Evu překvapilo, co objevila v počítači svého zetě. Nakupoval dětské oblečení, ale záhy se ukázalo, že její dcera není těhotná. Proč to vlastně dělal?
Toho rána, jako každý pátek, jsem vysávala celý dům. Využila jsem okamžiku, kdy můj zeť šel do koupelny, a rozhodla jsem se rychle vysát i jejich pokoj. Mladý pár dočasně bydlel u mě, protože mám velký dům a oni si nemohli dovolit vlastní bydlení. Tak to na začátku bývá. Všimla jsem si, že Antonín (30) nechal otevřený laptop. Mrkla jsem na monitor, čistě jen ze zvědavosti. Viděla jsem, že má otevřenou nějakou internetovou aukci. A přiznám se, že mě lákalo zjistit, co plánuje koupit.
Dcera mi asi něco tají
Moje dcera Olga (29) a Antonín nakupovali většinu věcí přes internet. A protože se blížil můj svátek, myslela jsem, že to možná bude něco pro mě... Sklonila jsem se nad laptop a podívala se na aukci. Vyrazilo mi to dech. Antonín zřejmě nakupoval oblečení pro miminko. Konečně se dočkám vnoučete! Stane se ze mě babička. Bylo zvláštní, že mi dcera zatím nic neřekla. Je to přece radostná novina. No, asi to má být překvapení...
S úsměvem na tváři jsem opustila jejich pokoj, bylo by lepší, aby mě tam Antonín nechytil. Nechci, aby věděl, že jsem to zjistila... Když plánují překvapení, ať to tak zůstane. Budu předstírat, že nic nevím a nic netuším.
Ale když jsem odpoledne viděla, jak Olga táhne z kufru auta velké nákupní tašky, nevydržela jsem to. Neměla by teď nosit taková břemena. Mohlo by se něco stát dítěti... "Pomůžu ti, miláčku," přistoupila jsem k ní a vzala jí dvě větší tašky. "To je pro tebe příliš těžké."
"O čem to mluvíš, mami?" podivila se. "To jsou jen obyčejné nákupy potravin."
"Přesně," přikývla jsem. "Brambory, jablka... Ty bys teď neměla zvedat nic těžkého. Vím, co říkám."
"Proč? Cítím se naprosto v pořádku," podívala se na mě, jako bych řekla něco hloupého. "Ale dobře, tak to zanes do kuchyně, já si odnesu tapety. Našla jsem je ve výprodeji, možná Antonín konečně udělá tu slíbenou rekonstrukci malého pokoje," řekla a sáhla po další tašce.
Chtěla jsem si o tom s dcerou promluvit
To mě ještě více utvrdilo v mém podezření. Určitě připravují dětský pokoj. Antonín už rok sliboval, že se do toho pustí, ale nijak se k tomu neměl. A teď to najednou jde... I když jsem opravdu chtěla předstírat, že o ničem nevím, dlouho jsem to nevydržela. O pár dní později, když jsme byly s Olgou samy, jsem se rozhodla otevřít to téma.
"Zlato, víš, že to pro mě znamená velkou radost, ale abych se to dozvěděla takhle..." podívala jsem se na ni s výčitkou. "Z počítače? Měla jsi mi to říct sama..."
"Mami, o čem to mluvíš?" přerušila mě a zamračila se. "Co jsi se z toho počítače dozvěděla?"
"Co?" povzdechla jsem si. "Že se stanu babičkou. Čekáš dítě..."
"Cože?" vykulila oči. "Nečekám žádné dítě."
"Jak to? Nejsi těhotná?" teď jsem vykulila oči já.
"Proč Antonín kupuje dětské oblečení?"
Chvíli na mě zírala beze slov. Pak se tiše zeptala, co tím myslím. Pověděla jsem jí o všem, co jsem viděla na jejich laptopu. Nejprve to vypadalo, jako by mi nevěřila, ale za chvíli se rozeběhla do pokoje. Šla jsem za ní, pro případ, že by potřebovala morální podporu. Protože, řekněme si to na rovinu, pokud nebyla těhotná, znamená to...
