Vladimir Iljič Lenin – to je jméno, na které historie nezapomene, a to i přesto, že tak jako mnozí další světoví vůdci ani on nepromlouval k lidu pod svým vlastním jménem, tedy jako Vladimir Iljič Uljanov. Stejné příjmení nosil i jeho starší bratr Alexandr, inteligentní a milující syn, vynikající student a terorista, který skončil na šibenici...
Mladí šlechtičtí synové rodiny Uljanovy (ano, budoucí velký revolucionář a vůdce dělníků v boji za „spravedlnost” byl šlechtic) si v dětství nemohli stěžovat na bídu. Pocházeli z poměrně zámožné rodiny, a přesto je poměrně brzy ovládla touha po novém, jiném zřízení. Jako první se do úprav světa pustil Vladimirův starší bratr Alexandr, který se dokonce přidal k teroristické skupině Lidová svoboda, jež se rozhodla sprovodit ze světa ruského cara Alexandra III.
Slibná budoucnost
Přitom mohl mít Alexandr klidný a úspěšný život. Jako absolvent gymnázia si doma zřídil vlastní chemickou laboratoř a za své výzkumy dostal školní zlatou medaili. Na Fakultě fyziky a matematiky Petrohradské univerzity se ukázalo, že bude pravděpodobně nadějným vědcem, a už ve třetím ročníku dostal další zlatou medaili (Rusové si na ně zjevně potrpěli) tentokrát za zoologii.
Zanícený anarchista Uljanov
To ale ještě nebyl konec. Alexandrovi se dařilo prakticky všechno, na co sáhl. Jakmile vstoupil do Vědecké a literární společnosti, byl jednomyslně zvolen jejím tajemníkem. Byl rovněž členem několika dalších vědeckých společností. Zároveň se ale začal zajímat o politiku, a do čeho se pustil, to dělal s největším zápalem. A tak se brzy stal členem anarchistického hnutí Narodnaja volja (Svoboda lidu) ovlivněného Karlem Marxem, Friedrichem Engelsem a dalšími. Z anarchistů se ale brzy měli stát teroristé a za jejich proměnou stál právě mladý Uljanov.
Zabít cara!
Alexandr vypracoval první plán teroristické odnože anarchistů, prodal svoji zlatou medaili a za utržené peníze nakoupil výbušninu na výrobu bomby, která měla zabít cara Alexandra III. Útok se měl odehrát 1. března 1887, v den šestého výročí úspěšného útoku na carova předchůdce Alexandra II. Nepodařilo se, spiknutí bylo odhaleno, mladíci dopadeni. Příprava atentátu totiž neunikla policii, a tak car, na rozdíl od teroristů, vyvázl zdravý a živý. Mladí muži ze skupiny Svoboda lidu byli zajati a souzeni. Ujlanov měl u soudu dlouhou řeč, ale ani to nepomohlo. Rozsudek zněl jasně – smrt oběšením.
Alexandr Uljanov odmítl prosit
Matka Marie Alexandrovna (otec tou dobou již nežil) napsala žádost o milost pro svého syna samotnému carovi. Místo toho dostala svolení k Alexandrově návštěvě. O milost měl požádat on sám, a kdyby to byl udělal, byla by mu udělena. Jenže on odmítl.
„Představ si, mami, dva jsou proti sobě v duelu. Jeden už na svého protivníka vystřelil, druhý ještě ne a ten, kdo již vystřelil, se obrátí na nepřítele s žádostí, aby zbraň nepoužil. Ne, to nemohu udělat,“ řekl prý své matce hrdě na rozloučenou.
Pro matku cokoliv
Alexandr Uljanov zjevně nebyl necitlivý mladý muž, a když viděl, jak se jeho matka trápí, rozhodl se svoji žádost k carským rukám přece jen poslat. „Jsem si plně vědom toho, že povaha a vlastnosti činu, kterého jsem se dopustil, a můj postoj k němu mi nedávají ani právo, ani morální důvod odvolat se k Vašemu Veličenstvu s žádostí o shovívavost za účelem zmírnění mého osudu. Mám ale matku, jejíž zdraví bylo v posledních dnech velmi otřesené, a výkon mého trestu smrti vystaví její život nejzávažnějšímu nebezpečí.
Ve jménu své matky a mladých bratrů a sester, kteří bez otce v ní nacházejí jedinou podporu, jsem se rozhodl požádat Vaše Veličenstvo, aby nahradilo můj trest smrti nějakým jiným trestem. Tato blahosklonnost obnoví sílu a zdraví mé matky a vrátí ji do rodiny, pro kterou je její život tak drahocenný, a zachrání mě před bolestivým vědomím, že budu příčinou smrti své matky a neštěstí celé své rodiny,“ stálo v žádosti, která svědčila o jeho neobyčejné inteligenci. Neprosil za sebe, ale za své blízké.
Po stopách bratra
Už však bylo pozdě. Spolu s dalšími teroristy byl 8. května 1887 oběšen a pochován v hromadném hrobě na břehu Ladožského jezera. Štafetu po svém bratru pak vzal do ruky tehdy sedmnáctiletý Vladimir Iljič, jehož tyto události šokovaly a také formovaly na zbytek života. A jak to dopadlo, to už víme všichni...
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Ульянов, Александр Ильич
Ульянов защищал себя сам ... А. Я. Пассовер.