Herečka Barbora Munzarová (51) v našem rozhovoru hodnotí kariéru své dcery, herečky Anny Dvořákové (21), jejímž otcem je herec Jiří Dvořák (56). Jak dceru Aničku, hvězdu seriálu Eliška a Damián, ovlivnila slavná babička, herečka Jana Hlaváčová (85)? V čem Barbora vidí se svou dcerou podobnost?
Podle herečky Barbory Munzarové (51) je stěžejní, že si dcera Anička našla vlastní směr, kterým se může vydat (Syn Vlasákové a Dolanského Maxmilián: Zabejčil jsem se, aby mi rodiče nepomáhali, herectví mi nejprve rozmlouvali). Mimo sociální síť TikTok, kde ji sleduje více než milion fanoušků, je to aktuálně seriál Eliška a Damián. "Anička si jde naprosto svou cestou. Když jsem začínala a maminka mi nabízela, ať s ní třeba dělám nějaká zájezdová představení, tak jsem odmítala. Potřebovala jsem si vyšlápnout svoji cestu sama," vysvětluje Barbora, která sama pochází se slavné herecké rodiny. Jejími rodiči jsou herečka Jana Hlaváčová (85) a herec Luděk Munzar (†85).
"Maminka dokonce odešla z DAMU, když mě přijali. Přesto, že jí pod rukama prošly generace herců. Na ty čtyři roky, co jsem studovala já, z té školy odešla, abychom neměli prošlapanou cestičku," říká v našem rozhovoru Barbora Munzarová, kterou budeme moci od listopadu roku 2023 vídat v nové hudební komedii Ivana Mládka, Močál story v Hudebním divadle Karlín.
Dcera Anička Dvořáková je úspěšná i bez tlačenky
Paní Munzarová, nedávno jsem mluvila s vaší dcerou Annou Dvořákovou. Má krásné ohlasy na svoji postavu v seriálu Eliška a Damián. Jak hodnotíte její herecké aktivity?
Anička je už třetí generací našeho hereckého řemesla.
Říkala, že jí hodně pomohli prarodiče.
Babička se toho dožila, to je pravda, dědeček už ne. Kdybych
viděla, že tam ty geny nejsou – „geny nevyčůráš“ – tak se ji budu snažit jako
maminka s láskou a diplomaticky nasměrovat do oboru, který nebude tak obtížný
a nebude na něj tolik vidět. Nebyla by tolik v zájmu médií, odhalená a
takřka bez soukromí. Když se tohle všechno poskládá, potom je třeba, aby člověk
byl sebevědomý, vybavený a zakotvený v zemi. Aby ho nerozházely hejty. Ona
si svoji kariéru buduje léta na sociálních sítích, kam nemám šanci dosáhnout.
Bára Munzarová: Anička je ve všem lepší než já
Vy ji nesledujete?
Nemám sociální sítě. Ona mi přichází video ukázat a
zkonzultovat ho. To je pro mě fajn, že pro ni můj názor má jistou váhu. Když
přijde a zeptá se, říkám si, že je to pořád dobře a asi je to pro ni stále
důležité. Spíše si to užívám. Anička si jde naprosto svou cestou. Když jsem
začínala a maminka mi nabízela, ať s ní třeba dělám nějaká zájezdová
představení, tak jsem odmítala. Potřebovala jsem si vyšlápnout svoji cestu
sama. I díky tomu příjmení, kdy nesete nějaký odkaz a snažíte se dostát
nějakého morálního, uměleckého a etického přesahu. Jana Hlaváčová ho u publika –
byť staršího – stále nese. Vím, jak velký je to tlak. Držím jí palce, fandím jí
a mám stále napřaženou náruč, kdyby to náhodou vybočilo – abych to zachytila.
Nebo také korigovala?
To bych neřekla, chyby si musí udělat každý, aby si tím
prošel. Ale vlastně chci říct, že zatím zírám s otevřenou pusou, jak to
chytla za pačesy bez jakéhokoliv přičinění. Byť se na těch diskuzích pod články
vedou jiné řeči. Společnost je velmi naštvaná, že jsme barrandovská mafie. Já,
která netočím dlouhé roky, a dokonce jsem záměrně odešla z mediálního prostoru
a učím na konzervatoři, to cítím. Práce přišla za ní na základě její prezentace
na sociálních sítích. Agentura ji oslovila, ona sama nikam nechodila, a práce
za ní chodí na základě obsahu, který sama a jak vytváří.
Takže za vás je to jen velká radost.
Za mě je to velká radost. V naší rodině nikdy žádná
protekce nebyla, maminka dokonce odešla z DAMU, když mě přijali. Přesto,
že jí pod rukami prošly generace herců. Na ty čtyři roky, co jsem studovala já,
z té školy odešla, abychom neměli prošlapanou cestičku. Dnes jsem jí za to
vděčná a dělám to stejně. S otevřenou pusou dnes přihlížím a raduji se
společně s Aničkou. Pociťuji také velikou úlevu. Herectví je běh na
dlouhou trať. Role být mohou a nemusí. Je potřeba, aby člověk měl nějaké
základy. Držím jí palce a třeba ji to časem zavane i někam jinam.
Vidíte tam nějakou podobnost?
Ona je mnohem lepší než já. Ve všem.