Angličan Daniel Lambert měl, jak se říká, štěstí v neštěstí. V jednom období svého života začal velmi přibírat na váze a přišel kvůli tomu o práci. Stal se z něj samotář, který se ovšem zavčasu dokázal vzchopit, což se mu později finančně vyplatilo.
Léto roku 1806, Londýn. V deníku The Times se objevuje zajímavá reklama. Láká na vystoupení "největší světové podivnosti" pana Daniela Lamberta, který váží 320 kilo. Kdo zaplatil vstupné, mohl se s ním setkat v domě na Piccadilly 53. Taková obezita byla v devatenáctém století považována za ostudu. Daniel ale z toho udělal výnosnou show.
Chtěl jít ve šlépějích svého otce
Daniel Lambert se narodil 13. března 1770 v Blue Boar Lane v Leicesteru. Jeho otec, taktéž Daniel, pracoval jako lovec u hraběte ze Stamfordu, Harryho Graye. To však nebylo jeho jediné povolání. Působil také jako dozorce v místní věznici.
Dospívající Daniel byl velmi živý. Miloval sport a lov. Obzvláště se věnoval rybaření, střelbě, dostihům a lovu vyder. Navíc byl skvělým plavcem. Měl tak velký talent, že dával lekce méně zkušeným lidem. Pravdou ale je, že jeho učební metody byly přinejmenším podivné. Kdo se zdráhal vstoupit do vody, toho svlékl a vzal mu oblečení na druhý břeh. Danému člověku tak nezbylo nic jiného, než si pro ně doplavat. Tímto způsobem chtěl u lidí zlomit strach z vody.
Jeho úplně největší vášní byl ale chov psů. V této oblasti získal status odborníka na slovo vzatého. Ve čtrnácti letech nastoupil, coby praktikant, do firmy vyrábějící knoflíky. Jejich "modely" se ale postupem času staly nemoderní a podnik zkrachoval. Jeho otec ho ale nenechal na holičkách. Nejprve mu zařídil práci pomocného strážného, a když odešel do důchodu, převzal Daniel jeho místo ve věznici. V kolektivu byl velmi oblíbený. Ke každému se choval, jak nejlépe mohl.
Váha rostla i když byl jeho život aktivní
V devatenácti letech si milovník psů Daniel uvědomil, že se s ním něco děje. Začal totiž přibývat na váze a netušil proč. Vedl aktivní život. Síly měl také dostatek, klidně zvedl i dvousetkilové závaží. A nejen to.
Jednoho dne se vydal na představení cirkusu, který zrovna dorazil do města. Během vystoupení medvěda, který publikum bavil svým neomaleným tancem, vběhl do manéže pes, který začal na chlupáče dorážet. Kdoví, jak by to dopadlo, kdyby tehdy Lambert nezakročil. Jednoduše medvědovi jednu vrazil, psa vzal pod paži a vrátil se zpět na své místo. Bylo opravdu zajímavé, že má takovou sílu, když měl údajně jíst jen to, co všichni ostatní.
V roce 1801 se jeho váha vyšplhala na 250 kilo. To se musel vzdát jízdy na koni. Začal se tak věnovat chovu teriérů. O dva roky později přišel o práci. Zbyla mu jen velmi malá renta. Kvůli těmto nezdarům se Daniel začal pomalu uzavírat do sebe. Byl také velmi háklivý na to, když ho chtěl někdo zvážit. A váha stoupala dál, měl už 320 kilo.
Zvykl si na to, že před jeho domem pořád někdo stojí a dožaduje se setkání. A tak se rozhodl na tom něco vydělat. Renta už dávno nestačila na důstojný život. A tak začátkem roku 1806 zveřejnil v londýnských The Times reklamu sám na sebe. Kdo ho chtěl vidět, musel zaplatit. A nutno dodat, že to byla trefa do černého.
Lákal na svá kila, ale lidé si s ním rádi povídali
Daniel své fanoušky nebavil jen prostoduchým předváděním své nadváhy. Ba naopak. Jeho klientelu tvořila střední a vyšší třída, s níž mohl probírat sport, chov psů a lov. Najednou začalo být "in" se s ním přátelit. Jeden bankéř dokonce zaplatil až dvacet vstupenek. Nemohl se nabažit jeho společnosti. A rozhovor s Danielem si nenechal ujít ani hrabě Jozef Boruwłaski, který byl taktéž považován za podivína, jelikož měřil pouhých 99 centimetrů.
Samozřejmě, že se našli i tací, kteří se mu přišli posmívat, naštěstí jich ale nebylo mnoho. Suma sumárum mu jeho nápad vynesl nemalé jmění. Když se koncem roku 1806 vrátil do rodného Leicesteru, byl boháč. A zase o něco těžší. Poslední zastávkou v jeho životě byl Stamford, v němž pobýval v červnu roku 1809. Poté, co se 20. června ubytoval v hostinci Horses Inn, šel jako obvykle večer spát. Při ranním holení ale začal pociťovat nevolnost. Během několika minut byl mrtvý. Dožil se pouhých 39 let.
Problematický pohřeb
Pohřeb tak velkého muže byl skutečnou výzvou. Nejprve museli jeho mrtvolu vytáhnout z hostince. Kvůli tomu se muselo strhnout okno a kus zdi. Ostatky se pak uložily do "krabicové" rakve, která byla velká jako jedno parkovací místo. Jakmile ho dvacet mužů dopravilo na hřbitov, byl pohřben ve speciálně upraveném hrobě.
Král tuku, jak mu Angličané přezdívali, se stal legendou. Byly po něm pojmenovány hospody i veřejná doprava. Proč byl ale tak těžký? Jednou z nejpravděpodobnějších příčin je genetické onemocnění anebo problémy se štítnou žlázou.
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Daniel Lambert
Ciekawostkihistoryczne.pl: Daniel Lambert. "Król Grubasów"