Eva (32): Moje máma je nešťastná, že nemám chlapa. Už nevím, jak jí mám vysvětlit, že jsem se svým životem spokojená

Před pár dny mi přišlo svatební oznámení od sestřenice Karolíny. Má to být velká veselka, asi pro dvě stovky hostů. Na jednu stranu se těším na tu zábavu, na druhou stranu mi už teď není dobře z představy, že se tam potkám se všemi příbuznými a spoustou známých.

Problém je, že když dorazím bez partnera, zase na mě vytáhnou ty samé otázky. Je mi dvaatřicet a žiju bez přítele, ovšem ne náhodou – je to mé vlastní rozhodnutí. V mém okolí to nikdo zvlášť neřeší, ale u nás doma je to úplně jiné. Podle některých je to prý „ostuda pro rodinu“...

Mohlo by Vás zajímat:

Gábina (32): Jsem single a mám dobrou práci. Sousedé o mně šíří drby, že si vydělávám vlastním tělem

Čekám na toho pravého

Vůbec je nezajímá, že se mi daří v práci, bydlím v pěkném bytě a jezdím slušným autem. Všichni vidí akorát to, že nemám snubní prstýnek. A tak si vymýšlejí, co se mnou asi může být „špatně“, když i přes docela dobrý vzhled a úspěšný život pořád nemám chlapa.

Kdykoli zavolám rodičům nebo se ukážu doma, slyším ty samé řeči. Jasně, řeknou mi, že je super, jak se mi daří, ale hned navážou tím, že „už bych si měla někoho najít, mít rodinu a aspoň tři děti“. Podle nich jen tak může být žena skutečně šťastná. Celá rodina čeká, kdy se konečně usadím.

Nedávno se to zase stalo. Volala jsem s mámou a chtěla s ní probrat oslavu tátových narozenin, jenže ona okamžitě přehodila téma na svatby. Nejdřív mi připomněla, že mezi mnou a sestřenicí Karolínou je skoro pět let rozdíl, a ona chystá veselku. Pak ještě dodala, že ji navštívila teta Bětka, tedy Karolínina máma, která se s notnou dávkou ironie ptala, kdy už si konečně najdu ženicha.

„Bětka si chodí pyšná jak páv. A já bych se nejradši hanbou propadla...“ stěžovala si máma.

„Proč tě to tak žere? Já jsem ta svobodná, ne ty,“ reagovala jsem dost podrážděně.

„Moc dobře víš, na co narážím. Prostě musíš přijít na svatbu s doprovodem, tak to stojí i na pozvánce. Já už nemám sílu poslouchat další pomluvy a rýpání, to mě ničí,“ varovala mě.

Jenže kde teď seženu vhodného partnera? Proti chlapům nic nemám, jen jsem ještě nepotkala takového, se kterým bych cítila, že je to ono. Nejdelší vztah mi doteď vydržel sotva čtyři měsíce. Dali jsme se dohromady před maturitou a ta „velká láska“ skončila ve chvíli, kdy jsme šli studovat na jiné vysoké školy.

Mohlo by Vás zajímat:

Kamila (28): Žít s mužem mě ubíjí. Raději jsem single a užívám si, že nic nemusím

Už toho mám dost

Od té doby jsem se párkrát pokusila o vztah, ale nikdy nevydržel déle než dva měsíce. Pokaždé jsem to sama ukončila.

Ve velkém městě můžu žít single, aniž bych to musela komukoli zdůvodňovat. Lidé v mém okolí mě vnímají jako samostatnou ženskou, která má své cíle i sny, a ty nejsou nutně spojeny se svatbou a podobnými věcmi.

Zpočátku jsem se na rodinných setkáních snažila tomuto tématu vyhýbat – buď jsem dělala, že neslyším, nebo jsem měnila téma hovoru. Když už to nešlo zamluvit, vysvětlovala jsem, že pro mě ještě nepřišel vhodný čas, že se soustředím na kariéru a že jsem nepotkala žádného vyloženě ideálního chlapa.

Tyhle argumenty ale nikoho neuchlácholily: „Co to povídáš? Každá ženská chce mít děti. Výmluva na práci je nesmysl, dá se to sladit s rodinou. A když budeš vybírat do nekonečna, zůstaneš na ocet,“ slýchala jsem ze všech stran.

Na každé rodinné sešlosti se okamžitě probírá můj osobní život. Tuším, že na Karolínině svatbě to bude stejné. Nejspíš se tak naštvu, že odejdu dřív, než se zábava pořádně rozjede...

Mohlo by Vás zajímat:

Libuše (64): Až do šedesátky jsem byla single a šťastná. Sama jsem překvapená, že se budu vdávat

Na svatbu se netěším

Svěřila jsem se s tím kamarádce. Navrhla, abych si pozvala nějakého prima kolegu z práce, který by pro ten den předstíral, že mě neskutečně zbožňuje. Máma by měla radost a všichni posměváčci, včetně tety Bětky, by konečně oněměli. Navíc bych si z toho mohla udělat i legraci.

Nejdřív mi to připadalo jako super nápad, jenže to by fungovalo pouze na tu jednu akci. Co pak? Zase bych si musela vymýšlet báchorky o tom, proč jsme se rozešli. Nebaví mě hrát takové divadýlko.

Už ty neustálé otázky nesnesu. Je nejvyšší čas to rozetnout a mít klid. Ale jak? Láká mě, že bych uprostřed svatební hostiny chňapla mikrofon a všem oznámila, že kdo se mě ještě jednou zeptá na svatbu, toho pošlu do horoucích pekel.

Jsem dospělá a mám právo rozhodovat o svém životě. Určitě se nebudu vdávat jen proto, že to má někdo v rodině tak nalinkované. Obávám se ovšem, že takové radikální vystoupení by mohlo způsobit ještě větší humbuk. Svatebčané by se mohli cítit dotčeně a začali by vykládat, že jsem nejen bez chlapa, ale i nezdvořilá a možná mi hráblo. A máma by byla určitě strašně zklamaná. Přemýšlím, jestli by nešlo zvolit nějakou mírnější cestu, ale zatím jsem na nic nepřišla...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Monika (41): Zjistila jsem, že single život je víc než střídat partnery nebo mít někoho na sílu. Jsem proto ale za exota

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.