Platonické lásky hýbou světem. Jen vzpomeňme na zástupy popových hvězd, herců nebo sportovců, a ruku na srdce, kdo z nás může říci, že nebyl nikdy do někoho z nich alespoň jednou zamilovaný? Obdobnou situací si prošla i Gréta, které však padla do oka úplně jiná celebrita, a sice muž z historie…
Vím, že můj příběh mnoho lidí nepochopí a třeba jej i se smíchem odsoudí. Nevadí. I tak bych se ráda o zkušenost, která mi vstoupila do cesty, podělila, neboť zajímavá je právě svou nevšedností a leckoho možná inspiruje k podrobnějšímu přemýšlení o tom, co všechno může platonická láska zahrnovat.
Měla jsem vždycky blízko k dějepisu
Jsem dítě starších rodičů a už jako malou mě více zajímaly věci z historie než ty ze současna. V praxi to vypadalo tak, že zatímco pro kamarády byl splněný sen zajít s rodiči do fastfoodu, já bývala šťastná za návštěvu muzea. Vždyť už jen pouhá představa, kdo všechno tu musel být před námi, je fascinující! I když, možná ne pro každého. Pamatuji, že když jsem občas zašla na návštěvu ke kamarádkám ze školy, mívaly doma nejčastěji plakáty popových celebrit, zatímco můj pokoj zdobily věci jiné, např. pohlednice s Monou Lisou.
Že mě bude bavit dějepis, se dalo čekat. Skutečně jsem v něm vynikala, ale nikoliv ve všech jeho polohách. Některé historické epochy mě totiž nebavily, takže ztělesněním „šprtky obecné“ jsem nebyla. Jedním z období, která mi paradoxně nešla, bylo i 20. století. Možná proto, že už bylo příliš podobné současnosti, možná mě pro něj dějepisář nedovedl ničím zaujmout.
V historii jsem našla muže, jehož obdivuji
Jenže, pak přišel on! Jeden z významných mužů naší historie a já v tu chvíli propadla až neuvěřitelně zvláštním pocitům. Vysoký štíhlý světlovlasý elegán s literárním nadáním mě doslova okouzlil a já chtěla znát každý detail z jeho života, dokonce i ze soukromí.
Bylo to jako nějaká závislost, toužila jsem vědět úplně všechno. Co měl rád, jaké byly jeho dvě manželky, koníčky a záliby… Přes antikvariáty jsem pak složitě, ale úspěšně sehnala i dvě pohlednicové fotografie a ve volném čase je doma dokola pozorovala, jako by snad měly promluvit. Jiné holky tou dobou řešily randění s kluky a já? Já byla vlastně také zamilovaná, i když jinak.
Zamilovanost mi pomohla odmaturovat i odpromovat
Ze základky jsem přešla na gymnázium se zaměřením na dějepis a už tehdy bylo jasné, že další štací bude historie na vysoké škole, k čemuž se hodilo i dobré maturitní vysvědčení. Jenže když přišel maturitní týden, úplně jsem ztuhla strachy, jaké otázky dostávali moji spolužáci. Nebyly rozhodně lehké, přičemž od Neolitu až po podrobný rozbor egyptských hrobek číhalo v klobouku leccos.
Jenže pak přišlo něco, co mě málem porazilo. Když přišla řada na mě a já „zalosovala“, málem jsem oněměla. Byl tam on, jeho doba a jeho dílo! Má platonická láska. Okamžitě jsem začala rozebírat jeho odkaz, kořeněný detaily ze soukromého života, a to tak věrně, až z toho málem oněměla maturitní komise.
Gymnázium jsem tak končila s vyznamenáním a netušila, že ještě větší záhada mě čeká při přijímačkách. Muž mého srdce totiž číhal i tam. O několik měsíců později jsem pak zjistila, že právě onen rozdíl několika málo bodů rozhodujících o přijetí představovaly mé nadrámcové znalosti.
Do třetice mi pomohl i při diplomové práci, kterou jsem „dotáhla“ do konce vlastně jen díky emocionálnímu vztahu k vybranému tématu. A pak, že mít platonickou lásku je zbytečné…
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.