Fotograf Miloš Schmiedberger (76), dvorní fotograf Ivety Bartošové (†48), vydává knihu jejích sebraných portrétů, z nich většina vznikla u něj v ateliéru, nad kterým zpěvačka svého času bydlela. V rozhovoru pro Lifee teď fotograf odhaluje, jak se Iveta chovala před fotoaparátem, ve kterém životním období ji měl nejraději, nebo jaká je jeho vůbec poslední vzpomínka na Ivetu. Kdy se naposledy viděli a v jaké byla Iveta náladě?
Fotograf Miloš Schmiedberger (76) vzpomíná v knize Iveta - Fotografie tvořené s láskou na unikátní životní období, kdy s hvězdou tehdejší pop-music úzce spolupracoval. Iveta Bartošová u něj nacházela zázemí a bezpečí. "Vcházela jsi do dveří bez zazvonění, prostě jak tě napadlo. Sedla sis na dřevěnou podlahu a v navoněné róbě - nebo jindy jen tak, v županu - ses svěřovala s příběhy všedního dne. Pozoroval jsem tě a fotografoval," vzkazuje fotograf zesnulé zpěvačce. "Fotografoval jsem tvoje myšlenky, tvoji tvář, tvoje vlasy, tebe celou, a tak mám dnes možnost dívat se na černobílé snímky a poslouchat tvůj hlas..."
Iveta Bartošová ke mně chodila jako domů
Jaká je vaše úplně první vzpomínka na Ivetu?
Je těžké říct, která je ta první, protože jich bylo opravdu hodně.
Dá se říct, že se objevila v domě, ve kterém jste také bydlel. A stali se z vás přátelé.
Měl jsem ateliér v Apolinářské ulici a ona bydlela nahoře ve druhém patře, tím pádem jsme se mohli velice často vídat. Chodila ke mně vždycky jako domů, měla také moje klíče. Chodila bez jakéhokoliv ohlášení. Měli jsme úplně otevřený prostor – na všechno.
Jaká byla Iveta Bartošová modelka?
Fotila se skvěle, protože byla naprosto přirozený profesionál. Věděla, co má dělat a jak se má chovat před fotoaparátem. Nebylo to tím, že bych jí to vysvětloval, ona se zkrátka jen chovala přirozeně. A proto také fotky, které jsou v mé knize, jsou takové, jaké jsou.
Je tam nějaká fotografie nebo série, kterou máte nejraději?
Má oblíbená série fotografií asi bude ta, kterou jsme umístili na titulní stranu knihy. Dalo by se říct, že je to jedna z nejslavnějších a nejvíce publikovaných. Plakát, který jsme odhalili na křtu, je také jediný svého druhu a je naprosto nesmrtelný. Iveta je na něm v naprosté a nelíčené pohodě, krásná.
A tak se vám také Iveta nejvíce líbila? V jaké podobě vám přišla nejzajímavější?
Všichni se mě na to ptají, ale já si teprve teď v klidu procházím knihu a objevuji, co jsem vlastně za ty roky zplodil. Na vydání knihy jsem měl limitovaný čas a musel jsem to celé provést v dubnu, kdy slaví Iveta narozeniny, a kdy také zároveň opustila svět.
Tři měsíce před smrtí Iveta plánovala budoucnost
Odráží se ve vašich fotografiích také její životní propady a radosti?
Ne. Bohužel nebo bohudík tahle kniha končí jejím odchodem od Ladislava Štaidla, takže je zaznamenané jen to její nejlepší a také nejproduktivnější období. Neumím říct, co se stalo po jejím odchodu, protože jsem to přestal sledovat. Byli jsme s Láďou Štaidlem jako bráchové a vnímal jsem to tak, že když od něj odešla, skončilo to celé i pro mě. Nevím, co potom dělala a nechtěl jsem se o to ani zajímat.
Kdy jste byli naposledy v kontaktu?
Náš poslední kontakt proběhl tři měsíce před jejím odchodem z tohoto světa. Sešli jsme se u mě v ateliéru, tentokrát už v Revoluční ulici, a bylo to velmi příjemné, dokonce naplněné neuvěřitelným množstvím plánů do budoucna. Bohužel to celé dopadlo tak, jak to dopadlo. Já to nechápu a nerozumím tomu, proč se to stalo.
Jak hodnotíte seriál Iveta, který vznikl na Voyo?
Myslím, že je to svým způsobem film, který nějakým způsobem hovoří o jejím životě. Jestli je to dokonalá kopie toho, co ona opravdu prožívala, tak to mi nepřísluší soudit. Já jsem fotograf a filmař. Jako filmové dílo se mi to líbí, je to dokonale natočené a je tam nádherná kamera, příběh má svoji pointu. Navíc vidíme čísla, na kterých je jasně zdokumentováno, jakou sledovanost ten seriál má. A to hovoří za vše.
Na fotografie ze slavnostního křtu knihy fotografií Ivety Bartošové se můžete podívat v naší fotogalerii.