Florence Foster Jenkins byla svým způsobem natolik fascinující žena, že se její příběh dočkal filmového zpracování. Jestli se dá o někom s klidem říci, že jeho životní cesta je synonymum pro klišé "když se chce, všechno jde", tak je to právě tato pozoruhodná operní diva, která uměla zazpívat všechno kromě not, ale přesto dokázala vyprodat slavnou koncertní síň Carnegie Hall.
Florence Foster Jenkins se narodila v roce 1868 v Pensylvánii do velmi dobře situované rodiny, která malé Florence zajistila na první pohled bezproblémové a šťastné dětství. Florence měla ještě mladší sestru Lillian, která bohužel zemřela v osmi letech na záškrt. Sedmiletá Florence začala pomalu, ale jistě zjišťovat, že je ráda středem pozornosti a miluje veřejná vystoupení. Od útlého věku se totiž věnovala hře na klavír. Po úspěšném dokončení střední školy chtěla odjet studovat do Evropy, ale otec byl razantně proti a odmítl Florence studia financovat.
Učitelka hry na klavír
V roce 1885 ve svých sedmnácti letech Florence Foster Jenkins utekla z domu s lékařem Frankem Thorntonem Jenkinsem, vzali se a ona se živila jako učitelka klavíru. O pouhý rok později se dozvěděla, že od svého manžela dostala syfilis. Bez mrknutí oka od něj odešla a údajně již o něm nikdy nemluvila, ale přesto si ponechala příjmení Jenkins. Aby toho nebylo málo, tak osudem zkoušená Florence utrpěla úraz paže, který zapříčinil, že se nadále nemohla věnovat výuce a hře na klavír.
Spálila mosty a začala nový život
V roce 1909 se Florence se svojí matkou přestěhovala do New Yorku a o devět let později, potkala nemanželského syna anglického hraběte a neúspěšného herce St. Clair Bayfielda. Když už to vypadalo, že se Florence začne v životě dařit, zemřel její otec, který budoucí nejhorší zpěvačce všech dob zanechal velké dědictví.
Po smrti otce se Florence rozhodla, že se dá na dráhu zpěvačky a manžel jí bude dělat manažera. Ve splnění snu jí nebránil ani fakt, že absolutně neměla hudební talent a její zpěv byl katastrofální. Florence navštěvovala hodiny zpěvu a založila vlastní hudební klub. Nedostatek talentu ji nijak netrápil a sebevědomí měla poměrné vysoké.
Koncert v Carnegie Hall
V roce 1912 ve věku 44 let začala vydávat soukromé hlasové recitály a v roce 1917 se stala zakladatelkou a prezidentkou vlastního hudebního klubu s názvem Verdi Club. Zanedlouho si Florence troufla zpívat árie Mozarta nebo Verdiho. Florence ovšem lidi svým pěveckým antitalentem z nějakého důvodu natolik fascinovala, že její fanouškovská základna rostla.
Absolutním životním triumfem antitalentované pěvkyně Florence Foster Jenkins byl koncert ve slavné koncertní síni Carnegie Hall 25. října 1944. Přesto, že zpěv Florence mnohým posluchačům rval uši, vstupenky na její vystoupení se prodaly za dvě hodiny. Bohužel o měsíc později, 26. listopadu 1944 Florence umírá. Údajně kvůli neléčené syfilis.
Florence Foster Jenkins byla svým způsobem natolik fascinující žena, že se její životní příběh dočkal v roce 2016 filmového zpracování s názvem Božská Florence. Režisér snímku Stephen Frears obsadil do hlavní role Meryl Streep.