Gabriela (25): Když jsem čekala dcerku, manžel chodil kolem jako tělo bez duše. Pak mi celý zkroušený přiznal, co ho trápí

Ondřej (32) byl štěstím bez sebe, když jsem mu v říjnu oznámila, že jsem těhotná. Oba jsme si přáli mít rodinu a moje těhotenství nás k tomuto snu posunulo o kousek blíž. Má to jen jeden háček, Ondřej by si přál chlapečka.

Mohlo by Vás zajímat:

Radka (35): Kamarád mi nabídl, že se stane otcem mého dítěte. Vše proběhlo hladce až do chvíle, než mě dostihla jeho žena

Přítel byl přesvědčený, že budeme mít chlapečka

Oznámení o tom, že čekáme holčičku, ho hodně vzalo. Už od první minuty, kdy se o miminku dozvěděl, počítal s tím, že to bude chlapeček. „Budu ho brát na fotbal a učit ho pracovat kolem domu,“ plánoval si budoucnost. Já ho trochu krotila. Věděla jsem, že šance je 50 na 50, ale Ondřej si to nechtěl nechat vymluvit.

„Je to jasný chlapeček, v naší rodině se rodí jenom kluci. Víš, že bráchové mají taky samé kluky,“ řekl mi. Já byla opatrná. Možná už na začátku těhotenství jsem tušila, že to bude jinak, než si Ondřej vysnil, a že čekáme holčičku.

Mohlo by Vás zajímat:

Jarmila (39): Po tmavých synech se nám narodila blonďatá holčička. Manžel se uchýlil ke kroku, jímž mě ponížil

Přítel se mi přiznal, že má z holky strach

Doktoři mi později dali za pravdu. Na ultrazvuku bylo jasně vidět, že čekáme holčičku. Ondřej byl tou zprávou rozhozený. Najednou se začal chovat zvláštně. Samozřejmě, že přede mnou nedával nic najevo. Ani jednou mi neřekl, že ho to trápí, že by raději chlapečka, ale bylo mi to z jeho chování jasné.

Asi měsíc jsem to z něj dolovala. Nakonec se mi ale otevřel. „Nemám tušení, jak vychovávat holky. Mám z toho strach. Co když něco pokazím. S klukem aspoň tuším, co by ho mohlo bavit, co by mohl mít rád. U holky vážně nevím,“ řekl mi narovinu. Bylo mi ho líto, ale snažila jsem se ho povzbudit.

Mohlo by Vás zajímat:

Bára (30): Těšila jsem se, až porodím holčičku. Kdybych jen tušila, jaké to bude mít následky...

Jsem ráda, že mi řekl, jak se cítí

„To, že čekáme holčičku, neznamená, že třeba nebude mít ráda klučičí věci. Stejně jako s klukem si s ní můžeš hrát s autíčky. Můžeš ji brát na fotbal. Neboj se. Třeba kdyby to byl kluk a všechny věci, které si myslíš, že by ho bavily, by nenáviděl. Mrzelo by tě to tím víc,“ řekla jsem mu.

Jsem moc ráda, že se mnou sdílel, jak se cítí. Není lehké si připustit, že byste raději chlapečka než holčičku, nebo naopak. V okolí to málokdo pochopí. Hned vám řeknou, že máte být rádi, že dítě je zdravé, a neřešit banality, jako je pohlaví.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Karin (23): Já si dítě tak brzy nepřála, přítel ano. Teď se doma trápím s roční holčičkou a přemýšlím, co mi uteklo