Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Herec Prokop Zach promluvil v talkshow LifeeTalk o novém seriálu Případ tanečnice, který nedávno vstoupil na televizní obrazovky. Prozradil, jak jeho kariéru prožívá táta, herec Roman Zach, nebo jak těžké je pro něj natáčení s výškou dva metry. Existuje něco, co svému tátovi vyčítá? A v čem je jiný jeho Hamlet, kterého hraje se svým souborem?
Herec Prokop Zach (20) se narodil do herecké rodiny a slavného tátu rozhodně nezapře - měří skoro dva metry a patří mezi mladé talenty, o kterých ještě jistě uslyšíme. Ve volném čase se věnuje svému divadelnímu souboru Jantar, který spoluzakládal, své roli Hamleta a také hudbě. Jak zdůrazňuje, po slávě netouží, ta musí přijít sama.
„Ono je to hodně nevděčné povolání – ve všem. Protože nevíš, jestli budeš rok každý den něco natáčet, nebo zkoušet a hrát, a další rok nemusíš dělat vůbec nic, budeš mít rok draka. Je to hrozně těžké. Já zatím nejsem v situaci, kdy bych musel někoho živit, naštěstí zatím nemám děti,“ vysvětluje, proč byli oba jeho rodiče proti tomu, aby se stal hercem. „Nevlastním sám velké nemovitosti, za které bych musel platit. Jsem ještě ve stadiu, kdy toho tolik nepotřebuji. Ale když už musíš někoho živit, tak je to náročnější, a musíš doufat, že jsi se za tu dobu prosadil tak, že ti lidé budou volat a bude ti to vycházet.“
Prokop Zach o novém seriálu Případ tanečnice
Prokope, víme, že jsi mladý herec, ale rozhodně nejsi začínající, že?
Rozhodně ne. Podle mě jsem na cestě, která se pořád dál rozvíjí. Uvidíme, co bude dál.
Bavili jsme se spolu, že bys nepohrnul rolí prince.
Nepohrdnul. Prosím, prosím! To je krásná věc a podle mě také sen každého mladého herce, zahrát si prince na bílém koni, který si jede za svou princeznou.
Teď je to ale seriál Případ tanečnice na Prima plus, ve kterém tě můžeme vidět. V jaké roli?
Jmenuje se Rosťa Čejka, mladý kluk, tanečník. Miluje pohyb, tanec, a miluje ho natolik, že si po nocích vydělává, kde se dá, aby mohl studovat, přestože není z úplně dobře zabezpečené rodiny. Samozřejmě že zažívá různé románky, ale také chce najít dobro a pravdu skrze případ, který se děje. Potom se vydává na vlastní pěst vyšetřovat tento případ.
Pro koho je podle tebe seriál Případ tanečnice?
Myslím, že je to seriál pro mladé lidi, protože ústřední parta jsou mladí lidé. Velice talentovaně a hezky vybraní mladí lidé, kteří k sobě dost pasují. Pro lidi, kteří mají rádi pohyb a tanec spojený s detektivkou, krimi a vztahy mezi mladými lidmi. Každý z nás se pohybuje v nějaké partě a řeší se tam něco ohledně vztahů, přátelství, lži a přetvářky.
Potkal jsi tam někoho ze svých spolužáků?
Potkal jsem tam Emu Businskou, která studovala ročník nade mnou, a Toma Seana Pšeničku. Jinak to byli kamarádi, které jsem znal z jiných projektů, nebo jen tak od vidění.
Jak moc důležitá je pro tebe parta na place?
Strašně. Pro mě je strašně důležité fungovat na place nebo na jevišti s někým, na koho slyším a vím, že si můžu dovolit některé věci, a on je přijme. Potom si předáváte energii tam a zpátky a hrozně dobře to funguje. Tady se to tak sešlo. Parta mladých lidí, kteří se nebáli, zkoušeli, a bylo to krásné i po natáčení. I mimo kamery jsme docela byli spolu, hodně jsme spolu trávili čas, a tak jsme se dost stmelovali. Potom to skončilo – každý projekt takhle končí, parta se rozpadne a každý se rozuteče do svých směrů a prací. Nedávno jsme se znovu viděli a myslím, že to bylo hezké.
Byl tam i nějaký adrenalin? Měl jsi tam nějakou náročnější scénu?
Hodně tam jezdím na elektrických koloběžkách, ale větší adrenalin bylo se na to koukat. Byly tam hodně těžké akrobatické věci s šálami. Ty jsem nedělal já, ale byl pro mě adrenalin to sledovat – kolegyně Sára Korbelová na těch šálách cvičila, a to jsem se trošku bál.
Talentovaný tanečník s dvěma metry výšky
Před rokem jsi absolvoval soutěž Roztančené divadlo, takže jistá taneční průprava u tebe bude nejen ze školy.
