Ester (38): Zažila jsem chvíle hrůzy, myslela jsem, že mého syna unesli. Vysvětlení ale nakonec bylo mnohem triviálnější

Byla to obyčejná noc. Seděla jsem v obýváku, dočítala knihu a poslouchala tiché zvuky z ulice. Matěj, můj devítiletý syn, už dávno spal. Měl za sebou náročný den – škola, kroužky a odpolední běhání s kamarády po hřišti. Byl unavený, a tak jsem i já šla brzy spát. Zavřela jsem dveře, všude jsem zhasla a ulehla.

Mohlo by Vás zajímat:

Šárka (34): Růst životních nákladů nás donutil nastěhovat si domů cizí ženu. Brzy jsem se začala bát o život

Probudila jsem se vyděšená

Probudil mě zvláštní pocit. Zvláštní, protože jsem vlastně nevěděla proč. V domě bylo ticho, žádné kroky, žádné bouchání. Přesto jsem nemohla setřást neklid, který se mi usadil na prsou. Rozsvítila jsem lampičku a nakoukla do Matějova pokoje. Postel byla prázdná. Chvíli jsem si myslela, že je v koupelně, možná hledá vodu. Prošla jsem byt, ale nikde nebyl. Zavolala jsem jeho jméno, nejdřív tiše, pak hlasitěji, ale žádná odpověď.

Panikou se mi sevřelo hrdlo, když jsem si všimla otevřených vchodových dveřích. Nezamykala jsem je, ale určitě jsem je zavírala. V hlavě mi bušilo: „Kde je?“ O pár minut později jsem stála na ulici v županu a volala jeho jméno. Ulice byla prázdná, slyšet bylo jen auta z nedaleké silnice. Neměla jsem jinou možnost, než zavolat policii.

Popisovat devítiletého kluka v pyžamu a vysvětlovat, že zřejmě odešel z domu uprostřed noci, bylo ponižující. Otázky byly všetečné, pohledy pochybovačné. Bylo mi jasné, na co myslí – únos, možná dokonce něco horšího. Jak bych mohla nevědět, co se dělo, když jsem byla doma? Po hodině dorazila hlídka a začala prohledávat okolí. Byla jsem zoufalá, jen jsem čekala na jakoukoliv zprávu.

Mohlo by Vás zajímat:

Linda (32): Na pláži v Chorvatsku mi najednou zmizel malý syn. Následující desítky minut byly nejdelší v mém životě

Našel se v hrozném stavu

Po dalších dvou hodinách, které se zdály nekonečné, zazvonil telefon. Matěj byl nalezen. Bosý, promrzlý, zmatený. Bloudil o několik kilometrů dál, na okraji města, kde ho zahlédl řidič ranního autobusu. Byla jsem vděčná, že je v pořádku, ale zůstávala otázka – jak se to mohlo stát?

Ukázalo se, že Matěj trpí náměsíčností. Tato noc nebyla prvním projevem, jen jsem si jeho noční toulání dosud nevšimla. Byla to varovná rána. Uvědomila jsem si, jak snadno mohlo dojít k tragédii. S lékaři jsme začali hledat řešení a doma jsme zavedli nová pravidla – zabezpečili dveře, schovali klíče a pečlivěji sledovali jeho spánek.

Dnes se Matějův stav zlepšil. Ty chvíle hrůzy, kdy jsem nevěděla, jestli svého syna ještě někdy uvidím, ve mně ale zůstávají. Byla to lekce, kterou bych nepřála žádné matce. Pokud vaše dítě vykazuje neobvyklé chování ve spánku, nepodceňujte to. Náměsíčnost není jen roztomilé šourání po bytě, jak si mnozí myslí. Může mít následky, na které se nepřipravíte, dokud není pozdě.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Helena (32): Rozhodli jsme se syna neočkovat. Obrátilo se to proti nám a vystavili jsme ho nebezpečí