Holocaust má na svědomí šest milionů životů. Tak velké číslo se někdy vzpírá pochopení. A právě proto je důležité poznat co nejvíce příběhů lidí, kteří se do tohoto nacistického pekla dostali. Jedním z nich byla i čtrnáctiletá polská dívka Czesława Kwoka.
Czesława Kwoka nepřežila systematické vyvražďování, ale nezůstala zapomenuta. Připomínkou jejího utrpení je fotka, kterou pořídil Wilhelm Brasse. Co se dělo těsně předtím, než dívka stanula před jeho objektivem?
Transport do Osvětimi
Czesława Kwoka patřila mezi 116 000 Poláků, kteří museli opustit svůj rodný kraj a chalupy, kvůli rozpínajícím se Němcům, jenž potřebovali prostor pro sebe. O jejím životě před deportací bychom nenašli moc informací, víme však, že se narodila 15. srpna 1928 ve vesnici Wolka Zlojecka v jihovýchodním Polsku. Do Osvětimi byla i se svou matkou odvezena 13. prosince 1942.
Pro nacisty to ale nebyla dívka jménem Czesława. Po příjezdu do koncentračního tábora se z ní stal vězeň číslo 26947. Stejně jako všichni ostatní, i ona musela být oficiálně zaznamenána do soupisky obyvatel Osvětimi.
Nesmyslné násilí v Osvětimi
Czesława zemřela pouhé tři měsíce po pořízení fotografie z úvodu článku. Rozšířila řady 230 000 dětí, které v Osvětimi umřely kvůli tvrdé práci, vyčerpání a nelidským experimentům. Hrůzy ji čekaly hned po příjezdu do Osvětimi. Na vlastní kůži pocítila, jak zvrácený a nelítostný je nacistický režim.
Ona sama sice žádné svědectví po sobě nezanechala, jeji osud si však zapamatoval fotograf Wilhelm Brasse, kterému v Osvětimi prošlo pod rukama až 50 000 vězňů. „Než jsem ji mohl vyfotit, vzala si ji do "parády” dozorkyně. Mlátila ji holí do obličeje. Evidentně si na ní vylévala svůj vztek. Dívka se ale nemohla nijak bránit, mohla jen plakat. Byla tak mladá a nevinná. Před vyfocením si osušila slzy a utřela krev z roztrženého rtu. Hluboce mne to zasáhlo. Nemohl jsem však nic dělat,” vzpomínal trpce fotograf.
Očitý svědek z Osvětimi
Jakožto táborový fotograf byl Brasse očitým svědkem mnoha hrůz a to ho poznamenalo na celý život. Po válce se musel fotografování vzdát. „Když jsem začal po roce 1945 znovu fotit, všude jsem viděl duše mrtvých. Kupříkladu jsem chtěl vyfotit jednu mladou dívku, za ní však stálo hned několik duchů. Zírali na mne svýma velkýma, vyděšenýma očima. Nemohl jsem takto dále pokračovat,” řekl Brasse.
Když si Němci uvědomili, že je po všem, snažili se veškeré důkazy z koncentračních táborů zničit. Brassemu se však podařilo, spolu s několika dalšími lidmi, schovat negativy identifikačních karet. I po letech tak tváře umučených obětí připomínají tragickou etapu dějin, která by se už nikdy neměla opakovat.
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Czesława Kwoka, Wilhelm Brasse
Allthatsinteresting.com: Czeslawa Kwoka Died At The Hands Of The Nazis, But The Power Of Her Auschwitz Portrait Lives On