Mužům se to občas stane...
Olga otevřela laptop, něco tam naťukala. Pak dlouho seděla a zírala na obrazovku. Nevypadala spokojeně. "No, opravdu," řekla po chvíli. "Antonín skutečně objednal spoustu dětského oblečení," zakroutila hlavou. "Ale proč to všechno potřebuje? Nejsem těhotná..." řekla bezradně a dívala se na mě. Povzdechla jsem si. Co jsem měla té ubohé dívce říct? Určitě se něco děje, protože muž jen tak nenakupuje dětské oblečení.
"Já nevím, co si o tom myslet," zamumlala Olga. "Do čeho se to namočil?"
"Přesně," souhlasila jsem. "Máš pravdu, že se do něčeho zamotal," řekla jsem soucitně. "Možná mu něco přišlo do cesty, jak se to občas stane mužům."
Dcera na mě pohlédla, jako by nechápala, co mám na mysli. Až po delší chvíli se jí v očích objevily slzy. "Mami, opravdu si myslíš, že Antonín má dítě?" zeptala se tiše.
"Já si nemyslím nic," pokrčila jsem rameny. "Ale na tom vašem počítači to vypadá dost jasně, že? Takové věci se stávají i v nejlepších rodinách. Pamatuji si, že bratranec mého strýce měl podobný problém..."
"Dost, mami!" zakřičela Olga. "Nechci poslouchat takové příběhy!"
Čekala jsem velkou hádku
Vyběhla z pokoje. Slyšela jsem, jak bouchly dveře, pak její kroky duněly po schodech. Očividně běžela dolů do garáže. Napadlo mě, že to Antonín opravdu schytá. Olga někdy má pořádnou páru. Šla jsem do svého pokoje, abych přečkala tu bouři. Ať si mladí tyhle věci vyřeší mezi sebou, já se do toho nebudu plést. Nasadila jsem si brýle, vzala do ruky knihu a ponořila se do čtení.
Přesto jsem se nemohla soustředit. To, co můj zeť udělal, mě nenechalo v klidu. Kdo by to do něj řekl... Vypadal přece tak slušně. Co teď s nimi bude?
Po chvíli jsem slyšela zaklepání na dveře. Na prahu stáli oba, dcera a její manžel. Stáli tam tiše, jen se na mě dívali. "Stalo se něco?" nevěděla jsem, co říct, protože jsem se cítila trochu hloupě.
"Stalo. A ty, mami, to asi víš..." Ola se začala usmívat. "Nikdo by si asi nevymyslel větší nesmysl," zavrtěl hlavou Antonín, ale bylo jasné, že není naštvaný. Upřímně řečeno, byla jsem překvapená. Proč mě obviňují? Vždyť jsem to dělala v dobré víře... A co teď? Ukázalo se, že jsem se mýlila? Tak co ty věci pro děti?
Nechápu, co se to děje
"Sama jsem viděla, že kupuješ na internetu dětské oblečení. A Olga není těhotná," odpověděla jsem důstojně. "Vysvětlíš mi, co to mělo znamenat?"
Antonín si povzdechl, sedl si na gauč a řekl: "Protože... Můj kamarád vlastní firmu, která dováží dětské oblečení. Prodává to všechno v internetovém obchodě a já mu jen pomáhám navyšovat ceny..."
"Je nepsané pravidlo, že když někdo přihodí první, pak aukce vzbudí větší zájem a může se to prodat dráže," dodala Olga.
Nerozuměla jsem tomu. S tím jsem se nikdy nesetkala. "Znamená to, že nemáš nikde žádné dítě?" chtěla jsem si být jistá. "Zatím ne!" zasmál se Antonín. "Ale mám to v plánu. S Olgou. A určitě tě o tom budeme informovat!"
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.