Filmy Charlieho Chaplina, ať už v nich „jen“ hrál, nebo je i režíroval a produkoval, zůstanou navždy ve zlatém fondu kinematografie. Tak třeba 5. února 1936, jen několik let před vypuknutím druhé světové války, měl premiéru jeho snímek Moderní doba, který má divákům co říct i v současnosti.
Snímek Moderní doba pochází prakticky celý z dílny geniálního Charlieho Chaplina. Vždyť v něm nejen ztvárnil hlavní roli, byl také autorem scénáře a hudby, ale ujal se také režie. Do dějin vstoupil také jako Chaplinův poslední němý film, byť se v něm už objevuje jeho hudba, několik slov i krátká scéna, v níž jeho typická postava tuláka zpívá. A příznačně to byla jeho labutí píseň, neboť se po nástupu zvuku už nikdy neobjevil. V nové době nebylo místo pro komickou postavu vyjadřující se mimikou.
Zábava i hloubka
Moderní doba byl ve své době jen těžko překonatelný film, byla to komedie, která diváky na jednu stranu pobavila, ale na tu druhou se zabývala také složitým obdobím, které v té době lidé prožívali a ovlivňovalo jejich osudy. Už tehdy se lidé (stejně jako dnes) zabývali stále většími rozdíly mezi jednotlivci, kritizovali postupný zánik blízkých mezilidských vztahů, trápily je nedůstojné podmínky dělníků v továrnách. A to všechno se Charliemu Chaplinovi podařilo vtěsnat a dokonale i s komediálním nadhledem naservírovat komediechtivému publiku. Nezapomněl totiž ani na to, co od něj jeho diváci očekávali – tedy na komiku a grotesku.
Zničený dělník Chaplin
Chaplin ve svém přelomovém snímku upozorňoval také na zrychlující se dobu, zpodobněnou v tovární lince, které přestávají dělníci stačit. Jeho postava se nakonec zhroutí a skončí v léčebně. Samozřejmě, Charlie dostane výpověď, protože ohrozil výrobu. Po propuštění z léčení se náhodou připlete do komunistické demonstrace a je zatčen. Ani ve vězení nemá klid. Poté, co překazí jeden útěk „kolegů“, má být propuštěn. K údivu všech o to však nestojí, což mu nakonec není nic platné.
Život Chaplinovy postavy je pak spojen s dívkou Elen, další z chudých a jen těžko se životem protloukajících osůbek té doby. Přes mnohé útrapy a hrozící i reálné vězení se ti dva dají dohromady a v závěru filmu odcházejí vstříc nejisté, ale společné budoucnosti. A tak měl i film vyznít…
Dialogy s Gándhím
Inspiraci k filmu načerpal Charlie Chaplin při svém předchozím evropském turné k filmu Světla velkoměsta. Při té příležitosti diskutoval také s Mahátmou Gándhím, mimo jiné i o moderních technologiích a vývoji průmyslu. Slavný indický politický a duchovní vůdce se proti takovému směřování společnosti postavil, což Chaplin nechápal. Považoval jej za obrovskou výhodu, z níž budou profitovat všichni. Pak se ale pustil do psaní scénáře. Původně chtěl natočit Moderní dobu jako svůj první ryze zvukový film, v průběhu přípravy si to ale rozmyslel. I když se v něm zvuk již objevuje, nejde o žádné dialogy. Je to jakýsi kompromis – ve filmu zní hudba, několik povelů v továrně a jedna zpívaná písnička, v níž mohli diváci v kinech prvně slyšet Chaplinův hlas. Podle názoru autora, hlavní postavy i režiséra v jednom by dialogy zničily vyznění a atmosféru Moderní doby.
Drogy ve filmu?
V jednom momentu se dostal Charlie Chaplin na hranu zákona. Šlo o scénu, kdy ve vězení omylem místo soli požil drogy. Něco takového nebylo v té době v kinematografii vítané, ale problém z toho nakonec neměl. Naopak – film už po své premiéře v roce 1936 sklidil obrovský úspěch. Časopis Film Daily například napsal: „Charlie Chaplin zaznamenal jeden ze svých největších triumfů.“ Uznávaný spisovatel a novinář Graham Greene pro The Spectator pro změnu napsal, že „Chaplin konečně definitivně vstoupil na současnou scénu”.
Kasovní trhák
Moderní doba byla samozřejmě úspěšná také finančně. V USA vynesla z kin kolem 1,8 milionu dolarů, což byl na polovinu 30. let ohromný úspěch, ale velké zisky přicházely i z dalších zemí. Například ve Velké Británii šlo o nejúspěšnější snímek let 1935–36. Snad to bylo i tím, že se Moderní doba zabývala právě aktuálními tématy včetně politiky, těžkých životních podmínek lidí. Toho si všimli ale i odpůrci. V předválečném nacistickém Německu se třeba nesměl promítat na přímý příkaz ministra propagandy Josepha Goebbelse (kvůli deformaci nohy mu přezdívali „kulhavý ďábel“, pozn. red.), který jej považoval za obhajobu a propagaci komunismu.
Filmová partnerka i budoucí žena
Chaplin se při natáčení Moderní doby sblížil s mladou herečkou Paulette Goddardovou, svojí filmovou partnerkou Elen. Tvořili milenecký pár, a i když se svůj vztah snažili zpočátku tajit, brzy vyšel najevo. Oddáni byli na cestě po Dálném východě. Manželství nakonec nevydrželo a po několika letech dospělo k rozvodu. Film Moderní doba ale zůstal a jeho aktuálnost vlastně přetrvala až do dnešních dní.
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Charlie Chaplin, Modern Times
Charlie Chaplin: My Autobiography