O krutostech, ke kterým docházelo v nacistických koncentračních táborech, bylo již natočeno mnoho dokumentů a napsaná spousta knih a článků. Přesto v nich mnohdy chybí jedna věc, a to sice zmínka o ženách, coby dozorkyních. Ty totiž často byly mnohem tvrdší než jejich mužští kolegové. Děsivým příkladem je Jenny-Wanda Barkmann, které se přezdívalo "Krásný přízrak".
Jenny-Wanda Barkmann, tehdy pouze jednadvacetiletá, byla dozorkyní v táboře Stutthof. Sice do něho nastoupila rok před koncem války, ale i za tuto relativně krátkou dobu si dokázala vybudovat pověst jedné z nejhorších nacistek.
Jenny-Wanda Barkmann se mění v "Krásný přízrak"
Jenny- Wanda Barkmann se narodila 30. května 1922 v Hamburku. Dětství měla klidné, v dospívání ji však formoval nacismus. Když jí bylo 11, stal se Hitler kancléřem. O pět let později proběhla Křišťálová noc. Krátce nato Vůdce napadl Polsko a odstartoval druhou světovou válku.
Barkmann zprvu vůbec neuvažovala o tom, že by se nechala zaměstnat jako dozorkyně v táboře. Původně se chtěla stát modelkou. S tím ale, jak se válka protahovala, změnila názor. V jednadvaceti tak nastoupila do polského Stutthofu. Celkově tam bylo deportováno okolo 100 000 osob, nepřežila více než polovina. Kromě plynových komor bral životy i tyfus.
Jenny nešla nikdy daleko pro ránu. Vězně pravidelně bila a posílala na smrt do plynu - v komorách končily zejména slabé ženy a děti. A tak se z Jenny, jenž narozdíl od jiných dozorkyň připomínajích mužatky, vypadala skutečně dobře, stal "Krásný přízrak."
Jenny-Wanda Barkmann (c. 1922 – July 4, 1946) one of murdered women pic.twitter.com/5kZivS0RuL
— Max (@Max20276757) September 21, 2018
Pád Jenny Barkmann
Po sebevraždě Vůdce a kapitulaci Německa si Jenny sbalila kufry a uprchla ze Stutthofu. Jestli si myslela, že poválečné represe přečká někde v ústraní, tak to byla na velkém omylu. Ocitla se totiž na seznamu nejhledanějších nacistických zločinců. Jako králík v noře se dokázala skrývat čtyři měsíce, pak ji zatkli na vlakovém nádraží v Gdaňsku.
Před vyšetřovateli hrála neviňátko a tvrdila, že se k židovským vězňům chovala vždy hezky. Několik jich dokonce zachránila před smrtí. Vyšetřovatelé ale její lži rychle prohlédli. Desítky zubožených přeživších ze Stutthofu podaly o jejích zvěrstvech podrobná a přesvědčivá svědectví. I její právník připustil, že je vinna, prý však za to může její špatný psychický stav. Normální člověk by přece něco takového neudělal. A jak se bránila po odhalení ona sama? Jen se všemu smála. Po vynesení rozsudku pravila: "Život je jedno velké potěšení, které však netrvá dlouho."
Poprava Jenny Barkmann
Popravě Jenny a dalších deseti válečných zločinců příhlíželo v Gdaňsku okolo 200 000 lidí. Popravčí si s profesionalitou nelámali hlavu. A tak se 4. července 1946 Jenny vyhoupla na korbu náklaďáku, kde jí kat uvázal okolo krku smyčku (ta byla připevněna na šibenici). Pak se mělo auto rozjet, a jakmile by ztratila "pevnou půdu pod nohama"... o zbytek by se postarala gravitace.
Jenomže auto ne a ne nastartovat. Jeden z bývalých vězňů to nevydržel, vyskočil na korbu a shodil ji dolů. Zemřela okamžitě. Když se její tělo houpalo ve vánku sem a tam, snažili se lidé z jejího oblečení utrhnout kus látky jako suvenýr. Následně byla její mrtvola poslána do anatomického ústavu, kde se na něm vyřádili studenti medicíny. Jakmile už neměla žádné využití, skončila jako biologický odpad.
Sice se ještě šířila fáma, že ji zpopelnili, převezli do rodného Hamburku a tam spláchli do záchodu... ale to byla skutečně jen fáma.
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Jenny-Wanda Barkmann
Allthatsinteresting.com: The Beautiful Spectre - The Story Of Nazi Concentration Camp Guard Jenny-Wanda Barkmann