Jméno Lola Skrbková možná dnes mnoha lidem moc neřekne, přesto jde o jednu z výrazných prvorepublikových hereček, která si zahrála jak v Národním divadle, tak i před kamerou. A právě díky tomu máme dodnes možnost obdivovat její herecké umění třeba ve filmu Škola základ života, kde se chopila role upjaté profesorky přírodopisu, nebo v historickém snímku Kladivo na čarodějnice.
Lola Skrbková se narodila 16. února 1902 v Čáslavi a herectví bylo zkrátka jejím osudem, i když nejprve začala studovat na obchodní akademii. Brzy ale poznala, kam by skutečně chtěla zamířit, a tak po jejím dokončení nastoupila na Dramatické oddělení Pražské konzervatoře. Už tam se setkala s mnoha tehdejšími divadelními hvězdami, a dokonce dostala i několik menších rolí v hrách Národního divadla. Pro mladou, začínající herečku nemohla být lepší škola.
Upjatá, nebo avantgardní herečka?
I když ve filmu Škola základ života představuje Lola Skrbková paní profesorku se všemi ctnostmi, které se tehdy od takových žen požadovaly, tedy přísný vzhled i chování ideálně bez velkých náznaků ženskosti, v životě divadelním se objevila i v Osvobozeném divadle, což jistě představovalo docela jinou, mnohem uvolněnější linii. Podle vyprávění jejích současníků se ale i v běžném životě od mládí projevovala jako zralá žena, ke které si pro radu chodily mnohdy i starší kolegové. Ostatně její skutečný věk jí tehdy hádal jen málokdo – velmi brzy začala působit dojmem ženy starší, než ve skutečnosti byla. Byla to herecká výhoda, nebo nevýhoda?
Měla nadání na mnoho oborů
Pokud ale o Lole Skrbkové přemýšlíme jen jako o herečce, opomíjíme další části jejího bohatého života. Kromě toho totiž sama působila jako režisérka a dirigentka. Nadání pro nás dnes možná méně známé dámy bylo tedy opravdu mnohostranné. Divadla ji tedy „využívala“ na více pozicích, což se jistě vyplatilo. Její pohled na režii oceňovali i uznávaní odborníci.
Herecké manželství
Spolu s Lolou Skrbkovou se na jevišti objevoval i její manžel Vilém Pfeiffer. Byl to muž, s nímž se potkala samozřejmě v divadle, konkrétně v tom Burianově, a tak je spojovala velká životní láska k umění. Spojovaly je ale i obdobné politické názory. Oba byli levicově orientovaní, ale ani to, jak se ukázalo, nezaručovalo oblibu u tehdejšího režimu. A tak se manželé přesouvali z místa na místo, ze Zlína do Ostravy, z Ostravy do Benešova a z Benešova do Jihlavy.
Nesympatické role
V Jihlavě spolu působili v Horáckém divadle, které se také stalo poslední domovskou scénou této herečky menších a velmi často značně nesympatických rolí. Postava i obličej Loly Skrbkové ji ale právě k takovým postavám přímo předurčovaly a herečka se jim nebránila. V jihlavském divadle se několikrát ujala i režie a do některých rolí obsazovala i svého o osm let mladšího manžela. Další její divadelní činnost se pak už orientovala jen na pedagogickou činnost.
Žebračka z Kladiva na čarodějnice
Poslední, ale velmi výraznou rolí Loly Skrbkové ve filmu byla žebračka ve Vávrově Kladivu na čarodějnice. Byla to právě tato postava, která nevědomky a nechtěně rozpoutala peklo, jež následně postihlo mnoho žen obviněných z čarodějnictví. Z dříve natočených předválečných nebo i za války vyprodukovaných filmů si můžeme této herečky všimnout třeba jako úřednice u nakladatele ve filmu Život je krásný, klepny ze snímku Co se šeptá, pokladní ve filmu Noční motýl a v řadě dalších menších rolí, kde ale svůj vymezený čas dokázala dokonale využít.