Den národního vzdoru, který připadá na 27. května, nám připomíná atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Kladli jste si někdy otázku, co se dělo bezprostředně po tomto hrdinském činu? A jak by to v naší zemi vypadalo, kdyby Heydrich nezemřel?
Reinhard Tristan Eugen Heydrich byl vysoce postavený nacista a spolupracovník Heinricha Himmlera. U policie zastával hodnost generála, šéfoval Hlavnímu úřadu říšské bezpečnosti a Bezpečnostní službě. V letech 1940-42 byl prezidentem Interpolu.
Josef Gabčík a Jan Kubiš po atentátu
První dny a noci po atentátu na Reinharda Heydricha byly pro výsadkáře velmi těžké. V Českém rozhlase zaznělo varování, že kdo atentátníky přechovává anebo ví, kde jsou a neoznámí to, bude zastřelen s celou svou rodinou. Tuto hrůznou zprávu slyšela i rodina Fafkova, která bydlela ve vinohradském bytě číslo jedenáct. Bylo to pro ně o to horší, že u nich zrovna byl muž, kterému říkali Zdeněk. Ve skutečnosti to byl Josef Gabčík. Ženy věděly pouze to, že jde o jednoho z parašutistů, kteří na území protektorátu seskočili z britského letadla. Pravda jim ale velmi brzy došla. Přesto je nikdy nevyhodily na ulici, aby si zachránily vlastní krk.
Jan Kubiš byl v ještě horší situaci. Po výbuchu speciálně upravené bomby, kterou hodil na Heydrichovo auto, mu kvůli tržné ráně začalo silně krvácet obočí. Byl pro kolemjdoucí velmi nápadný. Skončil v rodině odbojáře Jaroslava Piskáčka. Oba muže naštěstí minula následná obrovská razie.
Další den se výsadkáři rozhodli strávit u svých přítelkyň. Josef Gabčík zamířil na Pankrác k Anně Malinové. Když pak odpoledne přišel na přetřes atentát, vyhrkla, že to musel udělat jedině nějaký lump. Josef jí schlíple odpověděl, že v tomto případě stojí ten lump před ní. Nechala si to pro sebe. Také Kubiš se mohl spolehnout na svou partnerku Marii Kovárníkovou. Ani jedna z žen je nehodlala vydat nacistům.
Kdyby Heydrich přežil...
Co by se v Protektorátu dělo, kdyby Heydrich nezemřel? Eduard Stehlík, ředitel Památníku Lidice, uvedl pro Český rozhlas, že po likvidaci Židů by dříve nebo později přišli na řadu Češi. Ostatně sám protektor řekl, že Čech nemá v tomto prostoru co pohledávat. A jak se na to dívali potomci, nebo blízcí povražděných obyvatel Lidic, jejichž totální vyhlazení bylo přímou reakcí na atentát?
Podle některých za to ten atentát nestál, další byli přesvědčeni o tom, že Heydrich si smrt rozhodně zasloužil. V míru se na to člověk dívá jinak, než když je válečný stav. Nicméně rozkaz o atentátu vydal František Moravec, který prohlásil, že jsou situace, kdy musí národ platit vlastní krví. To si ale na sklonku života nemyslel generál Miroslav Kácha, který patřil k protinacistickému odboji. „Atentát neměl smysl, protože život jednoho vraha nestojí za životy tolika vynikajících lidí," řekl Kácha.
A terezínská historička Jaroslava Milotová zase uvedla, že dle jejího názoru by se nic nezměnilo, kdyby Heydrich žil dál. To, co se dělo, bylo spíše otázkou nacistické mašinérie, nežli jednoho člověka.
Krvavá odplata za Heydricha
Atentát si "neodskákaly" jen Lidice, ale také příbuzní a spolupracovníci parašutistů, kteří byli uvězněni v koncentračním táboře Mauthausen. První vlna poprav se konala 24. října, kdy zemřelo 262 lidí. V lednu a únoru roku 1943 popravili nacisté 294 lidí, z toho 150 žen. Většinou šlo o celé rodiny.
Nejmladší popravenou byla čtrnáctiletá Jindřiška Nováková, jenž pomáhala uklidit zakrvácené Kubišovo kolo. A o život přišel také Václav Říha, jehož milostný dopis Anně Maruščakové byl spouštěčem vyhlazení Lidic...
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Reinhard Heydrich
Irozhlas.cz: Kdyby Heydrich mohl další tři roky vraždit, obětí bychom se nedopočítali
Deník.cz: První noci po atentátu byly plné hrůzy. Parašutistům pomohly odvážné české ženy