Facebook
Instagram
Halina by se ráda stala babičkou. Její syn se ženil už před pěti lety, ale dítě stále nepřichází. V čem je problém? Halina se rozhodla vzít věci do vlastních rukou a s mladými si otevřeně promluvit.
Očekávala jsem, že
tato rodinná večeře nebude běžná a mohou nastat
nepříjemné situace. Nepředpokládala jsem však, že výsledek
bude tak katastrofální. Moje snacha Milena (28) utekla v slzách a
můj syn Filip (29) se urazil. Mým záměrem nebylo nikomu ublížit!
Chtěla jsem jen zjistit, kdy se konečně dočkám vnoučat...
Vzali se příliš mladí
Filip vždy říkal, že Milena je láskou jeho života. Seznámili se na střední škole a vzali se během studií na univerzitě. Nelíbilo se mi to. Myslela jsem, že je příliš brzy a že by měli počkat, až dostudují a najdou si práci. Ale oni byli rozhodnutí.
Dva roky bydleli v Milenině garsonce a bylo by naivní si myslet, že spali v oddělených ložnicích. Tak jsem se opatrně zeptala Filipa, jestli náhodou nebudu brzy babičkou. Vybuchl smíchy a řekl, že můžu být klidná, protože zatím mají jiné priority.
Musím přiznat, že se mi ulevilo. Vím, jak těžké je skloubit studium s péčí o dítě, které se budí v noci. Když jsem byla v pátém ročníku, sama jsem měla dítě. Nechtěla jsem si brát roční pauzu, zvláště když jsem byla v polovině psaní diplomové práce. Podařilo se mi ji obhájit, ale bylo to neuvěřitelně náročné.
Malý Filip nemohl pochopit, že jeho matka se někdy musí věnovat jiným věcem. Mohla jsem se učit jen tehdy, když tvrdě spal. A protože spal velmi málo, byla jsem neustále vyčerpaná. Nechtěla bych, aby můj syn a snacha prožívali to samé...
Kdy se stanu babičkou?
Dokud studovali, přála jsem si, aby se vyhnuli jakýmkoli překážkám. A moje přání se splnilo! Po promoci si každý z nich našel dobrou práci. Krátce nato se přestěhovali do prostornějšího bytu a pořídili si auto. Konečně si mohli dovolit luxus, jako například dovolené v exotických zemích.
Vím, že bych měla být pyšná, když vidím, jak se jim daří. Zvláště teď, když jsou časy nejisté a spousta mladých talentovaných lidí si musí hledat práci v zahraničí. Měla bych být spokojená, ale něco mi v tom bránilo. Proč? Protože jsem se nemohla dočkat okamžiku, kdy mi konečně řeknou, že budu babičkou!
Můj manžel se také těšil na roli dědečka. Při každé příležitosti, když jsme se setkali s rodinou, naznačoval různé věci. Jednou se například zeptal, kdy by si měl vzít volno, aby pomohl připravit pokoj pro miminko. I rodiče naší snachy to nevzdávali. Nedávno se zeptali, jestli už mají začít šetřit na kočárek. Také jsem vyzvídala. Ale co z toho? Nic! Pokaždé, když jsme toto téma načali, slyšeli jsme jen výmluvy. Mladí tvrdili, že mají ještě spoustu času...
Před nějakou dobou by na mě takové řeči neměly velký dopad. Chápala jsem, že si chtějí nejprve uspořádat život a dosáhnout finanční stabilitu. Není snadné rozhodnout se pro dítě, když se potýkáte s finančními problémy. Ale později jsem začala být trochu neklidná. Vždyť už něco vydělali a tolik toho mají za sebou...
Rozhodla jsem se vzít věci do vlastních rukou
Byl nejvyšší čas, aby se konečně stali rodiči! Vždyť Mileně už bude třicet... Vím, že dnes je módní zakládat rodinu později, ale všechno má své meze. Často jsem v médiích narazila na odborné názory, které varovaly, že čím více to odkládáme, tím je to pak těžší. Kromě toho roste riziko komplikací u dítěte. Přírodu neobelstíte! Ale Milena a Filip jako by na to úplně zapomněli...
Když náznaky a rady nefungovaly, rozhodla jsem se převzít iniciativu. Zavolala jsem Mileniným rodičům a požádala je, aby přišli na kávu.
