Dvě slova jako klíč se povedla, diváci si film pochvalují.
Mám z toho ohromnou radost, třeba když mi lidé píšou na Facebooku nebo Instagramu. Vzkazují, že se jich to dotklo a to je pro mě největší uspokojení.

Mohlo by Vás zajímat:

Supermámy, které vychovávají víc než čtyři děti: Benešová, Žilková, Saláková i Beckham si na velké rodině zakládají

Diana Dulínková přišla o sestru

Je pravda, že jste po skončení natáčení musela chodit na psychoterapie?
Ano, to je pravda. Zároveň jsem si trochu otevřela věci, které jsem si myslela, že už jsou vyřešeny. Ale nebyly. Nevěděla jsem, jak s tím dál pracovat, takže byla potřeba trocha odborné pomoci. Už je všechno dobré.

Šlo například o úmrtí vaší sestry?
To také, ale na povrch šlo víc věcí, které jsem měla v sobě a které mě bolí celý život. Ve filmu jsem si musela projít nejhorší věcí, která se vám v životě může přihodit. Proto jsem v sobě začala dolovat všechny nejhorší věci, které jsem si prožila, a potom to celé spojila. Celé to vybouchlo.

Film vás niterně vyčerpal.
Je to tak. Rozhodně ano. Ale stálo to za to, já to chtěla udělat. Šla jsem do toho s tím, že pro to udělám všechno.

Viděla jste se na plátně?
Ano, viděla. První moment byl rozpačitý, ale potom už jsem si na to zvykla. Myslím, že je důležité, aby se herec na sebe podíval, aby zjistil, co nemá dělat.

Plánujete vy sama založit rodinu? A bude to v Česku, nebo v zahraničí?
Plánuji, ale momentálně to vůbec není na pořadu dne a upřímně nad tím nepřemýšlím. Jednoho dne ano. Chtěla bych mít třeba čtyři děti. Už abych začala.

Váš kolega Ivan Franěk má čtyři děti.
Ano, to je velká inspirace.

Galerie Emotivní přiznání Diany Dulínkové z filmu Dvě slova jako klíč: Natáčeli jsme v nemocnici, ve které zemřela moje sestra

+ 11 fotek + 12 fotek