Přestože se Anna narodila jako princezna, neměla pohádkový život. Od rodičů nedostávala žádnou podporu, neboť měli dost starostí sami se sebou. A byť měla právo na ruský trůn, její strýc Petr Veliký se ho rozhodně nehodlal vzdát. V roce 1710 se provdala za vévodu Fridricha Viléma Kettlera, ale ani to ji neučinilo konečně šťastnou, záhy se totiž stala vdovou...
Když Anna Ivanovna v roce 1730 konečně usedla na ruský trůn, stala se z ní zahořklá, osamělá a pomstychtivá žena. Její vláda byla označována za období temna, jejímž vrcholem byla výstavba ledového paláce pro muže, který nechtěl opětovat její city...
Smrtící sázka
Anna Ivanovna Romanovová se narodila v roce 1693 Praskovji Fjodorovně Saltykovové a Ivanu V. Ten byl sice carem, avšak veškeré státnické povinnosti vykonával jeho nevlastní bratr Petr I. Veliký, který držel ruský trůn pevně v rukou. Anna přišla o otce ve třech letech a jeho ztráta se na ni viditelně podepsala. V pubertě se z ní stala tvrdohlavá a věčně zachmuřená mladá dáma. Nehledě na její povahu a vzhled, který nebyl zrovna oslnivý, se Petru Velikému podařilo v roce 1710 sjednat sňatek s kuronským vévodou Fridrichem Vilémem Kettlerem.
Anna byla nadšená: „Velmi mne těší vaše vyznání, Výsosti. Ujišťuji vás, že mám tytéž pocity. Pokud dá Bůh, vyjádřím vám je osobně.” A Bůh dal. Svatba byla velmi nákladná a alkohol tekl proudem. Vévoda Fridrich se dokonce vsadil s carem Petrem, že vypije víc než on. A to byl pěkně hloupý nápad. O pár měsíců později zemřel. Anna se tak stala v pouhých sedmnácti letech vdovou.
Anna míří na ruský trůn
Ač v cizí zemi, vládla Anna v Kuronsku pevnou rukou. Během té doby ale poslala domů více než 300 dopisů, v nichž prosila rodinu, aby jí našla nového ženicha. Marně. Nikdo ji nevyslyšel. O dvacet let později se shodou okolností dostala i na ruský trůn. Vnuk Petra Velikého Peter II. Ruský zemřel, aniž by po sobě zanechal dědice. Další v pořadí tak byla Anna, její sestra a dcery Petra Velikého. Jenomže Anna coby stále truchlící vdova měla jednu výhodu.
Zrod tyranky
Rada ministrů si myslela, že s ní budou moci snadno manipulovat. Chyba lávky. Jakmile se v roce 1730 dostala k moci, odvolala všechny dosavadní členy rady. Kdo se jí postavil, putoval do vyhnanství na Sibiř. Neustále také hledala dalšího manžela. Tím se měl stát princ Michail Alexejevič Golicyn. Jenomže ten byl již šťastně ženatý. A to carevnu pěkně naštvalo. Po smrti jeho manželky jej přinutila stát se dvorním šaškem. Domluvila mu také sňatek se svou starou služebnou Avdotyou Ivanovnou. Prý byla tak ošklivá, že se jí báli i kněží. To ale carevně nestačilo. Nařídila postavit palác z ledu s nádherným schodištěm, honosnou ložnicí, a dokonce i se sochou slona. To bylo sice krásné, stavba však měla posloužit jen jejím zvrhlým choutkám. Princ a služebná měli uvnitř strávit noc, a to zcela nazí. Noc vydrželi, stará žena však po pár dnech zemřela na zápal plic.
Krutý milenec
Ernst Johann von Biron, vévoda z Lotyšska a carevnin milenec, byl jediný, komu Anna Ivanovna věřila. Svěřila mu do rukou obrovskou moc. A není divu. Byl stejně krutý jako ona. Nařídil přes tisíc poprav a na sibiřskou pustinu neváhal vyhnat přeš 40 000 disidentů.
Říkalo se, že carevna ráda ponižovala osoby se zdravotním postižením, zavedla vysoké daně pro chudinu a vedla válku s Tureckem. Spolu s Bironem měla ukládat tvrdé tresty jako uřezávání nosů či bití těžkým bičem. Došlo však i na ni. Zemřela záhy po výstavbě ledového paláce, pomalou a bolestivou smrtí na selhání ledvin.
Zdroje informací:
Wikipedia.cz: Anna Ivanovna
Allthatsinteresting.com: Meet Anna Ivanovna, The Cruel Empress Who Plunged Russia Into a Dark Age