Hana si na firemním večírku dala o sklenku víc a prozradila šéfovi, co si o něm ona i kolegové myslí. Čekala, že dostane výpověď. Šéf ji ale nechává pěkně vydusit, nebo si z jejího proslovu vzal něco k srdci.
Můj nový šéf je arogantní šovinista a já se rozhodla mu to nandat posilněna alkoholem na firemním večírku. Následující den jsem hořce litovala a dodnes čekám, kdy si mě pozve do kanceláře a já dostanu vyhazov.
Šéfa předcházela pověst tyrana
Hned po nástupu do nové práce jsem byla kolegy informovaná, že šéf je pěkný blbec. Chová se arogantně a to hlavně k ženám, je náladový a občas si na někoho pořádně "zasedne" a ponižuje ho před ostatnímu. Umí se i pěkně rozeřvat na celé kolo. Nejeden z toho skončil v slzách. Už jsem se nemohla dočkat, až s ním budu mít tu čest.
Časem jsem poznala, že všechny ty řeči byly pravda. Opravdu se choval hnusně ke kolegyním, a kdo se mu znelíbil, na toho křičel na poradách. Mě si naštěstí zatím moc nevšímal a já se mu snažila co nejvíc vyhýbat. Nicméně nás čekal velký firemní večírek, kde jsme se měli lépe poznat.
Podobné akce nemám moc ráda. Člověk se tam musí opít, aby se nenudil. Zároveň ale hrozí, že se pak příliš odváže. Mně stačí dvě sklenky a hned se uvolním a jsem ke každému upřímná. Párkrát jsem už takhle tančila na stole nebo se spustila s kolegou a pak toho hořce litovala. Tentokrát jsem si slíbila, že se alkoholu nedotknu.
V opilosti jsem na šéfa vše vybalila
Bohužel si pro nás připravili hry a bylo to natolik trapné, že jsem si musela dát skleničku vína, abych tu hrůzu přežila. Později jsme se už všichni trochu uvolnili a já nad sebou ztratila kontrolu. Dobře jsem se bavila a vůbec by to nedopadlo špatně, kdyby se se mnou šéfík nechtěl vybavovat.
Jenže jak jsem byla v ráži, začala jsem si k němu dovolovat. Nabyla jsem dojmu, že můžu být naprosto upřímná, protože si se mnou chtěl potykat. "S váma já se bavit nechci, ještě mě ostatní zavrhnou. S takovým šovinistou a arogantním blbcem se ani mluvit nedá," smála jsem se jeho výrazu, který se postupně měnil.
Několik lidí kolem nás zmlklo a kdosi mě zatáhl na parket. Pak už jsem se naštěstí do blízkosti šéfa nedostala, ale na všechno jsem si ráno s hrůzou vzpomněla. Do práce jsem šla v pondělí se "staženým ocasem". Kolegové mě napjatě sledovali, někteří se pochechtávali nebo mi ukazovali palec nahoru.
Stále čekám na výpověď
Na jedné straně jsem ráda, že mu někdo řekl pravdu. Na druhé mám dobrou práci, a kdybych pomlčela, nic by se nestalo. Když jsem se viděla se šéfem tváří v tvář, pořádně jsem zrudla. Taky byl dost nesvůj a čekala jsem, že na mě bude křičet anebo si mě zavolá "na kobereček".
Nicméně on se s tím vypořádává po svém a nechává mě pěkně vydusit. Stále čekám výpověď, a ono nic. Trapná atmosféra by se přitom dala krájet, takže jsem docela vytrestaná. Ještě je tu možnost, že si vzal moje slova k srdci. Ale o tom tedy vážně pochybuji.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.