Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Eva je dost nešťastná z nové přítelkyně svého bratra. Podle ní se k bratrovi vůbec nehodí. Nejvíc ji ale štve, že rodiče jsou z ní nadšení a těší se na svatbu, která se má konat už za pár měsíců. Bojí se, že její bratr dělá obrovskou chybu, ale on si nedá říct...
Můj mladší brácha Tomáš je pohodář. Měla jsem pocit, že čím jsme starší, tím víc si rozumíme. Jenže pak se objevila ona, jeho nová přítelkyně, která změnila vše. Nejen naše sourozenecké vztahy, ale i naši rodinu. Nechci ji za svou švagrovou, ale asi mi nezbývá, než se s tím smířit...
Bratr se žene do manželství příliš rychle
Když mi bratr oznámil, že si našel přítelkyni, měla jsem z toho radost, stejně jako moji rodiče. Ti už se obávali, že se snad už neusadí a zůstane navždy doma. Tom měl za sebou několik vztahů, ale žádný z nich dlouho nevydržel. A tak na rande a seznamování na dlouho rezignoval. Pak se ale nechal přemluvit na jednu party a tam ji poznal. Prý ženu svého srdce. „Evo, tentokrát je to ta pravá,“ řekl mi nadšeně. A já se musela smát, protože zářil jako sluníčko. A nemohla jsem se dočkat, až tu slečnu dokonalou osobně poznám.
Jenže přišlo obrovské zklamání. Říká se, že první dojem je důležitý a mě nikdy nezklamal. I tentokrát jsem od začátku věděla, že s touhle nafintěnou slečinkou si rozumět nebudeme. Ale řekla jsem si, že já s ní chodit nebudu a je to bratrova volba. Ale jeho výběr jsem opravdu nechápala.
Jmenuje se Nikola, je o deset let mladší než on a přijde mi jako typická hloupá husička, co řeší jen svůj ksichtík a zábavičky. Při první návštěvě u nás si neustále si upravovala vlasy, kontrolovala svůj odraz v zrcadle a její rozhovory se většinou točily kolem nehtů, oblečení a toho, jak moc miluje luxusní výlety a dovolené.
„Tak co na ni říkáš?“ zeptal se mě bratr později.
Pokusila jsem se být diplomatická. „Hlavně že jsi spokojený, Tome,“ odpověděla jsem neurčitě.
Ale ve skutečnosti jsem vůbec nechápala, kde nechal oči a rozum. Tohle přeci nebyl jeho styl. Jenže Nikolka si ho velmi brzy pořádně obtočila kolem prstu. A já se nestačila divit, jak můj bratříček se mění a skáče, aby splnil všechna její přání.
Rodiče jsou nadšení, já šílím
Nejvíc mě ale překvapilo, jak moc jsou z Nikoly nadšení moji rodiče. Velkou roli v tom nejspíš hraje fakt, že už o něj opravdu měli strach. A tak by možná každá žena, která by tvrdila, že miluje jejich syna, byla pro ně dost dobrá.
„Je tak milá a veselá,“ rozplývala se máma.
Táta jen přikývl. „A navíc chce brzy děti, což je skvělé,“ dodal nadšeně. „Tak se snad konečně dočkáme dalšího vnoučka i od syna!“
Zůstala jsem v šoku. To už se bavíme o dětech? S někým, koho zná sotva pár měsíců?
A pak přišla další bomba, která mě úplně rozhodila. „Na jaře se budeme brát,“ oznámil mi bratr s nadšeným výrazem a podával mi svatební oznámení plné srdíček a holubiček. To už se mi fakt udělalo nevolno. To už se vážně všichni zbláznili?
„Tome, vy jste spolu ani ne rok!“ upozornila jsem ho důrazně.
„No a? Když to člověk cítí, tak na co čekat,“ bránil se.
Snaží se vetřít do rodiny
Nikola se od chvíle zasnoubení chová, jako by už byla součástí rodiny. Chodí s naší mámou na nákupy, vyrážejí spolu na výlety, tátovi už řiká sladce „tchánku“ a dvakrát týdně mu dopřává masáž zad. Je to totiž její práce. A táta je z jejich „zlatých ručiček“ jak jinak než nadšený. Při poslední večeři, kdy se nemluvilo o ničem jiném než o jejich svatbě, jsem odešla naštvaně do kuchyně. Bylo mi z toho divadýlka ouvej. Pořád se sice snažím přetvařovat. Ale pochopila jsem, že Nikole o vztah se mnou ani nejde. Osoby, které chtěla dostat na svou stranu, už má. A velmi si to užívá.
Jednou si mě vzala stranou a sladce se na mě usmála. „Evi, doufám, že si budeme rozumět. Jsme teď rodina.“
Musela jsem se hodně ovládat, abych jí neřekla, co si myslím. Místo toho jsem jen kývla.
Ale pravda je, že se děsím toho, co bude po svatbě. Jak moc to zamává se vztahy v naší rodině. Mám pocit, že můj bratr dělá obrovskou chybu. Také jsem mu to upřímně řekla. Ale samozřejmě mě vůbec neposlouchá. Ale já doufám, že až sundá růžové brýle, dojde mu to. A uzná, že jsem měla pravdu.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
