Facebook
Instagram
Hedvika poskytla bydlení své tetě, které kvůli žehličce hořela ložnice. Ten týden dal Hedvice pořádně zabrat. Teta nezavřela pusu a všechno to vyvrcholilo v neděli, která je podle ní svátečným dnem, kdy by se nemělo pracovat.
Před nějakou dobou mi zavolala máma s prosbou, abych k sobě vzala tetičku Jitku.
„Jak dlouho by u nás měla zůstat?“ zeptala jsem se.
„Myslím, že týden bude stačit,“ odpověděla. „Táta je přesvědčený, že za tu dobu zvládnou rekonstrukci její ložnice.“
Tetičku postihla tragédie
V tetiččině bytě totiž hořelo. Všechno začalo tím, že nechala zapnutou žehličku a sedla si k televizi, aby sledovala svůj oblíbený seriál. Že se něco děje, si uvědomila až ve chvíli, kdy u jejích dveří zaklepal soused. Přiběhl s hasicím přístrojem, protože viděl kouř vycházející z otevřeného okna.
Po malém požáru a poškození hasicím přístrojem zůstala její ložnice v hrozném stavu. Bylo potřeba udělat novou omítku a podlahu, pak vymalovat a sehnat nový nábytek. Táta a můj bratr se rozhodli, že opravy zvládnou sami, mělo by to být rychlejší a levnější.
A tak tetička skončila u mě. „Máte přece nejvíc místa, bydlíte v domě..." řekla moje máma. "Jistě, tetička má své podivné zvyky, jako každý starší člověk, ale může vám pomoct s dětmi nebo třeba něco uvařit.“
„Jen ať se nedotýká žehličky,“ řekla jsem a s mámou jsme se tomu zasmály.
Můj manžel Michal neprotestoval. Ale co by také měl říkat? Během týdne je doma sotva k zastižení a sobotu prospí. Přetrpět neděli už pro něj nebude taková oběť.
Tetička byla dost otravná
Když se tetička Jitka nastěhovala k nám, děti si nejdřív stěžovaly, protože jim zabírala televizi právě v čase jejich oblíbených pořadů. Naštěstí jsem z toho rychle našla východisko – vytáhla jsem starou televizi ze sklepa.
Když jsem se vracela z práce, našla jsem tetičku pobíhat po kuchyni a vařit. Trvala na tom, že chce nějak vyjádřit svou vděčnost za pohostinnost. No, když o to tolik stála, neměla jsem důvod protestovat. Alespoň jsem si mohla odpočinout.
Žehličku jsem úspěšně schovala do nejzazšího kouta skříně, aby ji nelákala. Největším problémem však bylo, že mě od svého příchodu nenechala ani na chvíli samotnou. Byla neuvěřitelně ukecaná, což mě brzdilo ve všech činnostech, protože mi pořád chodila za patami a neustále něco vyprávěla.
Ať už jsem se starala o trávník, nebo posílala večer nějaké pracovní e-meily, vždy byla poblíž a neúnavně mluvila. Její vyprávění zahrnovalo předky sahající snad až do středověku a klepy o lidech, o kterých jsem nikdy předtím neslyšela.
I když jsem se snažila být zdvořilá, pomalu mi docházela trpělivost. Měla jsem spoustu povinností a hromadu knih, které čekaly na přečtení, ale místo toho jsem musela sedět jako přikovaná u stolu a poslouchat! Ani neumím popsat, jak moc jsem se těšila na to, až v pondělí konečně odjede...
Neděle je pro tetu posvátná
Michal se místo v pátek ukázal až v sobotu večer. V neděli jsem si konečně našla čas na vyprání jeho věcí. Potom jsem se pustila do sazení vrby, kterou mi přivezl.
„Hedviko, pracuješ ve sváteční den?“ ozvalo se za mnou, sotva jsem začala rýt v zemi. „A navíc na zahradě?“
„Tetičko... tohle není práce. To je můj způsob odpočinku,“ odpověděla jsem.
Její neustálé vměšování mě dohánělo k šílenství! Příště se do něčeho takového určitě nenechám zatáhnout. Slibuji, že kdyby se cokoliv zvrtlo, raději jí zaplatím pobyt někde jinde a pořádně daleko.
„Viděla jsem, že jsi pustila pračku!“ pokračovala dál.
„No, musela jsem...“ sotva jsem potlačila vztek. „Michal přece nemůže jít do práce ve špinavém oblečení!“
Řekla mi, že jsem mohla prát v sobotu večer. Mávla jsem rukou s tím, že přeci chci jít večer spát a ne čekat, až se dopere.
Prý to byl hřích
„Zraňuješ city věřících!“ zvolala tetička s nadřazeným tónem. „Typické chování pro ateistku! Prát v neděli je hřích!“
Je absurdní, aby mi někdo v mém vlastním domě určoval pravidla! Přesně tohle jsem jí řekla. A chtěla jsem dodat ještě víc, když se zpoza domu nečekaně ozval můj táta a volal tetičku na mši. Ani jsem nezaregistrovala, že dorazil.
Tetička nebyla vůbec připravená, místo toho mi kázala o tom, že páchám hřích. Jakmile vběhla do domu, začala hned křičet na tátu, že ze mě vychoval bezvěrce.
„Tak dělej, Jitko, nebo přijdeš pozdě do kostela,“ pobízel ji.
Po návratu z kostela tetička zahlédla mého manžela se synem v garáži. Začala si stěžovat, že se věnují opravě pingpongového stolu! Ale kdy jindy by to měl udělat, když je celý týden v práci?
Tetička vyletěla nahoru jako uragán a o pár minut později sešla dolů s narychlo sbalenými kufry. „Odvez mě odsud,“ obrátila se na mého tátu. „Tohle je hnízdo hříchu.“
Táta se na mě vyčítavě podíval a pak odjeli. Byla jsem tak otřesená, že jsem se musela posadit na nejbližší židli. Veškeré oběti posledních sedmi dnů byly zbytečné – nikdo si ani nevšiml, kolik nervů mě to stálo. A co hůř, jsem si jistá, že mě tetička pomluví před zbytkem rodiny tak, že mě všichni budou považovat za černou ovci...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Vítejte u Hanky Kynychové: Jako první jsme navštívili nový dům, ve kterém má konečně vlastní šatnu
Vítejte u Hanky Kynychové: Jako první jsme navštívili nový dům, ve kterém má konečně vlastní šatnu
Související články
