Jeden z nejznámějších případů týrání dětí započal 2. března 1998, kdy byla unesena desetiletá rakouská holčička Natascha Kampusch. V zajetí strávila neuvěřitelných 3096 dní. Připomeňme se její příběh u příležitosti Světového dne prevence týrání a zneužívání dětí, který připadá na 19. listopadu.
První den poté, kdy směla jít tehdy desetiletá Natascha sama do školy, snila o tom, že se vrhne pod auto. Rozvod rodičů jí dal pořádně zabrat. Zdálo se jí, že život už nemůže být horší. Pak vedle ní zastavil muž v bílé dodávce...
Únos Nataschy Kampusch
Narodila se 17. února 1988 ve Vídni. Žila na okraji města, kde bylo sociální bydlení pro alkoholiky a zahořklé dospělé, jakými byli i její rodiče. Brzy tak začala uvažovat o útěku. Chtěla si najít brigádu a začít žít svůj vlastní život. Prvním krokem k soběstačnosti mělo být to, že začne chodit do školy bez doprovodu. To se ale změnilo v noční můru.
Asi pět minut chůze od domova unesl Nataschu Kampusch telekomunikační technik Wolfgang Priklopil. Obdivuhodné bylo, že dívka začala okamžitě bojovat o přežití. V televizi nedávno viděla jeden pořad, který radil potenciálním obětem, aby o zločinci zjistili co nejvíce informací. Ptala se ho kupříkladu na velikost bot. To ale ještě nevěděla, že se na svobodu dostane až za osm let.
Priklopil zavezl dívku do městečka Strasshof, kde ji uvěznil v odhlučněné místnosti pod garáží. Malinký pokoj byl tak opevněný, že se do něho sám únosce dostával téměř hodinu. Když se rozjelo pátrání, mezi prvními podezřelými byl i sám Priklopil. Lidé totiž viděli jeho dodávku. Policii se ale nezdálo, že by tento klidný pětatřicetiletý muž byl monstrum.
Život Nataschy Kampusch v zajetí
První noc Natascha požádala Priklopila, aby ji uložil do postele a políbil na dobrou noc. Chtěla se držet něčeho, co by jí připomínalo její život. Po čase ho přesvědčila ke čtení pohádek. To pak vyústilo v nošení nejrůznějších dárků a občerstvení. Věděla, že to, co se jí děje, není správné, nicméně si to snažila ve své mysli přetvořit v pozitivní věci.
Když ji koupal, představovala si, že je v lázních. Když ji krmil, představovala si, že je její sluha. Ne všechno však bylo takto nevinné. Priklopil tvrdil, že je egyptský bůh a musí ho oslovovat Maestro a můj pane. S přibývajícím věkem se ale Natascha začala vzpouzet. Za to ji čekalo bití (prý až dvě stě krát za týden), odpírání jídla, úklid jen ve velmi sporém odění a pobyt v naprosté tmě. Kvůli tomu se pokusila o několik sebevražd.
O sexuálním zneužívání po svém útěku moc nemluvila. Svěřila se však, že měla jednou vizi, kde viděla sama sebe v osmnácti letech. Tehdy svému staršímu já slíbila, že po dosažení plnoletosti přemůže únosce a uteče.
Útěk Nataschy Kampusch
Postupem času Priklopil zpohodlněl. Byl rád, když poslouchala jeho nesmysly. Díky tomu se s ní podělil o své konspirační teorie. I ty trpělivě vyslechla. Vzal ji za to na lyže, musela si však obarvit vlasy. K útěku se doopravdy odhodlala až v osmnácti. I když tím riskovala bití, postavila se mu s těmito slovy: „Jsem ti vděčná, že jsi mě nezabil. A že se o mne tak dobře staráš. Je to od tebe velmi milé. Nemůžeš mne ale nutit, abych s tebou zůstala. Jsem svým vlastním pánem a mám vlastní potřeby. Tato situace musí skončit.”
Kupodivu ji za to nezmlátil. A pak přišla její šance. Jednou mu vysávala auto. Když mu zazvonil mobil, poodešel o několik metrů. V tu chvíli se začala plížit k brance. Byla odemčená. Otevřela ji a začala s bušícím srdcem utíkat. Když to Priklopil zjistil, svěřil se svému nejlepšímu příteli s tím, co udělal. A skočil pod vlak.
Od svého útěku napsala Natascha několik knih. V jedné popisovala únos, v další pomalé uzdravení a věnovala se i online šikaně, které musela čelit. Odmítla být obětí. Podivným zvratem událostí zdědila Přikrylův dům, o který se nadále stará. Nechce, aby se z toho stal zábavní park. „Naučila jsem se ignorovat nenávist a přijímat jen dobré věci,” dodala.
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Natascha Kampuschová
Allthatsinteresting.com: The Harrowing Tale Of How Natascha Kampusch Survived Eight Years In Her Kidnapper’s Cellar