Červenec roku 1918 zasadil ruské šlechtě tvrdou ránu. Car Mikuláš II. spolu se svou ženou a pěti dětmi byli brutálně zavražděni bolševickými povstalci. Tento zbytečně krutý čin navždy změnil ruské dějiny.
Nevole vůči Romanovcům se mezi lidmi šířila již dlouhou dobu. Otec Mikuláše Alexandr III. byl obzvláště přísný vůdce a myslel si, že jeho syn bude v tomto odkazu pokračovat. Jenomže Mikuláš si ve skutečnosti vládnout vůbec nepřál. Pozici vládce Ruské říše tak přebral jen z donucení. Brzy se tak stal cílem veřejného opovržení.
Vzestup a pád rodu Romanovců
Dynastie Romanovců vládla Rusku od roku 1613. Mikuláš II. nastoupil na trůn v roce 1896. To už se začal přes tři století trvající vliv pomalu hroutit. Na tragickém konci měl svůj podíl i Alexandr. Ten svého syna na nic nepřipravil. Jen mu dokola opakoval, ať vládne železnou pěstí. Když se ale člověku nechce vládnout, selže i ona neústupnost a dojde k řadě vážných přešlapů. Třeba k rusko-japonské válce (1904-1905), jenž skončila pro Mikuláše porážkou.
To si tehdy u lidí hodně, jak se lidově říká, pohnojil. Poslední kapkou byla přítomnost mystika Rasputina na carském dvoře, a hlavně jeho vliv na celou rodinu. Zajímavé ale je, že před svou smrtí v roce 1916 předpověděl tento "šílený mnich" i zkázu Romanovců. O rok později došlo k revoluci. K protestům se připojili vojáci i obyčejní dělníci. Vše skončilo nucenou carovou abdikací.
Nepokoje v zemi to ale neuklidnilo. Možná proto, že se na piedestalu popularity nyní vyhřívali bolševici. Ostatně, kdo by neslyšel na Leninův slogan "mír, domov a chleba", když se země zrovna zmítá ve válce, chudobě a hladomoru. A tak v říjnu téhož roku převzali moc soudruzi. Jenomže někteří lidé novou vládu neuznávali, což vedlo k dalším nepokojům a občanské válce. A uprostřed toho chaosu byla zatčena carská rodina.
Pobyt ve vězení
Carská rodina nebyla uvězněna v pravém slova smyslu - nikdo neputoval za mříže. Čekalo je však domácí vězení. Nezůstali však na jednom místě. Jejich věznitelé měli obavy, že by se je mohli pokusit osvobodit příznivci monarchie. A vlastně k tomu skoro došlo. Před nástupem bolševiků se snažila prozatímní vláda poslat cara s jeho rodinou do Anglie. Král Jiří V. byl shodou okolností bratrancem Mikuláše II.
Nakonec to byl ale právě on, kdo přesun zhatil. Bál se, že by přítomnost cara v zemi vyvolala u obyvatel značnou nelibost. Přesto nikoho z Mikulášovy rodiny nenapadlo, že se stanou oběťmi kruté vraždy. Přestože jim bylo odepřeno služebnictvo a také základní věci jako máslo a káva, neustále doufali ve svou záchranu. Nakonec byli přesunuti do "Domu zvláštního určení" (Ipaťjevův dům), kde byly ukončeny jejich životy.
Poprava Romanovců
Popravu cara a jeho rodiny plánoval revolucionář Jakov Jurovskij. Jako nejvhodnější datum zvolil noc ze 16. na 17. července. Rodinu v noci věznitelé probudili, vyfotografovali (aby si lidé nemysleli, že je někdo osvobodil) a poté nahnali do suterénu Ipaťjevova domu. Vtom dovnitř vtrhl Jakov a sdělil jim, že byli odsouzeni k smrti. Všichni.
Jeho ozbrojení poskoci pak začali střílet jak na rodinu, tak i zbytek služebnictva, které tam s nimi ještě zůstalo. Kdo střelbu přežil, byl doražen bajonetem, nožem či pažbou zbraně. Nejmladšímu z Mikulášových dětí Alexeji bylo pouhých 13 let. Navíc měl trpět hemofilií, jeho skon tak musel být obzvláště mučivý. Než těla pohřbili, svlékli je a obrali o šperky.
Lidu pak bolševici zabití cara přiznali. Prý byl "zosobněním barbarského statkáře, a také idiot, ignorant a krvežíznivý divoch." Jeho žena s dětmi měly být ukryté na bezpečném místě. Tuto pohádku jim ale věřili pouze jejich příznivci.
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Zavraždění carské rodiny
Allthatsinteresting.com: Inside The Murder Of The Romanov Family And Their Chilling Final Moments