Peklo děsí spoustu lidí. A nejen ty, kteří na něj věří kvůli svému náboženství. Existují také lidé, jenž se v něm údajně ocitli. Tohle jsou neuvěřitelné příběhy čtyř z nich.
Už dětem z Fátimy měla Panna Maria ukázat vizi pekla plnou dusivého černého kouře, ohňů a děsivých démonů. Co ale lidé, kteří prožili klinickou smrt, anebo upadli do kómatu, během něhož se měli podívat „tam dolů”? Měli bychom se začít bát? Podívejte se na neuvěřitelné příběhy, které zaznamenal web Grunge.com.
Peklo je místo bez oken a dveří
V roce 1995 byl teprve šestiletý Scott sražen v New Yorku autem. K vědomí přišel až po dlouhých osmi hodinách. Během toho se měl podívat do samotného pekla. Jeho výpověď byla tak přesvědčivá, že si ji poznamenal i ošetřující lékař Richard J. Bonefant, jenž ji následně poslal newyorským úřadům.
Chlapce do pekla prý vtáhnul jakýsi vír, který se zničehonic objevil na zemi. Jím propadl do tunelu, kde na něj čekal sám Satan. Měl na sobě spoustu boláků a byl od hlavy po paty pokrytý slizem. Najednou se ale vedle Scotta objevil anděl, který jej zavřel do místnosti bez dveří a oken. Tam se cítil bezpečně. Dostal se do pekla omylem? A byla to vůbec pravda, nebo si s ním jen pohrávala jeho vlastní mysl?
Peklo jako varování
Angie Fenimore znala ve svém životě pouze zneužívání, násilí a závislost na drogách. To ji v roce 1991 přivedlo k pokusu o sebevraždu. Během prožitku blízké smrti, což je psychologický fenomén osobních zážitků spojených s blížící se smrtí, se měla ocitnout na temném místě, kde měly být další oběti sebevraždy. Po chvilce byla vtažena do jakési říše, jak to sama pojmenovala, kde byly další osoby, které si vzaly samy život.
Bloudily sem a tam, mumlaly a naříkaly, pořád dokola se jim totiž před očima odehrával jejich častokrát velmi mizerný život. Nikdo si nikoho nevšímal. Každý byl ve svém osobním pekle. A okolí? Nic. Kam oko dohlédlo, jen samá nicota. Angie později uvedla, že to brala jako znamení shůry a rozhodla se vyhledat odbornou pomoc.
27 dní v pekle
Matthew Botsford strávil v kómatu 27 dní poté, co ho do hlavy ho trefila zbloudilá kulka. Když se probudil, svěřil se periodiku The Christian Post, že prožil něco skutečně neobvyklého. Visel na kříži (zápěstí a kotníky měl svázány řetězy), okolo něj byla jen temnota a pod ním „velmi rudá a žhavá substance". Jakmile se začal modlit, mělo se ze tmy vynořit několik párů očí, které patřily démonům. Nejdříve se mu začali vysmívat, pak jej mučili, a nakonec mu trhali maso. Poté měla jeho bezvládné torzo zalít žhavá láva, což se opakovalo hned několikrát. Zajímavé ale je, že muži z tohoto prožitku vadilo nejvíce to, že se mu démoni neustále posmívali. Prý to nešlo vydržet.
Peklo na zemi: V táboře Rovnost se mučilo mrazem, pálilo cigaretami a mrzačilo
Pekelní draci a letiště
Když byl muž jménem Michael prohlášen za klinicky mrtvého, se ocitl ve světě obývaném obřími červenými draky. Kromě nich tam byli i další lidé, přičemž většina z nich byla držena v klecích podobajících se nákupním košíkům. Krváceli z ran a volali o pomoc. Jeden z draků začal muže posléze pronásledovat. Zachránila ho až nějaká osoba na zlatém draku, který jej pak vysadil na zasněženém letišti.
Poté se mu zjevila tramvaj, v níž seděly jeho děti. Nemohl se k nim však dostat, neboť byla obalená celá v ledu. Uvnitř ještě viděl fontánu s hroznovou šťávou. Pak se Michael probral k životu. Ač jeho vyprávění působí spíše jako zážitek z tripu, přišli si jej poslechnout i lidé z NDERF, tedy Nadace pro výzkum zážitků blízké smrti.
Zdroje informací:
Nderf.org/Czech
Grunge.com: What Hell Is Really Like, According To The People Who Have Been There