Jaderná havárie v černobylské elektrárně, ke které došlo v dubnu 1986, nepřestává udivovat svět. Zajímá vás, jak dnes vypadá život v Pripjati? A proč se vědci zajímají o psy ze zakázané zóny?
Psal se 26. duben 1986. Nástěnné hodiny ve velíně černobylské jaderné elektrárny ukazovaly 01:23:43 moskevského času. V ten okamžik došlo k přehřátí čtvrtého reaktoru, protavení a následnému výbuchu, při němž bylo do ovzduší uvolněno obrovské množství radioaktivních látek.
V Černobylu to stále žije
Místo havárie nikdy nemělo nouzi o turisty. Po odvysílání stejnojmenného seriálu stanice HBO se však zájem ještě zintenzivnil. V minulosti se museli návštěvníci spokojit jen s vnějškem elektrárny a městem duchů Pripjať s rozpadlými paneláky. Od roku 2019 byla zpřístupněna takzvaná zlatá chodba vedoucí k reaktoru číslo čtyři a velínu, kde došlo k onomu osudnému rozhodnutí. Všechna zařízení byla sice během vyšetřování odnesena pryč, stále ale zůstal pultík s mnoha tlačítky.
Scientists are studying dogs around the Chernobyl nuclear power plant to see whether anything in their genes helped their families survive the harshest, most degraded environments. https://t.co/LI37LSVQbl pic.twitter.com/D0lXfCPz3H
— The Associated Press (@AP) March 4, 2023
A živo není jen na "turistických stezkách". I přes nebezpečnou radioaktivitu je zde možné žít, i když jen díky kontrolovanému pobytu. A toho využívá hodně lidí, neboť okolí skýtá nejednu pracovní příležitost. Třeba výroba elektřiny, která se teď ale získává jen ze Slunce. Také je potřeba dodělat hermetické utěsnění na novém sarkofágu z roku 2016. Na některých místech se životní podmínky zlepšují, ale bude trvat stovky let, než se vrátí vše do normálu.
Studie o psech z Černobylu
V okolí jaderné elektrárny žijí potomci psů, kteří oblast obývali před katastrofou. A také ti, jenž se tam dostali později. Některé se podařilo utratit, nicméně odhady hovoří o tom, že v současnosti se prázdnými ulicemi toulá více než 800 psů. V "mrtvé zóně", která má deset kilometrů, se nejčastěji pohybují kříženci německých ovčáků. Ve větší vzdálenosti od elektrárny jsou pak další plemena a kříženci.
Obvykle je krmili turisté, po ruské invazi to po nich převzali zaměstnanci elektrárny, dobrovolníci a vědci. Odborníky zajímalo, jakým způsobem dokáží přežít radiaci. Změnilo to nějak jejich DNA? Mají třeba tvrdší kůži, kterou záření tolik nepronikne? Vždyť jim nedělá problém žít a rozmnožovat se ani v těsné blízkosti sarkofágu. Poznatky z tohoto výzkumu by mohly v budoucnu pomoci například v onkologii, nebo i samotným zaměstnancům jaderných elektráren, kteří by pak byli lépe chráněni.
Následky ozáření v Černobylu
Přestože Sověti neustále tvrdili, že se nic neděje, doposud trpí následky z ozáření okolo sedmi milionů lidí. Status invalidy Černobylu má na Ukrajině víc než sto tisíc osob. Nebojují jen s nemocemi, ale také s posttraumatickým syndromem. Neustále se jim zdá o havárii a odstraňování jejích následků, což se neblaze projevuje na kvalitě spánku.
O nic lépe na tom bohužel nejsou ani lidé, kteří byli z Pripjati a okolí násilně evakuováni. I nečekané vytržení z domova, kdy člověk ztratí své kořeny, je velkou zátěží na psychiku. Je tato generace, do které patří Ukrajinci, Rusové i Bělorusové, dostatečným varováním, aby se již nic podobného neopakovalo?
Zdroje informací:
Vtm.živě.cz: Černobyl po 37 letech: Stále vypadá děsivě, elektřina se tu ale vyrábí dál
Irozhlas.cz: Unikátní studie zkoumá DNA psů z Černobylu. Poznatky by mohly pomoci i proti kosmickému záření
Plus.rozhlas.cz: Nic se neděje, říkali Sověti po havárii v Černobylu. Následky ozáření má dodnes asi sedm milionů Ukrajinců, Bělorusů a Rusů