Je to tak. Na konzervatoři jsme měli různé tance, ale Roztančené divadlo bylo skvělé. Tenhle seriál se zabývá spíše modernou a já tam dělám lehce street a break. Roztančené divadlo mi určitě pomohlo s držením těla, hodně jsem si to užil a byla to velká makačka. Ale vlastně krásná. Potom jsem se rozhodoval, jestli se k tomu znovu vrátím, ale už k tomu nedošlo, protože čas mi moc nefandil. Na Případ tanečnice jsme měli ještě rozsáhlé workshopy, kde jsme se s Ivankou Malou učili modernu a podobné pohyby. To je také dost náročné – zkoordinovat dvoumetrové nebo 190 centimetrů vysoké tělo.
Jak těžko se pro tebe hledá taneční partnerka?
Hodně jsem tancoval s Emou Businskou, se kterou máme v seriálu vztah. Podle mě jde o to, jak jste sladění dohromady. Výška hraje roli na první dobrou, ale když se potom lidé sladí, tak je výška úplně jedno a jde o to, co je mezi nimi.
Výška ti prý během práce občas dělá starosti. Jak se s takovou výškou natáčí?
Jde o to, jaký je kameraman. V nějakých projektech už se mi stalo, že mi někdo hrál staršího bráchu, přišli jsme na plac a on byl o dvacet centimetrů menší. Takže jsem byl všude opřený, nebo jsem na něčem seděl. Takhle jsem natočil celý jeden seriál. Na začátku jsem si říkal: „Ježíšmarja!“, ale zároveň ti to strašně moc dá. Jak rozehrávat určité pozice dál, aby to bylo upřímné a přirozené. Tohle mi to dalo. Je to náročné spíše s kolegy, kteří na mě neustále koukají nahoru.
V čem je pro tebe práce na kameru jiná než na divadle?
To jsou pro mě dva odlišné světy, které mě strašně baví propojovat. Divadlo je podle mě o celém těle, o tom, jakou energii předávají diváci hned a odezva je okamžitá. Na filmu musíš být precizní v každém pohybu, protože všechno je vidět, nic se neschová. Kamera prozradí úplně všechno. V největší autenticitě a přirozenosti jakéhokoliv výrazu a slova, které řeknete. Na divadle si můžete dovolit větší stylizaci, pokud nejde o film nebo seriál, který je více stylizovaný. Seriál je hodně o autenticitě a přirozenosti chování.
Hamlet stejně jako táta Roman Zach – ale jinak
Ve vašem studiu Jantar aktuálně hrajete Hamleta a já vím, že také tvůj táta Roman Zach má s Hamletem velké zkušenosti – z Ústí nad Labem.
Ano, má – a já jsem to nevěděl. Byla to hrozně vtipná shoda náhod – Jantar začal společně s mým kamarádem, byli jsme nadšení a říkali jsme si: „Uděláme třeba Hamleta, budu to režírovat a ty budeš hrát Hamleta!“ Tak jsme se dohodli a já přišel za tátou: „Tati, budeme dělat Hamleta!“ a on: „No, to jsem dělal taky. Můžu se na to podívat?“ A já si řekl: „Ježíšmarjá!“
Bylo to zklamání?
Ne! Bylo to krásné, protože můj táta je pro mě výjimečný herec a já se těším, až se na to podívám – řekl mi, že má někde DVDčko. Znám celou tu partu z Ústí nad Labem, která tam hrála, a jsou to všechno mí „strejdové“. Těším se, až to uvidím a budeme se s tátou porovnávat.
Nebojíš se, že tě to ovlivní a budeš se potom přizpůsobovat té starší verzi?
Myslím, že ne. Možná si z toho něco vezmu. Spíš se nebudu chtít přizpůsobovat a půjdu úplně proti tomu. Tahle situace může nastat. Abych se v tom neviděl až moc, v některých situacích, a nesnažil se to hodit do něčeho úplně jiného, nějak to přeformulovat. Což nechci, aby se stalo.
Ani jsem se nezeptala, jakou roli hraješ. Přímo Hamleta?
Ano, přímo Hamleta. Max Dolanský hraje Ofélii. Hrajeme to všechno muži, což je asi velký rozdíl proti Ústecké verzi.
To je velký rozdíl, to jsme tady možná ještě neměli.
A je to výborné! Myslím, že klukům to velice jde. Ondra Stupka, který hrál ve Vlnách, hraje Gertrudu. Myslím, že kluci hrají velice těžké role a zvládají je s takovou noblesou, že to není možné. Je radost na ně koukat těmi škvírami v oponě nebo ze strany portálu. Ondra je opravdu neskutečný – udržet tuhle charakterní těžkou postavu, to zvládá levou zadní.
