Evelína (35): Manžel prý má nárok na únavu, zatímco já musím zvládnout práci i domácnost. Připravila jsem mu překvapení

Odjakživa jsem chtěla být učitelkou. Nikdy jsem necítila mateřský instinkt, který by mě nutil mít vlastní děti, ale milovala jsem pomáhat ostatním s učením. Už na základce jsem spolužákům vysvětlovala úkoly, které sami nezvládali. V matematice ani přírodních vědách jsem nebyla nejlepší, ale čeština mi šla skvěle. A tak jsem se rozhodla jít tímto směrem.

Mohlo by Vás zajímat:

Olina (39): Myslela jsem, že mě manžel podvádí, ale jeho tajemství bylo ještě děsivější

Stala jsem se učitelkou

Vystudovala jsem českou literaturu a pak se mi podařilo získat místo učitelky. Tehdy jsem měla pocit, že mám poslání. Byla jsem mladá, ambiciózní učitelka – opravdová, z přesvědčení.

Ignorovala jsem varování lidí, kteří říkali, že práce ve škole mě časem vyčerpá a budu frustrovaná jak z dětí, tak ze svého platu.

„Jsi si jistá, že děláš správnou věc?“ ptala se mě jednou moje nejlepší kamarádka Kamila. „Vím, jak tě to baví, ale... lidé říkají, že učitelé se rychle vyhoří. Je to těžké povolání.“

„Neboj se,“ usmála jsem se. „Zvládnu to. A ty mě přece vždycky podpoříš.“

Škola se brzy stala celým mým světem. Na randění nebo hledání lásky mi nezbýval čas. Mým rodičům se to moc nelíbilo a máma byla rok od roku nervóznější. „Pořád jsi sama,“ stěžovala si. „Je ti přes třicet a na obzoru není žádný muž! Vím, že tě nepřesvědčím abys měla děti... ale opravdu chceš zbytek života strávit sama?“

„Nevím, mami,“ zamumlala jsem. „Nemám tušení, jak to dopadne...“

Mohlo by Vás zajímat:

Jarka (38): Od té doby, co manžel pracuje z domu, je líný jako vepř. Celé dny jen leží na gauči

Láska přišla znenadání

Tyhle rozhovory mě neuvěřitelně štvaly, ale byla jsem příliš zaměstnaná prací, než abych se tím trápila dlouho. Na randění jsem nepomýšlela – na to nebyl čas.

Stačila však jedna káva po práci. Můj budoucí manžel Borek omylem dostal moji objednávku. Nějak jsme se dali do řeči, on si ke mně přisedl a přeskočila jiskra.

Začali jsme spolu chodit a Borek brzy zmínil svatbu. Nikam jsem nespěchala. Nepřipadalo mi, že by svatba byla nutná, i když jsem věděla, že všichni kolem očekávají, že se jednou usadím. Milovala jsem Borka, a tak jsem si řekla, proč ne... Lidé mě konečně přestanou vidět jako podivínku, která chce zůstat celý život sama.

Když jsme se zasnoubili, moje máma jásala. „Borek je slušný člověk. Postará se o tebe. A konečně budeš mít v hlavě i něco jiného než jen tu svou školu...“

Mohlo by Vás zajímat:

Tereza (50): Manžel je po operaci kolene líný jako prase. Štve mě, že už spolu nikam nechodíme

Manžel doma nic nedělá

Nechápala jsem, jak přesně se o mě měl Borek postarat, ale přikývla jsem, abych měla klid. Nemyslela jsem si, že by se můj život po svatbě nějak zásadně změnil.

Jenže řeči o tom, jak si rozdělíme povinnosti a každodenní život bude jednodušší, se ukázaly jako pohádky. Život nebyl jednodušší ani příjemnější – byl těžší. Byla jsem neustále unavená, nevyspalá a stále hůř jsem zvládala svou práci.

Borek si toho nevšímal. Pracoval pro místní noviny a domů přicházel téměř ve stejnou dobu jako já. Přesto "měl právo" být unavený. Jakmile dorazil, usadil se do křesla a nic ho nezajímalo. V kuchyni nepomohl, neptal se, jestli něco nepotřebuji, a všude po sobě nechával věci, aniž by se staral o to, kdo je uklidí.

Mohlo by Vás zajímat:

Alena (58): Z manžela se stal líný pecivál, žije jen televizí. Musím najít způsob, jak ho z toho dostat

Měla jsem toho dost

Každý den se opakovalo totéž. Po práci jsem běžela na nákup, uvařila večeři, uklidila a připravila se na další pracovní den. Borek zatím seděl na gauči a pokaždé, když jsem se snažila navázat rozhovor, jen si stěžoval.

„Netušíš, jak jsem unavený,“ mumlal. „Musím si odpočinout, jinak zítra nevstanu do práce.“

Měla jsem chuť říct mu, že mě už dávno bolí nohy, hlava mi třeští a přede mnou je ještě hromada práce. Místo toho jsem zavolala Kamile a přijala její pozvání na víkendový výlet.

A tak konečně dělám něco bláznivého. Kamila mě vyzvedla v pátek po škole a odjely jsme na víkend do hor. Potřebuji si odpočinout a zároveň dát Borkovi lekci. Nechala jsem mu na lednici vzkaz, že se vrátím v neděli večer. Zatím nezavolal, zřejmě si stále neuvědomil, co se děje.

Nevím, co bude dál. Doufám, že mu to pomůže pochopit, že i já jsem člověk a potřebuji čas na oddech. Věřím, že se nám podaří dohodnout na lepším rozdělení domácích povinností, protože současná podoba našeho soužití mě jen ničí...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Jana (50): Poprvé a naposledy jsem vzala s sebou na nákupy manžela. Nejvíc mě rozčílily jeho ponižující připomínky na mou velikost

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.