Hana (38): Učitel italštiny mě oblbnul sladkými slovy a zmizel s mými penězi

smutná, zdrcená, pláčem zlomená
Zdroj: Freepik

Celý život se Hana chtěla naučit italsky, aby si uměla užít kulturu, kterou tak milovala. Našla si online učitele a netrvalo dlouho a zamilovali se do něho. Pak se rozhodla, že mu pomůže, když mu onemocněla matka. Udělala obrovskou chybu...

Gabriela Budějcká
Gabriela Budějcká 23. 01. 2025 10:00

Po letech odkládání jsem si konečně řekla, že se začnu učit italsky. Miluju italskou kulturu, jídlo, všechno. Tak jsem si našla online kurz. Na první hodině se objevil Marco – usměvavý, charismatický a naprosto sebejistý rodilý Ital. Už od začátku jsem si říkala, že má něco do sebe, ale nepřikládala jsem tomu žádnou váhu. Prostě učitel.

Slíbil, že za mnou přijede

Lekce probíhaly normálně, učila jsem se základy, a když sem zvládala ty, postupně jsme začali mluvit o osobních věcech. Ze začátku nenápadně, spíš formou cvičení – třeba jak vypadá můj den, co mám ráda. Marco to vždycky rozvinul a ptal se víc. Jakoby se opravdu zajímal, vyvolával ve mě pocit výjimečnosti. Brzy jsme si začali psát i mimo hodiny. Nejprve o gramatice, ale pak už to byly hloupé osobní zprávy o víkendech.

Marco mě okouzlil. Každou konverzaci dokázal protkat lichotkami. Když mluvil, znělo to tak upřímně, tak opravdově. Vyprávěl mi o svém životě v Římě, o rodině, o tom, jak se chce jednou usadit. Měla jsem pocit, že konečně někdo sdílí stejné hodnoty jako já. Když jsem mu jednou řekla, že nemám v lásce štěstí, odpověděl, že to tak mělo být – abych si počkala na toho pravého. Neřekl přímo nic o sobě, ale cítila jsem tam podtext.

Po pár měsících jsem se přistihla, že si bez jeho zpráv připadám osamělá. Každé ráno jsem čekala na jeho pozdrav, každý večer na přání na dobrou noc. Pak začal plánovat, že přijede do Česka, což mě nadchlo. Začala jsem plánovat, co všechno spolu navštívíme, kam ho vezmu, co mu ukážu. Ale ani po několika týdnech nepřijel, pořád to odkládal – jednou měl práci, pak problémy s rodinou.

Potřeboval peníze na matčinu léčbu

Jednoho dne mi napsal, že má vážný problém. Jeho matka prý skončila v nemocnici a on nemá dost peněz na její léčbu. Rozhodně mě o nic neprosil, ale zmínil, že je zoufalý. V té chvíli jsem chtěla jen pomoct. Nabídla jsem mu půjčku, aniž by mě o ni žádal. Nebyla jsem si jistá, ale pak jsem si řekla, že ho přece znám, že spolu mluvíme každý den a chce za mnou přiijet do Čech. Nenechám ho přece na holičkách. Poslala jsem mu peníze přesně podle jeho instrukcí.

Další týden se mnou mluvil, jako by se nic nestalo, až do chvíle, kdy jsem se zeptala na jeho matku, jak jde léčba. Zarazil se, odpověděl, že dobře, a potom přestal odepisovat. První den jsem si říkala, že má asi starosti. Po týdnu jsem začala panikařit. Jeho číslo najednou neexistovalo, účet na platformě, kde jsme měli lekce, byl zrušený. Neměla jsem nic, čím bych ho mohla najít. Jen fotky, které mi posílal – a kdo ví, jestli byly vůbec jeho.

Došlo mi, že to celé byla jedna velká lež, až po několika týdnech strachování, že se mu něco stalo. Uvěřila jsem někomu, koho jsem ani jednou neviděla naživo. Byla jsem naivní. Přišla jsem o spoustu peněz, ale to nejhorší bylo, že jsem se cítila jako hlupák. Jak jsem mohla být tak slepá? Až později jsem zjistila, že něco podobného se stalo i jiným ženám. Možná jsem nebyla první, ale doufám, že budu poslední.

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.

Petra Černocká dceru Báru v osmnácti vystěhovala a byl to nejlepší nápad: Pochopila jsem, že musí z domu

Petra Černocká dceru Báru v osmnácti vystěhovala a byl to nejlepší nápad: Pochopila jsem, že musí z domu

Související články

Další články