Takže jste úplně eliminovali holky?
Spíš jsme tak přemýšleli – tvořili jsme soubor i toho Hamleta. Rozdali jsme si role a sami do těch postav vpluli. Ondra už mi řekl, že by si to chtěl zahrát. Byli na konzervatoři rok pod námi a dělali nějakou komedii, kde byli ženami. Když jsem to viděl, tak mě to bavilo, protože jsou fakt dobří. Je strašně těžké zahrát autenticky holku, aby to nebylo přemrštěné, vtipné, a nedehonestovalo to ženskost. Holky by to mohly zahrát výtečně, ale pro kluky to byla strašná herecká výzva, která je mohla strašně posunout. Každá role v Hamletovi je velká výzva pro mladé lidi. Všichni jsme se do toho dostali a s velkou radostí. Ta práce byla nádherná, to musím uznat.
Sláva musí přijít sama, ví Prokop Zach
Studio Jantar ti prý bere spoustu času. Máš vůbec čas na něco jiného?
Já vlastně ani nechci mít čas na něco jiného. Je to tak nádherná spolupráce s klukama, se kterými si tak rozumíš na jevišti i mimo to. S Otou Duškem, se kterým Jantaru šéfujeme, spolu strašně dobře fungujeme. Já dělám ještě kolekci Parchant, což je něco úplně jiného, komornější a alternativnější, což mě někdy baví víc. Nejdůležitější je, jak spolu fungujeme a jak na sebe slyšíme. Čas do toho dávám strašně rád. I když mám volný čas, tak vždycky jdu dělat tohle.
Ještě děláme s klukama někdy hudbu, protože nás to baví. Děláme rap a budeme hrát i nějaké popové věci – jenom pro nás. Vůbec si nemyslíme, že s tím někam dojdeme. A vlastně ani nechceme, tolik po tom netoužíme. Když to lidi bude bavit, tak ať si to poslechnou.
Možná to přijde samo.
Přesně tak. A stejný pocit mám s Jantarem. Chtěl bych, aby si to diváky našlo samo a aby na to začali chodit. Jednou třeba budeme slavní, protože se to prostě stane. Lidi to bude opravdu bavit a bude je bavit naše energie a naše náplň.
Tvůj táta prý nechtěl, abys byl herec, ale zakázané ovoce nejvíce chutná. To sám říkáš.
Je to tak, nechtěla to celá rodina. Moje máma je výborná kostýmní výtvarnice, scénografka, a myslím, že oba pracují u téhle profese podobně dlouho. Ono je to hodně nevděčné povolání – ve všem. Protože nevíš, jestli budeš rok každý den něco natáčet, nebo zkoušet a hrát, a další rok nemusíš dělat vůbec nic, budeš mít rok draka. Je to hrozně těžké. Já zatím nejsem v situaci, kdy bych musel někoho živit, naštěstí zatím nemám děti. Nevlastním sám velké nemovitosti, za které bych musel platit. Jsem ještě ve stadiu, kdy toho tolik nepotřebuji. Ale když už musíš někoho živit, tak je to náročnější, a musíš doufat, že jsi se za tu dobu prosadil tak, že ti lidé budou volat a bude ti to vycházet. Na tom všem je velký adrenalin, jestli to celé vyjde a jestli se to stane. Tohle nás na tom všechny přitahuje a je to takové hraní si – kdo bude lepší.
V našem starším rozhovoru jsi řekl, že tátovi nevyčítáš seriály, protože musel živit rodinu. Šel bys sám do nějakého nekonečném seriálu?
Samozřejmě, že asi šel, jenom by záleželo na mé aktuální situaci. Skrze seriály a umění někomu děláme radost, a někdo zase může dělat radost nám – třeba skrze zdravotní péči. Dostaneš se díky tomu někam, kam by ses normálně nedostal. Můžeš uzdravit nějaké lidi. Navíc skrze složenky… i v těch dlouhodobých seriálech můžeš najít něco krásného. Ať je to třeba parta… může se stát, že je to nádherná věc a nádherný projekt. Potom se můžeš dostat k tomu, že je o tebe nebo o tvé příbuzné někde postaráno. Můj táta by se rozkrájel pro celou rodinu, ať ze své strany, nebo ze strany mámy. A snaží se pořád cokoliv řešit, pokud je někde zdravotní problém. Takže já mu nemůžu vyčítat absolutně nic.
O čem dalším promluvil Prokop Zach
- Proč se obléká výstředně a nemá rád černé obleky
- Kolik má doma oblečení
- Jak mu v divadle pomáhá maminka, kostýmní výtvarnice
- V čem je mladá generace herců jiná
- Jak vnímá showbyznys
Na fotografie mladého herce Prokopa Zacha se můžete podívat v naší fotogalerii.
Související články
