Psal se 8. únor 1955 a šestačtyřicetiletá učitelka Ludwika Wawrzyňska se zrovna chystala do školy. Vtom se ozval požární poplach, protože v jednom ze sousedních bytů začalo hořet. Pud sebezáchovy jí velel utéct pryč, ale ona místo toho hrdinsky zachránila čtyři malé děti.
Ludwika se narodila 22. dubna 1908 ve Varšavě. Pocházela z velmi chudé rodiny. Jejím snem bylo studium polštiny na Varšavské univerzitě. Kvůli financím jej ale musela předčasně ukončit. Aby vyžila, vzala práci ve skladu lékárny. Během druhé světové války se zúčastnila tajných kurzů, kde se z ní stala učitelka. Díky tomu si splnila jedno ze svých životních přání.
Nenápadná hrdinka
Život Ludwiky byl zcela obyčejný, její smrt ale nikoliv. Když v onen nešťastný den propukl v bytě jejího souseda požár, podařilo se celou budovu evakuovat. Pak ale zaslechla, jak se zevnitř ozývá dětský pláč. Neváhala ani chvilku, popadla sekeru a vydala se vstříc plamenům. Šlo o čtyři sourozence, kteří zůstali doma bez dozoru.
Šestiměsíční Ania, dvouletý Ryszard, tříletá Elzbieta a nejstarší chlapec, tříapůletý Marek, by se z hořící budovy nedokázali dostat. Ludwika nejprve vylomila zámek a vynesla ven dvě nejmladší děti, pak se vrátila pro ty starší. Poté se ještě snažila zachránit jejich věci, ale zřítil se na ni strop.
Než se ji podařilo vytáhnout, utrpěla těžké popáleniny. Po převozu do nemocnice, i přes veškerou péči, zemřela. Svůj boj vzdala po deseti dnech - 18. února 1955. Jejího pohřbu se zúčastnily davy lidí. Rakev nesli hasiči.
Smutný osud čtyř dětí
Hrdinský čin Ludwiky měl ohlas po celém Polsku. Když ještě bojovala o život v nemocnici, chodily jí z celé země dopisy s přáním brzkého uzdravení a vyjádřením obdivu. Nechyběly ani nádherné květiny. Bylo jí také uděleno nejvýznamnější civilní vyznamenání Řád znovuzrozeného Polska.
Mimořádná obětavost ale zasáhla i uměleckou sféru. Držitelka Nobelovy ceny Wisława Szymborska o ní napsala báseň Minuta ticha za Ludwiku Wawrzyńskou, čímž jí zajistila nesmrtelnost a věčnou slávu. Je po ní také pojmenováno několik škol i ulic. V roce 1956 se její tvář objevila i na poštovních známkách.
Ludwika bohužel nebyla jedinou obětí požáru. Do domu tehdy dorazila i maminka dětí, jenž se do plamenů vrhla stejně nebojácně. Nikdo si jí nevšiml, ani se nedokázala dostat ven. Uhořela zaživa a její děti skončily v dětském domově.
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Ludwika Wawrzyńska
Ciekawostkihistoryczne.pl: Bohaterska Ludwika Wawrzyńska