Kvůli umění musí člověk leccos obětovat. V západní Evropě se během 17. a 18. století museli mladí chlapci vzdát něčeho úplného jiného. Aby z nich byli kastráti, jedineční zpěváci, postupovali drastický zákrok.
Kastráti byli uctíváni jak katolickou církví, tak i širokou veřejností. Jenomže za jakou cenu? Aby mohli zazpívat i ženské party, bez použití falzetu, byli v rané fázi puberty vykastrováni.
Kdo je to kastrát?
Vysoký dětský hlas zůstal kastrátovi kvůli nedostatku testosteronu v těle. Takový chlapec se vyvíjel jinak než jeho vrstevníci. Byl velmi vysoký, což se projevovalo hlavně v neobvykle dlouhých končetinách a žebrech. Měl také větší kapacitu plic. Ale opravdu se kvůli tomu muselo přistupovat k tak radikálnímu kroku?
Zřejmě ano, neboť cílem bylo, aby takový hlas zněl přímo andělsky. A ještě tady byl mnohem prozaičtější důvod. Ženy měly v té době zakázáno zpívat v kostelech. Tato, ač žádoucí praktika, byla přesto nezákonná. Kastrace pro hudební účely se nepřipouštěla. Jenomže k “nehodám” dochází dnes a denně, že? Jednoho kopl kůň, na druhého zase zaútočil divočák... Výmluv bylo plno a úřadům nevadilo zavírat před tím oči.
Tisíce kastrátů
Odhaduje se, že během 17. a 18. století "vzniklo" až čtyři tisíce kastrátů. Chlapci byli během procedury omámeni opiem, někdy se však prováděla bez jakéhokoli znecitlivění. Operaci přežilo zhruba osmdesát procent chlapců. Zbylých dvacet umřelo na infekci, stres a předávkování opiem. Zákrok totiž prováděli takzvaní lékaři z ulice.
Stát se kastrátem však mělo i své výhody. Rodiče se o budoucnost takového dítěte nemuseli vůbec starat. Církev mu poskytla vzdělání, ubytování i stravu. Bylo tady ovšem jedno ale. Pokud chlapec vykazoval dostatečný talent, mohl se stát třeba knězem. Jestliže se mu ale po kastraci moc nedařilo, církev ho vyhodila na ulici. V tomto případě se mohl uživit snad jen prostitucí.
Kastráti jako rockové hvězdy
Zdá se to být nemožné, vzhledem k jejich hendikepu, ale kastráti byli ve své době rockovými hvězdami. Toužili po nich ženy i muži. Byli považováni za jakési nadpozemské bytosti. Casanova napsal, že se na večírcích hádalo, kdo je žena a kdo je kastrát. Častokrát se také kastráti najímali coby společníci. Svou klientelu dokázali oblažit mnoha způsoby.
Posledním kastrátem byl Alessandro Moreschi, který je na úvodní fotografii k článku. Jako úplně první, a zároveň poslední, umožnil, aby byl jeho hlas zaznamenán na nahrávací zařízení. I přes špatnou kvalitu jde o jedinou možnost, jak si v současné době poslechnout hlas kastráta. Jeho kariéra v Sixtínském sboru trvala třicet let. Zemřel v roce 1922.
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Kastrát
Historicmysteries.org: Castrato: The Voice of an Angel, But At What Cost?