Paní Helena si myslela, že když prodají zahradu, na kterou stejně moc často nejezdili, budou si moct dovolit dovolenou a pár hezkých výletů. Peníze sice mají, ale trápí ji, že manželovi zahrada moc chybí.
Na zahradu jsme v posledních letech už moc nejezdili. Nemělo proto smysl něco pěstovat. Můj manžel Adam (65) jenom pokosil trávu, občas prořezal stromy, pak jsme tam seděli a koukali před sebe. Přiznám se, že mě to už přestalo bavit.
Manžel měl zahradu moc rád
I když jsme jezdili na zahradu třeba jen jednou za měsíc, Adam to tam měl rád. Zatímco já se nudila, on by tam klidně proseděl celý den. Nechápala jsem to, ale tolerovala jsem mu to.
Jenže pak se seběhlo hned několik věcí naráz. Sečetla jsem, kolik nás vyjde benzin. Na zahradu to je téměř hodina jízdy. To už bychom raději mohli jezdit na výlety do míst, která neznáme a je to tam prostě hezčí.
Tou druhou věcí bylo, že se soused zeptal, jestli zahradu neprodáme. Šel rovnou za mnou, protože tušil, že u Adama by nepochodil. Myslela jsem, že nabídne pár desítek tisíc. Ale když řekl půl milionu, vyrazil mi dech. A začala jsem nad tím přemýšlet.
Prodali jsme zahradu
Přišlo mi, že to je moc dobrá částka za něco, co vlastně ani nepoužíváme. Naše děti o zahradu nejevily zájem, takže to bylo jenom na nás. A tak jsem to Adamovi řekla. "Jak to myslíš, prodat zahradu? Kam bychom chodili?" zeptal se překvapeně.
"Vždyť víš, mě to na zahradě až tak moc nebaví. Stejně tam nejezdíme moc často. A za ty peníze bychom si mohli dopřát dovolenou a ještě odložit bokem dost peněz," namítla jsem. Nelíbilo se mu to. Své zahrady, protože nikdo jiný v rodině k ní vztah neměl, se prostě nechtěl vzdát.
Ale já si představila, že bychom za ty peníze mohli pár let jezdit na dovolenou, vyrazit na podzim do Paříže... Prostě mi to nedalo a hučela jsem do něj tak dlouho, až konečně svolil. Když jsme podepisovali papíry, neřekl ani slovo. Dokonce sousedovi nepodal ruku.
Teď mě to mrzí
Nějakou dobu jsme měli tichou domácnost. Chápala jsem to a nic jsem Adamovi nevyčítala. Doufala jsem ale, že mu dojde, že jsme zahradu už moc nevyužívali. Těšila jsem se, že spolu vyrazíme někam k moři. Jenže jeho to moc nezajímalo. Ať jsem vybrala něco hezkého v Řecku nebo Itálii, bylo mu to fuk.
Teď jen sedí doma a nic ho nebaví. Začíná mě mrzet, že jsem ho přiměla k prodeji zahrady. Měla jsem pocit, že to je taková zbytečnost, kterou nepotřebujeme. Nenapadlo mě, že pro něj znamenala tolik...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.