Facebook
Instagram
Milada Horáková byla popravena v 5:35 ráno 27. června 1950. Ač za její život bojoval i Albert Einstein, trest smrti oběšením zůstal nezměněn. Komunisti si pro Miladu Horákovou připravili pomalé a trýznivé umírání.
Milada Horáková o milost nežádala, její dcera a advokát ale ano. Kromě Alberta Einsteina se za ni a další odsouzené přimlouval také Jean-Paul Sartre, Winston Churchill a Eleanor Roosevelt. Tehdejší ministr spravedlnosti však prezidentu Klementu Gottwaldovi doporučoval rozsudky smrti podepsat.
Milada Horáková se upnula na své nejbližší
V cele smrti napsala deset dopisů, o jejichž existenci se lidé dozvěděli až po změně režimu v roce 1989. Poslední vzkaz dala na papír pouhé tři hodiny před smrtí a věnovala ho svým nejbližším. Kladla jim na srdce, aby se s jejím odchodem vyrovnali a vzpomínali na ni jen v dobrém. O sebe se vůbec nestarala, šlo jí jen o blaho druhých.
Podle Českého rozhlasu se Milada Horáková, stejně jako další odsouzení, dozvěděla večer v sedm, že na druhý den ráno ji čeká poprava. Všem byly povolené návštěvy, za Horákovou přišla její dcera Jana. Pokud jde o poslední jídlo, k večeři měla Horáková šunku, ráno černou kávu a sklenku červeného vína.
Na osudné ráno 27. června 1950 zavzpomínala pro Paměť národa i tehdy vězněná Marie Chalupová: „Osobně jsem ji neznala, ale všechny jsme věděly jak a kdy bude popravena. Ve čtyři ráno vypustili psy a cestu před barákem vysypali pískem, takže jsme slyšely kroky. Na cele nás bylo 14, a když ji vedli, všechny jsme klekly a začaly se za ni modlit. Bylo to strašné. Jedna bachařka pak běžela po chodbě a křičela. Když jsme jí zeptaly, co se stalo, řekla nám, že ta poprava byla příšerná.”
Smrt Milady Horákové
Poslední minuty života Milady Horákové zmapoval historik Aleš Kýr, který pro iDnes.cz řekl, že šla na popravu jako poslední. Komunisté chtěli, aby trpěla co nejvíc. Mezi zahájením exekuce a smrtí uplynulo dlouhých patnáct minut. Umírala vskutku nelidským způsobem.
Oběšena byla na takzvaném prkně, na němž byl hák, na který se pověsilo škrtidlo. Nešlo tedy o klasickou oprátku. Dole byla kladka, přes ni vedlo lano, jímž měl odsouzený spoutané nohy. Za něj tahal katův pomocník. Došlo tak k pomalému udušení. V případě Milady Horákové trvalo dušení čtvrthodinu...
Po Miladě Horákové nesmělo nic zůstat
Pak se komunisti pustili do zahlazování stop. „Po doktorce Horákové nemělo prostě zůstat vůbec nic. Ani ta oprátka. Po popravě ji hodili do rakve zavražděné a vše spálili v krematoriu. Až do roku 1954 se popravovalo stejně jako po válce. Doktorka Horáková byla tedy sprovozena ze světa stejně jako třeba K. H. Frank. Na šibenici typu „prkno"," vysvětluje historik Kýr.
Popravení nesměli mít pohřby a jejich urny nebyly vydané příbuzným. Podle Paměti národa putovaly v roce 1965 urny s popelem Jana Buchala a Oldřicha Pecla do společného pohřebiště na motolském hřbitově. Osud ostatků Milady Horákové a Záviše Kalandry zůstává neznámý.
Zdroj informací:
Wikipedia.org: Milada Horáková
