5 starých pověr, kterým věříme dodnes: Házení mincí do studny a lechtivý příběh bobulí jmelí

Podle autorky historických románů Karen Maitland věří většina lidí na pověry, které znali již naši předci ve středověku. Pokud jde o definici pověry, nejlepší je asi tato - pověra je víra v jevy anebo bytosti, která v rozporu s racionálním myšlením a bez rozumných důvodů přiřazuje věcem a událostem nadpřirozenou schopnost ovlivňovat budoucnost. Díky tradicím přežívají pověry stovky let.

Mohlo by Vás zajímat:

Marie (31): Už věřím na pátek třináctého. Když mě na to upozorňovala kartářka, smála jsem se, že je to jen pověra

Triskaidekafobie

Trpíte triskaidekafobií, neboli strachem z čísla třináct? Předpokládá se, že se číslo třináct stalo prokletým po Poslední večeři, ke které usedl Ježíš Kristus se svými učedníky. Tehdy mělo být u stolu přesně třináct osob. Jako první odešel Jidáš. A tak se hostitelé dlouhé roky vyhýbali tomu, aby se jedlo právě v tomto počtu. Věřilo se také, že kdo se zvedne od stolu první, do roka zemře. V 16. století se strach z třináctky využíval k lovení čarodějnic. Pokud bylo na nějakém setkání třináct osob, znamenalo to, že jsou ve spojení s Ďáblem.

Tato fobie ale ve skutečnosti sahá až do předkřesťanského období. Římané věřili, že třináctka předpovídá smrt a neštěstí. Vikingové ji nenáviděli kvůli tomu, že v jejich mytologii se konala hostina pro 12 bohů. Třináctým hostem byl nikým nepozvaný Loki, kvůli němuž zemřel Seveřany milovaný bůh Baldur.

Mohlo by Vás zajímat:

Vendula (39): Dám hodně na pověry. Černá kočka přes cestu ale moje přesvědčení nahlodala

Házení mincí do studně

V dávných dobách byly studny považovány za domov vodních duchů nebo božstev. Házením mincí byla vykonána oběť, což mělo zajistit plodnost a úspěch. Ve středověku se mnoho vodních pramenů spojilo se světci. Ale i jim lidé házeli mince v domnění, že je vyléčí anebo jim přinesou štěstí. A tento zvyk přetrval až dodnes.

Mohlo by Vás zajímat:

5 nejzajímavějších afrických pověr aneb Která známá limonáda může z ženy udělat poběhlici?

Líbání pod jmelím

Jmelí zavěšovali nad dveře a krb již Sasové. Byla to jakási posvátná přísaha, že pán domu své hosty nezabije, i kdyby šlo o jeho úhlavní nepřátele. Když naleznete na jmelí dva plody vedle sebe, dle Řeků to mají být varlata. Jde o Úranova varlata, která kdysi dávno spadla do moře a proměnila se v krev a pěnu, z níž se zrodila Afrodita. Seveřané za každý polibek pod jmelím odtrhnou jeden plod. Líbat se přestanou, až nezbude ani jedna bílá bobule. Jmelí totiž zasvětili bohyni lásky Friggě.

Mohlo by Vás zajímat:

Mýty opředená mandragora: Její nářek má lidi dovádět k šílenství, pomůže jedině pes

Poklepáni na dřevo

Bojíme se toho snad všichni. Něco si naplánujeme a doufáme, že se to nepokazí. Naši předci věřili tomu, že smůlu přinášejí zlí démoni. Aby se před nimi chránili, poklepávali na dřevo dubu, jasanu anebo hlohu. Tam totiž měli přebývat dobří duchové, které lidé poklepáním žádali o ochranu. Dnes se klepe na jakékoli dřevo.

Mohlo by Vás zajímat:

Běla (22): Pátku třináctého jsem se nikdy nebála. Po nedávné zkušenosti je tomu ale jinak

Krájení svatebního dortu

V dobách starých Římanů se svatební dort připravoval z pšenice, ovoce, ořechů a medu, čili symbolů plodnosti a bohatství. Lámal se nevěstě nad hlavou, aby měla šťastné manželství. Drobky zase sbírali hosté pro štěstí. Proto se i dnes posílají kousky dortů těm, jenž se nemohou svatby zúčastnit.

Některé moderní nevěsty se rády vracejí ke středověkému zvyku, kdy jsou jednotlivé koláče (někdy bývají i buchty) naskládané jeden na druhý. Pokud je se svým manželem přeskočí a neshodí ani jeden, nemají se čeho obávat. Během tudorovské éry krájela nevěsta s ženichem dort společně, její ruka však musela být vespod, jinak hrozilo, že bude bezdětná. A to si tehdy přála asi málokterá žena.

Mohlo by Vás zajímat:

Tragický osud thajské královny Sunandhy: Zemřela, protože se jí nemohl nikdo dotknout

Zdroje informací: 

Historyextra.com: 10 Historical Superstitions We Carry On Today