Rok se s rokem sešel a na dveře opět klepe advent, tentokrát s číslovkou 2021. Jak se slavil za časů našich předků a jaké podivné postavy je navštěvovaly?
Naši předci měli tu výhodu, že jim mysl nezatemňovaly reklamy obchodníků, kteří se v současnosti snaží přesvědčit co nejvíce lidí o tom, že bez jejich výrobku to nebudou ty pravé Vánoce. Každý měl čas na to užít si tradice, zastavit se a zamyslet se nad tím, co mu rok, který se pomalu chýlí ke svému konci, dal i vzal. Nekonaly se ani žádné hlučné akce. Kdo mohl, zamířil do kostela na bohoslužbu.
Tajemné postavy adventu
V minulosti se v předvánočním čase neobjevoval pouze Mikuláš, anděl a čert, ale také postavy s původem v předkřesťanském období. Naši předkové se mohli setkat s barborkami, Ambrožem či děsivou peruchtou. Každá z těchto postav se objevovala v určitý den, nebo spíše předvečer svátku daného světce.
„Postavy, které byly známé ze středověku, ať už svatá Barbora nebo Lucie, vznikly v lidovém podání. A na ně se teprve nabalily všechny historky, pověsti a pověry, které nakonec vyústily do obchůzek," řekl pro Český rozhlas vedoucí kouřimského skanzenu Dalibor Hobl. A dodal, že největší oblibu zažívaly v období baroka. Na konci 19. století už se tento zvyk pomalu začal z venkova vytrácet.
Svatá Barbora byla předvoj
První z adventních postav byla svatá Barbora. “Barborky” chodí po staveních v předvečer 4. prosince. „Barbora měla za úkol jakýmsi způsobem připravit děti na Mikuláše a drobnými dárky navodit atmosféru poklidu. Nadělovaly většinou bonbóny, neměly totiž v úmyslu děti vystrašit,” vysvětluje Hobl.
Čert doprovázející Mikuláše byl ovšem již jiná liga. „Jak malou dušičku jsme měli v sobě, ani nedutali, když se venku ozval zvonek a po oknech zasvištěly pruty a na síni zarachotil čert řetězem. Rejdil dokola a prutem proháněl chasu, ta před ním s křikem ustupovala. Strach před ním byl veliký,” vzpomíná historik Čeněk Zíbrt. Dle jeho slov se měly na Litomyšlsku objevovat také postavy Turků, myslivců, mouřenínů a smrtek.
Před Vánocemi začalo přituhovat
Zatímco postavy na začátku adventu byly mírumilovné, s blížícími se Vánocemi začalo přituhovat. Traduje se, že kupříkladu svatý Ambrož měl obcházet okolo kostela a házet na zem sladkosti. Jakmile se pro ně nějaké dítko sehnulo, přetáhl ho po zádech koštětem. Je ale zajímavé, že tento světec je v souvislosti s adventem známý pouze ve středních Čechách.
Mnohem horší byla ale svatá Lucie. „Což na Lucii bychom zapomněli! Jak ta vyhlíží! Ó, ta jest strašlivá. Ta bere neposlušné děti do břicha,” napsal roku 1804 Jakub Jan Ryba. „13. prosince chodíval žber. Byla to veliká bytost, celá pokrytá koudelí. Kde měli nedobré děti, tam zastavil, vešel do jizby a nepoddanci prý rozřezal břicho, vnitřnosti vyndal a místo nich vložil koudel. Za týden se vrátil a mrtvého odvezl do svého obydlí, daleko, kdesi za Kojetín,” dodal hrůznou vzpomínku pan Zíbrt.
Nejhorší ze všech byla peruchta. I ona ráda párala dětem břicha. Pokud si chtěl někdo vyrobit její masku, zvolil krabici, ke které přilepil špičaté zuby. Jelikož se nejedná o světce, ale mýtické stvoření, snažila se církev peruchtu vymýtit. Uspěla však až na počátku 20. století.
Zdroje informací:
Wikipedia.cz: Advent
Česky.radio.cz: V předvánočním čase u nás chodily i hrozivé a tajemné adventní postavy