„Musíme se do toho pustit. Protože pokud to takhle půjde dál, tak se vnoučat nedočkáme!“ vyhrkla jsem.
„Co můžeme dělat? Ona se tomu tématu vyhýbá! Pamatuješ si, když jsme naposledy zmínili kočárek? Když jste odešli, strhla se hrozná hádka. Křičela, že až přijde správný čas, porodí dítě, a že nemáme právo se vměšovat. Dokonce nám pohrozila, že pokud toto téma znovu otevřeme, přeruší s námi kontakt. Bojíme se jí na cokoliv zeptat,“ přiznala smutně Milenina matka.
„No dobře, možná to zvládnu já. Napadlo mě uspořádat večeři a v klidu si s nimi promluvit,“ oznámila jsem.
Možná se nikdy nestanu babičkou
Připravila jsem bohatou hostinu a požádala mladé, aby přišli v neděli. Začala jsem opatrně. Mluvila jsem o vnoučatech svých přítelkyň, o tom, jak je úžasné mít děti, a vytáhla své vlastní vzpomínky z dob, kdy jsem byla mladá matka. Doufala jsem, že je povzbudím, aby se otevřeli a zapojili do rozhovoru. Ale můj syn a snacha vůbec nereagovali. Jen nervózně dloubali vidličkami do jídla. Cítila jsem, že to, co říkám, je rozčiluje, ale nechtěla jsem to vzdát. Neúnavně jsem pokračovala v tématu, až mě Milena přerušila.
„Prosím tě, přestaň s tím... Chápu, o co ti jde. Můžeme si povídat o něčem příjemnějším? Třeba o tom, jaké je dnes hezké počasí?“ řekla zvýšeným hlasem.
„Ani nápad!“ cítila jsem, jak ve mně roste vztek. „Tak mi prozraď, kdy konečně uvidím svá vnoučata. Myslíš, že jsem nečekala dost dlouho? Měla jsem hodně trpělivosti...“
Milena zmlkla a významně se podívala na Filipa.
„A co když se to nikdy nestane?“ vyhrkl najednou můj syn.
Byla jsem ohromená. Cože? Jak to? Žádné děti? Kdyby řekli, že chtějí jen jedno, pochopila bych. I my s manželem jsme se rozhodli, že jedno dítě nám stačí. Ale úplně se vzdát mít děti? To mě ani nenapadlo.
„Zlato, můžeš mi to říct ještě jednou? Asi mám něco s ušima,“ zamumlala jsem.
„Slyšela jsi správně, mami, ale můžu to zopakovat. Existuje možnost, že se vnoučat nikdy nedočkáš...“
Mrzí mě, jak jsem se chovala
Nemohla jsem uvěřit vlastním uším. Kde vzal takové nesmysly? Milena mu určitě musela vymýt mozek! Pro ni bylo důležitější šplhání po kariérním žebříčku než mateřství.
„Jak můžeš být tak sobecká? Naštěstí je ještě čas, aby si Filip našel jinou ženu a měl s ní děti!“ vykřikla jsem.
Zašla jsem daleko, ale byla jsem tak rozrušená, že jsem se nedokázala ovládat. Nikdy nezapomenu, co se stalo potom. Milena vyskočila ze židle a v slzách opustila dům.
„Ať jde, když chce! Nezaslouží si...“ začala jsem říkat Filipovi, ale okamžitě mě přerušil.
„Není to její vina, že nemáme děti! To já... Moje spermie jsou příliš slabé! Snažím se léčit, ale není jisté, jestli to bude mít nějaký výsledek...“ vysvětlil.
Byla jsem v šoku.
„Ježíši, proč... proč jsi nic neřekl?“ vykoktala jsem.
„A proč bych tě měl zatěžovat takovými problémy? Nechtěl jsem, abys měla starosti! Stačí ti to?“ odsekl a spěchal za Milenou.
Od toho incidentu uplynul už týden. Pokoušela jsem se kontaktovat Filipa a Milenu, abych se jim omluvila. Zatím mi neberou telefon a když jsem zvonila u nich doma, neotevřeli mi. Cítím se hrozně, protože si uvědomuji, jak moc jsem jim ublížila...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Andrea Verešová zažila obtěžování i šikanu kvůli vzhledu: V Paříži mi chtěli operativně prodloužit nohy
Andrea Verešová zažila obtěžování i šikanu kvůli vzhledu: V Paříži mi chtěli operativně prodloužit nohy
Související články
