Bylo 21. ledna roku 1799, když doktor Edward Jenner veřejně představil novou vakcínu proti pravým neštovicím. Pokusy, které před tím musel provést, dnes vyděsí snad každého. Na kom a jak svoji očkovací látku vyzkoušel?
Celý svět se nyní snaží uvěřit, že vakcína, kterou začínají lékaři používat proti viru covid-19, skutečně zabere. Pracovaly na ní ty nelepší vědecké týmy a všechno tomu bylo podřízeno. Jak se ale muselo pracovat lékařům v minulosti, kteří měli jen skutečně základní vybavení a minimum zkušeností? A přesto i tehdy vznikla vakcína proti pravým neštovicím, která zachránila nespočet životů. Doktor Edward Jenner ji představil právě 21. ledna 1799. Co tomu předcházelo?
Kruté pravé neštovice
V době, kdy doktor Jenner žil a ještě velmi dlouho po jeho smrti, byly pravé neštovice velkým problémem a důvodem úmrtí milionů lidí po celém světě. Zmínky o nich pocházejí už ze sedmého století a mimo jiné tato nemoc stála i za vymřením velkých skupin amerických domorodců. V jejich vlastní zemi je totiž neštovicemi záměrně nakazili evropští kolonizátoři. Není tedy nic divného na tom, že se lékaři snažili proti této hrůze bojovat.
Slepá ulička Lady Montangu
Ještě před Edwardem Jennerem se o boj s neštovicemi snažila Lady Mary Wortley Montangu, ale ta šla ještě velmi nebezpečnou cestou, kdy lidem do těla vpravovala sušený hnis z puchýřů pravých neštovic. Pacienty nakazila oslabeným virem a počítala s tím, že si tělo vytvoří protilátky. Jenže pravé neštovice jsou velmi zákeřné, a tak takovým lidem hrozila smrt nebo doživotní znetvoření. A to jistě nebyl cíl. Bylo tedy potřeba hledat jinou metodu. S tou přišel rok před koncem osmnáctého století doktor Jenner.
Pozorný malý Edward
Jeho výzkum začal vlastně už v dětství, kdy sledoval dojičky, které se od krav nakazily méně nebezpečnou formou neštovic a později se jim ty pravé a zákeřné vyhýbaly. Došlo mu, že kravské neštovice mohou být klíčem, který odstaví krutou nemoc a zachrání další miliony lidí. Potřeboval si to ale ověřit. A tak se pustil do pokusu. Na kom? Na osmiletém chlapci Jamesi Phippsovi, kterému naočkoval hnis z puchýřů, jež způsobují kravské neštovice. Žádné laboratorní testy, žádné mezinárodní komise nebo ze současného pohledu neetické pokusy na zvířatech – jednoduše „použil” dítě. Dnes nám to připadá strašné, ale on v podstatě jinou možnost neměl…
Pokus na dítěti
To ale nebylo všechno. Doktor Janner nechal u chlapce proběhnout nákazu kravskými neštovicemi, a když byl James v pořádku, přišla další fáze: mladý dobrovolník byl infikován neštovicemi pravými. K jeho velkému štěstí se doktor nemýlil a James neonemocněl. Byl sice první, ale nikoliv poslední „pokusný králík” doktora Edwarda Jennera. Potřeboval mít větší vzorek lidí k tomu, aby mohl o objevu veřejně informovat. A to se stalo právě 21. ledna 1799.
Risk se vyplatil
Metoda očkování virem kravských neštovic byla prakticky okamžitě přijata a rozšířila se do mnoha zemí světa. Na území našeho státu se očkovalo již od roku 1821, ale hotovo bylo až v roce 1980. Od té doby považujeme pravé neštovice za vymýcené a plošné očkování není potřeba. A to všechno jen díky doktoru Jennerovi a malému Jamesi Phippsovi. Co to vlastně bylo za chlapce?
Kluk zachraňuje miliony
James byl synem zahradníka, který pracoval pro doktora Jennera. Pocházel z chudé rodiny a otec doktoru Jennerovi pravděpodobně natolik důvěřoval, že mu syna „propůjčil” pro jeho (na tu dobu neobvyklý) pokus. Chlapec byl podle doktorova mínění v ideálním věku a navíc byl celkově zdravý. Naočkoval mu tedy kravské neštovice a čekal, co se bude dít. Dítě očkování přestálo jen se zanedbatelnými obtížemi, které trvaly přibližně deset dnů, a následný test s pravými neštovicemi již potvrdil, co doktor předpokládal. Phipps byl proti nákaze imunní.
Jenner a James Phipps zůstali v kontaktu až do konce života. Doktor dokonce již dospělému Phippsovi a jeho rodině poskytl bezplatný pronájem domu. Zůstal mu vděčný za to, že právě díky jemu dokončil své výzkumy a vakcína proti pravým neštovicím mohla začít zachraňovat miliony životů.
Zdroje informací:
Wikipedia: Edward Jenner
Wikipedia: James Phipps