Helena (65): Snacha ze mě jen tahá peníze. Nehrne se ani do práce, ani do úklidu domácnosti

Rodinné příběhy: Snacha ze mě jen tahá peníze. Nehrne se ani do práce, ani do úklidu domácnosti
Zdroj: Pexels

Paní Helena nemá svou snachu moc ráda. Považuje ji za povalečku, protože nechce chodit do práce ani pečovat o domácnost. Navíc si od Heleny moc ráda půjčuje peníze.

Jana Jánská
Jana Jánská 06. 04. 2025 17:00

Moje snacha Karolína mi zavolala kolem osmé ráno a ani se nenamáhala zeptat, jak se mám. Rovnou chtěla další půjčku. Vytáhla jsem ze skříně pět tisíc, ukrojila jsem si kousek bábovky a uvařila kávu. Přiběhla celá udýchaná, kávu nechtěla, na bábovku se ani nepodívala. Popadla obálku s penězi a slíbila, že mi to vrátí, až bude mít z čeho. Jinými slovy – nikdy.

Snacha mi leze na nervy

Nejde ani tak o ty peníze, ty mi díkybohu nechybí. Mám vlastní obchod s oblečením, který docela prosperuje. Co mi ale opravdu vadí, je její postoj. Už roky ze mě tahá různé částky – někdy pár stovek na nákup, jindy pár tisíc na něco jiného. A když mi to náhodou vrátí, tváří se, jako by jí to ubližovalo. Jako bych já byla ta špatná.

Nejsem lakomá. Karolína je přece manželka mého jediného syna, nikdy jsem jí neodepřela pomoc. Jenže ten její přístup mi začíná lézt krkem. V poslední době už se ani neptá. Prostě mi oznámí, kolik potřebuje.

Nedávno řekla, že k moři pojedou, jen když jí dám patnáct tisíc. Tak jsem jí ty peníze dala. Nebudu přece pětiletému vnoučkovi kazit prázdniny. A Karolína? Nepoděkovala. Vzala si peníze, slíbila, že mi na neděli přiveze malého, a byla pryč.

Zkoušela jsem s ní mluvit

Najdi si nějakou práci. Natálka už je velká slečna, Kamil je půl dne ve školce. Mohla bys začít vydělávat,“ navrhovala jsem jí. Jako bych mluvila do zdi.

Jednou jsem jí dokonce práci zařídila. Známá hledala prodavačku do svého obchodu. Ale místo vděku na mě Karolína vyjela: „A to si jako myslíš, že budu stát za pultem? Vždyť mám bakaláře ze sociologie!

Já jsem vystudovaná geoložka a taky občas stojím za pultem,“ odpověděla jsem.

No jo, ale ty máš vlastní obchod! Nebudu dřít za pár šupů pro někoho jiného!

Tak jsem jí nabídla místo u sebe. Jedna z mých prodavaček plánovala odjet do zahraničí a zrovna jsem za ni hledala náhradu. Ale Karolína mi řekla, že chce dělat něco jiného. „Jen ještě počkám, až Kamil půjde do školy,“ dodala.

Holka, ty už na něco čekáš tolik let!“ vyjela jsem na ni. Byla jsem vytočená. Od chvíle, kdy se narodila moje vnučka Natálka – a to je už čtrnáct let – sedí Karolína doma. Nejdřív ji nikdo do práce netlačil. Malá často stonala... Jenže pak z toho vyrostla, začala chodit do školky, pak do školy. A Karolína pořád nic. Někdy mám pocit, že si druhé dítě pořídila jen proto, aby mohla zůstat doma ještě déle. A kdyby aspoň o ten domov pečovala, ale kdepak...

Snacha se do úklidu zrovna nehrne

Syna jsem vychovávala s důrazem na to, aby se staral o svůj domov a pořádek. A možná jen díky tomu se u nich ještě vůbec něco dělá. Dominik každou sobotu luxuje a pere. Karolíně se nechce. Tvrdí, že vaří, ale většinou jen objedná pizzu a práskne krabici na stůl.

Když jsem u nich byla naposledy, kuchyň vypadala, jako by v ní řádil tajfun. Na stole v obýváku leželo několik pánských trenek, prý je zrovna chtěla hodit do pračky.

Měla bys Natálku učit zodpovědnosti. Zapoj ji do úklidu,“ navrhla jsem snaše.

Ještě je mladá, ať si užije. Jakmile se vdá, tak jí ta legrace skončí,“ zamumlala a s nechutí se pustila do mytí nádobí.

Bylo mi jí spíš líto. Nepracuje, nemá moc povinností, doma má bordel, děti si dělají, co chtějí. Tak takhle má vypadat hospodyňka? V jejím věku jsem měla na krku nemocnou tchyni, dítě, manžela, který víc pil, než pracoval, a do toho ještě plný úvazek v tiskárně. A nestěžovala jsem si.

Karolína ze mě tahá peníze a pořád si stěžuje, jak to má těžké. „Mladí dnes vůbec nevědí, co je život,“ říkám si někdy, když se dívám na její otrávený výraz.

Ať si snacha sežene peníze jinde

Nedávno si chtěla půjčit znovu, ale tentokrát jsem odmítla. „Mám nějaké problémy s fakturami a chystám se do lázní. Potřebuju ty peníze,“ řekla jsem jí. „Budeš si muset půjčit od sestry... nebo konečně jít do práce. A když už jsme u toho, známá mi říkala, že hledají recepční na veterinární kliniku. Co ty na to?

Karolína chvíli kroutila hlavou. Prý nechce pracovat mezi zvířaty. Ale když jsem se na ni podívala opravdu vražedně, nakonec změkla a slíbila, že na pohovor půjde.

No, budu jí držet palce. Už mám těch jejích věčných půjček plné zuby...

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.

Klára Trojanová o těžkých depresích, odcházení rodičů i novém partnerovi: Jsem zase šťastná

Klára Trojanová o těžkých depresích, odcházení rodičů i novém partnerovi: Jsem zase šťastná

Související články

Další články