Jan Werich po sobě zanechal spoustu nezapomenutelných rolí, myšlenek a také jednu pozoruhodnou vilu, která se nachází na malostranském ostrově Kampa. Dnes je zde muzeum, ale jak to ve Werichově vile vypadalo za života slavného herce?
Historická budova je dnes kulturní památka, je veřejně dostupná a pořádají se v ní nejen komentované prohlídky, ale také program pro veřejnost či školy. Werichova vila má dlouhou historii, která sahá až do 16. století. Nás ovšem bude zajímat kratší úsek, neboť v ní v letech 1945-80 žil Jan Werich.
Slavná vila Jana Wericha
Od druhé čtvrtiny 17. století zde měl koželužnu Servác Engel. V roce 1725 získal část zahrady i s budovou šlechtický rod Nosticů. Ti zrušili koželužnu a vilu využívali jako zahradní domek. Koncem 18. století ji nechali architektem Ignácem Palliardim upravit do dnešní klasicistní podoby. Poté se sem nastěhoval Josef Dobrovský, který pracoval jako vychovatel rodiny Nosticů.
Krátkou dobu zde pobýval Jiří Voskovec a mezi slavné obyvatele vily patří i básník a překladatel Vladimír Holan. Přesto se jí dnes říká Werichova vila. Paradoxně mu nikdy nepatřila a když se sem na podzim roku 1945 nastěhoval, byla mu přidělena jako obecní byt.
Werichova vila, Praha • V+W • Osvobozené divadlo a taky Jiří Trnka a jeden (dobrej) voják pic.twitter.com/rXTWlygjZm
— MirkaD. (@neka64) July 18, 2017
„V něčem jakoby Werichův život ve vile odrážel jeho postavení v reálném životě – prominentní, národem milovaný umělec ve zlaté kleci – komunistický režim mu umožnil realizovat právě tolik, kolik sám uznal za vhodné (a za to ho patřičně a halasně pochválil) a zároveň mu stejné množství tvrdě zakazoval a zamezoval využití jeho tvůrčího génia například v zahraničí," píše se na oficiálních stránkách Werichovy vily.
Jak bydlel Jan Werich
Zajímavý pohled na slavnou vilu nabízí Pavel Chrastil, který kdysi bydlel u Kampy a jeho dcera jednou přivedla na návštěvu kamarádku Fanču. Až později se ukázalo, že jejím dědečkem je Jan Werich. Chrastil se s ním pak seznámil a byl častým hostem vily, napsal o tomto období knížku Jan Werich - Klaunovo pozdní odpoledne.
Chrastil nejdřív zamířil do vily na výpomoc, opravit poškozený vypínač nebo zatlouct hřebík, protože Werichova dcera Jana byla po rozvodu a doma se těchto prací neměl kdo ujmout. Jako první ho čekalo seznámení s Janinou kuchyní. „Vstoupil jsem do jejího království, světa mosazných pečících forem rozvěšených po zdech. Krása kameninových hrnců a barevných plechoviček s kořením, které jsem obdivoval v Tuzexu, na tácku všechny druhy dochucovadel včetně mlýnkové soupravy," píše Chrastil.
Jana měla na starosti nákupy a domácnost, její maminka Zdena kontrolovala hlavně účty a nakoupené věci. Prý si vždy našla nějakou drobnost, kterou jí mohla vytknout. Jan Werich se jim do toho moc nepletl. „Holky maj na sebe pupínky, s tím nic nenaděláš," popsal herec spory mezi matkou a dcerou.
Kůň Jana Wericha
Jedna z nejzajímavějších věcí čekala na návštěvníky Werichovy vily v hale. Tam totiž byl umístěn kůň jako z kolotoče. Byl vyřezaný z dřeva, vykračoval kupředu přední nohou a zadní měl nakročenou. Zvláštní bylo i to, že byl obří, ne jako klasický kůň z dětského kolotoče. Nešlo o ozdobu, ale byla to praktická věc - rodinný věšák.
„Dal se na něj zavěsit poutkem za uši kabát, do třmenů jste mohli dát třeba šálu nebo přehodit přes sedlo sako. Werichovi proto měli svého koně vždycky oblečeného podle poslední módy venkovních vlivů a proměn počasí," vzpomíná Chrastil.
Zdroje informací:
Werichovavila.cz: Historie
Wikipedia.org: Werichova vila
Pavel Chrastil: Jan Werich - Klaunovo velmi pozdní odpoledne